❦
Úterý, 17. prosince 1878
Mardi, 17 décembre 1878
Málokdy jsem byla tak zasmušilá a tak ztracená. Paul se chová dobře a já ho dokonce shledávám až příliš způsobným. Jen včera se vrátil v noci; slečna Oelsnitzová na něj ve své nevinnosti čekala s večeří a čajem, jak to pro nás obvykle dělá. Pochopitelně si nechtěl nic vzít.
J’ai rarement été si morne et si perdue. Paul se conduit bien et je le trouve même par trop sage. Hier seulement il est rentré la nuit, Mlle Oelsnitz dans son innocence l’attendait avec un souper et du thé comme elle a l’habitude de faire pour nous. Naturellement il n’a voulu rien prendre.
Odpočívám jen při práci a dvě hodiny volna, které mi zbývají, trávím čtením nebo dřímáním. Nikdy, nikdy jsem nebyla tak zplihlá, otupělá, malomyslná a skeptická. Nic na světě mě k ničemu na světě nepoutá. Pracuji, ale jako nějaký stroj.
Je ne me repose qu’en travaillant et les deux heures qui me restent de liberté je les emploie à lire ou à sommeiller. Jamais, jamais je n’ai été aussi pendante, abrutie, découragée et sceptique. Rien au monde ne m’attache à rien au monde. Je travaille mais comme une machine.
Musím vytvořit jednu dobrou studii a sklidit poklony, to mě připoutá zpět k umělecké slávě a dá mi důvod k existenci.
Il faut faire une bonne étude et recevoir des compliments, cela me rattachera à la gloire artistique et me donnera une raison pour exister.