Pondělí, 13. ledna 1879 – Ruský Nový rok

Inu, bavím se k zbláznění jako obvykle. Celou neděli trávíme v divadle. Odpolední představení v Gaieté, dost smutné, a večer v Opéra Comique Le pré aux clercs, oblíbená a milovaná opera pana Paula de Cassagnaca, zvaného Zesnulý. Tomu vkusu rozumím. Hudba je rozkošná a nepotřebuje vícero poslechů, aby se zalíbila; je prostá, naivní, jemná a okouzlující. Mám pocit, že jsem ji slýchala odjakživa, je to jako vzpomínka z dětství, ačkoli jsem ji slyšela poprvé. A přece bych mnoho dala za to, abych byla slyšela jejich rozhovor na bulváru.
Madame de Daillens, která byla s námi, říká, že by v oné době bývala kouzelná, ale že v té naší je směšná.
Je mi to jedno, nemám už ani tuhle poezii. Trávím noc [z neděle na pondělí] tím, že se myji, píšu, čtu, ležím na zemi a popíjím čaj. Je čtvrt na šest, takhle půjdu do ateliéru časně a nazítří budu ospalá a den nato vstanu brzy a pak už to půjde samo. Nemyslete si, že tyhle libůstky mám ráda, chovám k sobě hluboký hnus, hlubokou hrůzu. Nevadí, vítám svůj nový rok originálním způsobem, na zemi se svými psy.
Pracovala jsem celý den. Madame Gaviniová mi poslala dvě vázy s mými iniciálami a fialkami.

Poznámky

Pozn. překl.: doslova „Louka klerků“ – opera Ferdinanda Hérolda. ↩