❦
Pátek, 27. prosince 1878
Vendredi, 27 décembre 1878
Máma je zase u toho hotentota. Paul ji o to požádal, protože předevčírem po představení máma a teta slíbily, že stráví noc v jeho hotelu, ale zatímco šel vydat pokyny, vrátily se s Paulem.
Ma mère est encore chez ce hottentot. Paul l’en a priée parce que avant-hier après le spectacle maman et ma tante lui avaient promis de passer la nuit à son hôtel, mais pendant qu’il était allé donner des ordres elles sont revenues avec Paul.
Otec zuřil, že byl napálen, zatímco se chystal na zábavu, a Paul si právem pomyslel, že nám tu mrzutost oplatí, neudělá-li se mu nazítří nějaká laskavost.
Le père a été furieux d’avoir été joué tandis qu’il se proposait de s’amuser et Paul a pensé avec raison que cette contrariété lui serait revalue si on ne faisait quelque gentillesse le lendemain.
Můj týden je pro ateliér ztracený; chtěla jsem toho využít a zajít na drama, v němž hraje herec, jehož přízvuk prý připomíná Cassagnaca. Ale de Daillens nemohla jít se mnou, a tak jsem zůstala doma. Nestojím o to chodit do divadla s rodinou, s níž jsou vždycky nějaké třenice.
Ma semaine est perdue pour l’atelier, je voulais en profiter pour aller voir un drame où joue un acteur dont l’accent, me dit-on, rappelle Cassagnac. Mais de Daillens n’a pu y aller avec moi et je suis restée à la maison. Je ne me soucie pas d’aller au spectacle en famille avec laquelle il y a toujours quelques tiraillements.
Už tři dny mám chuť zapsat nevím už přesně jaké úvahy, ale pronásledovaná zpěvem slečny z druhého patra jsem se dala do listování v zápiscích ze svého pobytu v Itálii, pak mě přišli vyrušit a ztratila jsem nit svých myšlenek i tu melancholickou náladu, která je docela příjemná. Překvapuje mě, s jakou lehkostí jsem tehdy užívala těch nejvznešenějších slov k vylíčení prostých příhod. Toužila jsem však po velkých citech, mrzelo mě, že nemám co vyprávět o úžasných, ohromujících, románových dojmech, a tak jsem si své city vykládala. Malíři mi rozumějí. To všechno je velmi pěkné, ale jak to, že dívka, která se pokládá za inteligentní, lépe nepochopila, jakou cenu mají lidé a události? Říkám to proto, že jsem chtěla napsat, že mi rodiče měli otevřít oči a říct mi například o Antonellim, že to není vážný člověk ani nikdo, kvůli komu by stálo za to dát si sebemenší práci. Pravda, mluvilo se se mnou o něm úplně scestně, protože matka je mladší než já, ale nechme to stranou: když mám o své inteligenci tak vysoké mínění, měla jsem si to lépe uvědomit a jednat s ním jako se všemi ostatními, místo abych mu v tomto deníku i jinde věnovala tolik místa. Jenže jsem hořela netrpělivostí zaznamenávat romány, já hloupá! Možná by to jinak bylo romantičtější… zkrátka byla jsem mladá a nezkušená, ať jsem se vychloubala prohnaností sebevíc; to je třeba konečně přiznat, ať mě to stojí cokoli. Tak, chtěla jsem událostem pomoci… Potom bylo zamilovaných ještě mnohem víc… malý Eristoff v Rusku, kterého by se dalo brát vážně, kdyby byl vzdálenější, ne tak blízký rodině, a kdyby o něm otec a Paul nemluvili tak familiárně.
Depuis trois jours j’ai envie d’écrire je ne sais plus au juste quelles réflexions mais traquée par le chant de la demoiselle du 2ème je me mis à feuilleter mon passage en Italie et puis on est venu me déranger et j’ai perdu le fil de mes idées et cette disposition mélancolique qui est assez agréable. Ce qui me surprend c’est la facilité avec laquelle, dans ce temps-là, j’employais les plus grands mots pour peindre des aventures simples. Mais j’avais envie de grands sentiments, j’étais vexée de n’avoir pas à raconter des sensations étonnantes, foudroyantes, romanesque et j’interprêtais mes sentiments. les peintres me comprennent. Tout cela est très bien mais comment une fille qui se prétend intelligente n’a-t-elle pas mieux compris la valeur des hommes et des évènements. Je dis cela parce que j’allais dire que mes parents auraient dû m’éclairer et me dire, par exemple d’Antonelli, que ce n’est pas un homme sérieux, ni un homme pour lequel on doive se donner le moindre mal. C’est vrai on m’en a parlé tout de travers, ma mère étant plus jeune que moi, mais enfin tout cela à part et puisque j’ai si haute opinion de mon intelligence j’aurais dû mieux me rendre compte et le traiter comme tous les autres au lieu de lui donner un développement si considérable dans ce journal et ailleurs. Mais je brûlais d’impatience d’enregistrer des romans et bête que je suis ! Ç’aurait peut-être été plus romanesque autrement... bref j’ai été jeune et inexpérimentée malgré des fanfaronnades de rouerie, voilà ce dont il faut enfin convenir quoiqu’il m’en coûte. Voilà, j’ai voulu aider les évènements.. Bien d’autres ont été amoureux après... le petit Eristoff en Russie que l’on aurait pu prendre au sérieux s’il était plus éloigné, pas trop de la famille et si mon père et Paul en parlaient moins familièrement.
Pak ten velký bratranec… uvádím je proto… zkrátka… Uklidňuje mě, že jsem už tehdy skoro na každé stránce psala, že si nemyslím, že ho miluji.
Puis le grand cousin... je les cite pour... bref... Ce qui me tranquillise c’est que même alors je disais à chaque page presque que je ne croyais pas l’aimer.
Já si totiž pořád myslím, že ti, kdo mě budou číst, jsou osli, kteří nic nevidí a mají větrné mlýny za Cassagnacy, a že mé tehdejší drobné nadsázky budou brát vážně… No vida! Už jako bych slyšela: „Taková silná žena jako ty by se neměla uchylovat k odvolávání…“
C’est que je crois toujours que ceux qui me liront sont des ânes et ne voient rien et prennent des moulins pour des Cassagnac et que mes petites exagérations d’alors sont prises pour de bon.. Bon ! voilà qu’il me semble entendre dire : une femme forte comme toi ne devrait pas être sujette en des rétractions...
Ten ubožák Blanc… budete-li chtít informace o mně, zeptejte se Blanca; chová ke mně velkou úctu a jedná se mnou jako s výjimečnou ženou i na Paříž… rozumíte?
Ce misérable Blanc... quand vous voudrez des renseignements sur moi demandez à Blanc il m’a en haute estime et me traite en femme supérieure même pour Paris... vous entendez ?