❦
Čtvrtek, 23. ledna 1879
Jeudi, 23 janvier 1879
Zašla jsem k Mouzayovým, pořád kvůli té sobotě. Měla jsem tu otravu poslouchat tu starou husu (a tady hlasitě prohlašuji, že jí odnímám všechny dobré body, které jsem jí přiznávala, když mě chválila; ty chvály nestojí ani za zlámanou grešli, žije v prostředí, které nemá se mnou nic společného, hrají se u ní hry na lístečky; zpívají se tam popěvky. Zkrátka jestli jsem kdy řekla, že je duchaplná nebo že má způsoby nebo zdravý rozum, beru to zpět a prohlašuji, že jsem to tehdy řekla pod dojmem její lichotky. Je to dobrá ženská, nic víc. Slyšela jsem tedy tu starou husu řečnit o dospívání, o způsobech atd., a protože jsem k ní v posledních dnech často chodila, radit mi, abych pečovala o svůj rukopis, abych nedělala inkoustové kaňky, a pak mluvit o tom, jak se má vést salon, kým se má člověk obklopovat, a nakonec kritizovat naše známé, říkat, že ten či onen jsou měšťáci a že její přátelé (figury jako z jiného světa) jsou to a to, velvyslanci v zárodku, zkrátka… hlouposti, a pak že žena tak duchaplná jako já nemá lpět ani na eleganci, ani na marnivosti.
J’ai passé chez Mouzay toujours en vue de samedi. J’ai eu l’embêtement d’entendre cette vieille sotte (et ici je déclare hautement que je lui retire tous les bons points que je lui accordais quand elle a fait mes éloges; ces éloges ne valent pas trois sous, elle vit dans un milieu qui n’a rien de commun avec moi, on joue aux petits papiers chez elle; on chante des chansonnettes. Bref si j’ai jamais dit qu’elle avait de l’esprit ou des manières ou du bon sens, je m’en dédis et déclare l’avoir dit alors à la suite d’une flatterie. C’est une bonne femme voilà tout. Donc j’ai entendu cette vieille sotte discourir sur la croissance, les manières etc. et parce que je suis venue souvent chez elle ces derniers jours, me conseiller de soigner mon écriture, de ne pas faire de taches d’encre et puis parler de comment on doit faire son salon, de qui on doit s’entourer et enfin critiquer nos connaissances, dire que tel ou tel sont des bourgeois et que ses amis (des mines de l’autre monde) sont ça et ça, des ambassadeurs en herbe, des... bêtises enfin et puis qu’une femme de mon esprit ne doit tenir ni au chic ni à la vanité.
Sama jsi pitomá a domýšlivá ženská, stará potvoro!
Imbécile et vaniteuse femme toi-même, vieille bête !
Odpověděla jsem jí příkře, takovým lidem je třeba čas od času ukázat, kde je jejich místo.
Je lui ai répondu sèchement, il faut remettre ces gens-là à leur place de temps en temps.
Chápete tedy, jak je to dráždivé poslouchat o tom všem mluvit tu obyčejnou, nevychovanou ženskou, která neví, co je to salon a skutečná společnost, která přijímá v pátém patře nad mezaninem hromadu já nevím čeho… a nemoci jí říct, že víme, jak se věci mají, a že nikoho neoklame. Představte si tu kuchařku, jak mluví o šatech a eleganci atd., jak kritizuje mé výdaje a dává mi za příklad svou dceru, se kterou by se člověk nechtěl ani ukázat.
Vous comprenez enfin tout ce qu’il y a d’énervant d’entendre parler de tout cela cette femme commune, mal élevée, ne sachant pas ce que c’est qu’un salon et le vrai monde, recevant au cinquième au-dessus de l’entresol un tas de je ne sais quoi... et ne pouvoir lui dire qu’on sait à quoi s’en tenir et qu’elle ne trompe personne. Voyez-vous cette cuisinière parler de robes et d’élégance et., critiquer mes dépenses en me donnant pour exemple sa fille avec laquelle on ne voudrait pas se montrer.
Je mi to lhostejné, to dobře víte, ale zuřím, protože si myslí, že ji beru vážně.
Je m’en fiche, vous le savez bien, mais je suis furieuse parce qu’elle croit que je la prends au sérieux.
Konečně jsme u sebe doma, avenue Montaigne 34. Sotva je tu na co si sednout. Budu v úplném ustavičném podráždění, dokud to nebude úplně zařízené… Je taková zima a tolik sněhu, že jsem zůstala doma.
Nous sommes enfin chez nous, avenue Montaigne 34. Il y a [à] peine de quoi s’asseoir. Je serai dans une irritation complète continuelle tant que ce ne sera meublé tout à fait.. Il fait si froid et il y a tant de neige que je suis restée chez moi.
Paul se vrátil z Nice. V Nice spousta lidí, Marcuard a Larderel, který se neoženil, je s kurtizánami a jedna z nich, převlečená za chlapce, ho doprovázela do Florencie, kam jel za svou snoubenkou.
Paul est revenu de Nice. Une foule de monde à Nice, Marcuard et Larderel qui n’est pas marié, il est avec des cocottes et une d’elle déguisée en garçon l’a accompagné à Florence où il allait voir sa fiancée.
Zase nadělal 100 000 franků dluhů a jako obvykle je skoro pořád podnapilý.
Il a encore fait 100.000 francs de dettes et il est presque toujours gris comme de coutume.
To je hotová prohnilost. Odpusťte mi ten výraz, ale je to právě ten, který se na tento bývalý ideál hodí.
Voilà une vraie pourriture. Je vous demande pardon de l’expression mais c’est celle qui convient à cet ex-idéal.
Víte, v jakém stavu jsem jela do Neapole, mohla jsem být ještě bláznivější… a přece ne, na okamžik na nádraží, rok předtím, než jsem ho poznala, na mě ten mladík udělal velmi silný dojem… zbytek žil z toho dojmu, za vydatné pomoci otupělosti a zdrcenosti…
Vous savez dans quel état j’étais allée à Naples, j’aurais pu être encore plus folle... et pourtant non, pendant un instant à la gare un an avant de faire sa connaissance ce garçon m’avait fait une impression très forte... le reste a vécu de cette impression et l’abrutissement, l’anéantissement aidant....