Středa, 15. ledna 1879

Chtěla bych umřít…
Krb čoudil a vyrazily jsme s těmi Švédkami do Louvru. Za mé nepřítomnosti tu byl Gavini a teta mu slíbila, že dnes večer půjdu do Opery. Jsem elegantní a pěkně učesaná. A ty ruce a nohy!
Nejdřív počkejte, včera jsme večeřeli u Mouzayových. Tolik jsem se nudila, že mi dělalo potěšení myslet na to, že sedím na místě, kde seděl Cassagnac, dívat se na lampu a vázy, které málem převrhl, a jíst hrozny, protože mi je tehdy podával. Jsem nespokojena se svými bonapartisty, z té situace se mohli vymanit jedině nějakým šťastným slovem. Nikdo je nenašel. Inu… abych se tedy vrátila k dnešnímu večeru, povím vám, že poslouchat „Hugenoty“ s Gaviniovými je znesvěcení. Slečna Jacquemard tam byla s kněžnou Brâncoveanu; Madame Gaviniová, která ji zná, mi slíbila, že mě s ní seznámí. Gavini zašel ke kněžně a řekl slečně Jacquemard, že mám medaili. Představili mi poslance Eschassériaux, syna barona, rovněž poslance, a ještě jednoho poslance. Eschassériaux, René, jak mu říká Madame Gaviniová, má jednu z nejkrásnějších hlav, jaké lze spatřit. Výraz mírný, ač energický, krásné rysy, tmavé vlasy a rozkošná ústa, která se usmívají s vybranou laskavostí. Myslím, že má velké šedé a inteligentní oči. Jenže! Neohrabané tělo, i když dost vysoké, a nepovedené nohy, nebo snad kalhoty. Ze Sněmovny si pamatuji jeho záda, a jeho redingot je v pase krátký a žalostně visí.
Při odchodu jsme se pozdravily se slečnou de Fodoas, kanovnicí. A ukázali mi Alexandra Dumase.
Vy nevíte nic! Šílenství, které se mě zmocnilo kvůli tomuto velkému muži, ve mně budí dojem, že ho znám, a vskutku za ním půjdu. Ne, chci umřít…
Eschassériaux je krásný, ale to tělo! Právě jsem napsala tenhle lísteček:
Jsi velmi krásný, ale oblékáš se tak špatně, jak je to jen možné. Tobě to dodává neohrabaného vzhledu a ostatním právo říkat, že jsi špatně stavěný. Jistý redingot, který nosíš ve Versailles, je vrchol ošklivosti. To už není oprávněné pohrdání švihácstvím, to je prostě nedůstojnost.
Dokaž nám rychle, že je to vina Crémieuxova (je to tvůj krejčí), jinak by to byla škoda, s takovou hlavou, jako je ta tvoje…
Panu R. Eschassériaux, poslanci.
Chci vědět, jestli je to jím, nebo jeho kalhotami.
Myslím, že se o karnevalu bude dát pobavit… Ne, lepší je umřít. To je rychleji hotové. A pod touto záminkou se unavuji ponocováním.
Hledala jsem v tom poslanci něco ze Zesnulého, a myslím, že právě proto, že jsem to našla, mi připadal krásný.
Ano, musím Dumase vidět. Poradím se s ním, jako se člověk radí s knězem.

Poznámky

Pozn. překl.: Meyerbeerova opera. ↩