Neděle, 24. listopadu 1878

Nadine spala u mě a Paul taky, bál se mrtvé Juliette!
Můj pokoj byl plný cigaret, pánských kalhot… Služebnictvo si myslelo, že ani jeden z nás tří nespal ve své posteli.
Blanc byl v divadle, a protože vím, že jsem ošklivá, sundala jsem si rukavice a pózovala jsem rukou i zcela ztraceným profilem. Ten starý Blanc, připomíná mi Zesnulého, a tak si před ním pořád připadám, jako bych pózovala.
škrtnutoMuzeum antik. Gavini
Madame Gaviniová mi poslala polštářek, který sama vyšila, a šla jsem jí poděkovat s Paulem, kterému půjčuje poslanecký odznak svého manžela, aby mohl snáze navštěvovat památky. Po té návštěvě se jedeme projet do Lesa a uprostřed Champs-Élysées praskne pero. Tam vystoupíme a vracíme se pěšky domů, kde nabízím čaj, ukazuji své šperky a posílám cigarety pro Gaviniho. Je to zábavné, projít se v neděli pěšky po Champs-Élysées. Potkali jsme Dona Carlose a několik pánů, kteří znají Madame Gaviniovou a kteří si mě dost prohlíželi.
Několik z nich mě zná od vidění, zvlášť jeden, který vždycky, když je s Kolemine a já jdu kolem, do něj šťouchne loktem. Kolemine ke mně chová jistý obdiv.
S Nadine jsme navštívily Muzeum antik. Ach, jak banální a neuvěřitelné, a přece tak pravdivé: Moderní umělci se nikdy nevyrovnají těm starým a Michelangelo měl pravdu, když chtěl k antickému torzu domodelovat nohy a zvolal: „Člověk nemůže pokračovat v díle bohů!“ Vyprávím vám ten dojem, protože ode mě to nemůže být vymyšlené z hlavy, konvence.
Jaká prostota a jaká krása!
Ach, Řecko se už nikdy nebude opakovat.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „de chic“ – malířský termín: malba „z hlavy“, bez předlohy a studia. ↩