❦
Středa, 22. ledna 1879
Mercredi, 22 janvier 1879
Svolila jsem k večeři u Mouzayových pod podmínkou, že odejdu v osm a že budeme s tetou jediné pozvané.
J’ai consenti à dîner chez Mouzay à la condition de m’en aller à huit heures et d’être seule invitée avec ma tante.
Kdepak! Spousta lidí!
Pas du tout ! Du monde !
Jsem otrávená, afektuji; kvůli svým cassagnacovským manýrám vypadám staře, byly tam dvě dívky od devatenácti do dvaadvaceti let, které mi řekly: „Vy, co jste nejstarší, začněte.“
Je suis ennuyée, je pose; mes airs Cassagnac me font vieille, il y avait là deux jeunes filles de dix-neuf à vingt-deux ans qui m’ont dit : vous qui êtes la plus âgée, commencez.
Je to pravda, byla jsem učesaná jako dáma, byla jsem otrávená, byla mi zima, měla jsem kruhy pod očima.
C’est vrai j’étais coiffée comme une dame, j’étais ennuyée, j’avais froid, j’avais les yeux cernés.
Byli tam muži… Tohle že jsou muži!
Il y avait des hommes... ça des hommes !
[Horní část stránky prázdná:] [Zrušeno 1,5 řádku]
[Haut de page blanc:][Une ligne et demie cancellée]
A pak ostatně na tom nezáleží, jsem ošklivá a zvadlá. Koneckonců to není divu. Neměla jsem tolik křičet proti slečně Acardové. Jsem ztracená, chci umřít.
Et puis qu’importe, je suis laide et fanée. Ça n’est pas étonnant après tout. Il ne fallait pas tant crier contre Mlle Acard. Je suis perdue, je veux mourir.
Je to jen proto, že to neumím vyjádřit, ale přísahám vám, že můj život je jedno z nejukrutnějších muk, jaká existují.
C’est seulement parce que je ne sais pas dire mais je vous jure que ma vie est un des plus atroces tourments qui existent.
Špendlíkové hroty, komáří štípance, pomalé pálení na mírném ohni, to všechno občas přerušené jednou z těch pořádných lavin, které jsem měla to potěšení dostat na hlavu.
Pointes d’épingles, piqûres de moustiques, brûlures à petit feu, le tout interrompu de temps à autre par une de ces bonnes avalanches que j’ai eu le plaisir de recevoir sur la tête.
Inu! Co naděláte?
Enfin ! Que voulez-vous ?