Středa, 25. prosince 1878 – Vánoce

Otec u nás obědvá. Nudí mě k smrti a doufám, že cítí celý můj chlad.
Nasazuji si masku lhostejnosti, abych nedávala najevo, že si všímám všech nelichotivých či zraňujících narážek té figury, kterou snáším kvůli Paulovi.
Na světě není nic jedovatějšího než slova toho muže, který je mým otcem.
– Můj Bože, milý můj, řekla jsem mu, nedělejte hloupého. Ničím nejsem zraněná, ale mrzí mě, že vidím, jak mě hodláte popíchnout.
Ten muž mě připravuje o chuť do života, jeho slova mě mrazí a působí na mě jako kletba. Nenávidím ho naprosto.