❦
Pondělí, 18. listopadu 1878
Lundi, 18 novembre 1878
Je jedna hodina po půlnoci. Robert-Fleury byl v ateliéru; potom jsem se zastavila u Mouzayové, abych jí dala přečíst ten článek a popovídala si s její dcerou, což mi vždycky dělá radost. Tímto jí vzdávám chválu.
Il est une heure du matin. Robert-Fleury a été à l’atelier, après quoi j’ai passé chez Mouzay pour lui faire lire l’article et pour causer avec sa fille, ce qui me fait toujours plaisir. Je fais ainsi son éloge.
Stará paní mi řekla pár tvrdých pravd; sama vím, že ze sebe dělám blázna, že to je dobré jen jednou nebo dvakrát, že nikdy nebudu mít salon, budu-li takto pokračovat, a že jsem s tím Cassagnacem nedělala nic než bláznovství, pro mě kompromitující, škodlivé a hloupé, a že mě nechal plavat, když ho to přestalo bavit.
La vieille m’a dit quelques dures vérités, je sais moi-même que je fais la folle, que cela n’est bon qu’une ou deux fois, que jamais je n’aurai de salon si je continue et qu’enfin avec ce même Cassagnac je n’ai fait que des folies compromettantes pour moi, nuisibles, stupides et qu’il m’a lâchée, quand il en a eu assez.
Já jsem ji pořád ujišťovala, že jsem se Cassagnacovi vždycky smála a že kdyby se to mělo opakovat, udělala bych to znovu, a že mě jeho sňatek ovšem velice mrzí, ale jen proto, že nás to připravuje o naše eskapády, a nejvíc mi chybí Cassagnac, jak se vrací z kuchyně s čajovou konvicí horké vody.
Moi je l’ai assurée tout le temps, que j’ai toujours ri de Cassagnac et que si c’était à recommencer je recommencerais et que certes je suis désolée de son mariage mais c’est parce que cela nous prive de nos escapades et ce que je regrette le plus c’est Cassagnac revenant de la cuisine avec une théière d’eau chaude.
Zkrátka, zůstala jsem tam do jedné a vrátila jsem se domů v náladě… zábavné, i když smutné. Má pravdu, říkala jsem si, byla jsem do něj bláznivě zamilovaná, byl by se mnou udělal, co by chtěl. Jakže! Bylo tu všechno a teď už není nic. Nic mě nezajímá, nic nestojí za to, aby se u toho člověk zastavil. Ten muž byl vším, bez něj není nic. Nemá smysl si nic namlouvat, ať se člověk dívá z kterékoli strany, je to pravda. Prázdnota a pustina. Je to ta bytost, kterou si vzal, co… vždyť to prý ani není žena. Jak ji či jej nazvat?
Bref, je suis restée là jusqu’à une heure et suis rentrée d’une humeur... amusante quoique triste. Elle a raison, me disais- je, j’en ai été folle, il aurait fait de moi ce qu’il aurait voulu. Comment ! il y avait tout et à présent il n’y a plus rien. Rien ne m’intéresse, rien ne vaut la peine qu’on s’y arrête. Cet homme était tout, sans lui il n’y a rien. Il n’y pas à tricher, de quelque côté qu’on regarde c’est la vérité. Le vide et la désolation. Est-ce l’être qu’il a épousé qui... ce n’est même pas une femme à ce qu’on dit. Comment la ou le nommer ?
Nelze říkat jeho žena nebo slečna Acardová… budeme říkat prostě Acard. Prázdnota a pustina. Kdo to pocítil, ten mi rozumí.
On ne peut pas dire sa femme, ou Mlle Acard... on dira Acard tout court. Le vide et la désolation. Ceux qui l’on senti me comprennent.
Vracím se tedy v poetické náladě a zjišťuji, že teta odešla mě hledat, přestože jsem dala vědět, kam jdu.
Je rentre donc d’une humeur poétique et je trouve ma tante partie à ma recherche bien que j’eusse prévenu où j’allais.
Tu hloupost si lze vysvětlit jen tupostí, která je ovládá čím dál víc. Jedna je nemocná, ale ta druhá?!
Cette bêtise ne peut s’expliquer que par l’abrutissement qui les gagne de plus en plus. Une est malade, mais l’autre ?!
Nemohu vám říci, jak mě to rozzuřilo; jakmile se citlivá teta vrátí, budu po ní žádat vysvětlení toho bláznovství, které nemá nejmenší důvod.
Je ne puis vous dire comme cela m’a enragée, une fois ? la tante sensible de retour je vais lui demander raison de cette folie qui n’a aucune espèce de raison d’être.
Strávíte hodinku dvě u přítelkyň, klidně si popovídáte, vracíte se s myšlenkami na lásku a na spoustu věcí toho druhu – a najdete hloupě rozrušené obličeje, udivené výrazy.
Allez passer une heure ou deux chez des amies, causer tranquillement, revenir pensant à l’amour et à un tas de choses dans ce genre, et trouver des figures bêtement bouleversées, des airs étonnés.
Na okamžik jsem si myslela, že se vrátil pan Georges, ale kdepak.
Un instant j’ai cru que M. Georges était revenu, mais non.
Když jsem tu velkou záležitost pochopila, přestala jsem ji chápat úplně, a právě ta nesmyslnost mě přivedla do takového vzteku! Už nějakou dobu mě dráždí drobnosti, které nemají žádné opodstatnění. Obtěžují mě, když bdím o hodinu déle, jako bych byla dítě, nebo mě umořují, abych se šla projít do Lesa, a když vycházím, abych byla dobře zachumlaná. Jsou rodiny, kde by to bylo docela prosté, ale u nás!!! Zkrátka! Kvůli všem těm nahromaděným drobnostem jsem se vzbouřila proti tomuto útoku na svou svobodu, kterou koneckonců opravdu nezneužívám. Je to všechno tak hloupé, když se na to pomyslí s chladnou hlavou… ale hlouposti mě přivádějí k nepříčetnosti. A pak mi zkazily večer; vracela jsem se domů myšlenkami úplně daleko od jejich všedních trivialit.
Quand j’eus compris la grande affaire, je ne la compris plus du tout et c’est justement cette absurdité qui m’a mise dans une colère ! Depuis quelque temps déjà je suis agacée par des petites choses, qui n’ont pas de raison d’être. On vient m’ennuyer si je veille une heure de plus, comme si j’étais une enfant, ou bien on m’assomme pour que j’aille me promener au Bois et quand je sors pour que je sois bien couverte. Il y a des familles où ce serait tout simple, mais chez nous !!! Enfin ! toutes ces petites choses accumulées ont fait que je me suis révoltée contre cet attentat à ma liberté dont après tout je n’abuse vraiment pas. C’est si bête tout ça quand on y pense froidement... mais les bêtises me mettent hors de moi. Et puis elles m’ont gâté ma soirée, je revenais tout à fait loin de leurs trivialités de tous les jours.
A máma, která se dala do křiku hned při mých prvních slovech, celkem velmi umírněných a vůbec ne k ní mířených, a Dina, která je z toho věčného ošetřování nemocných taky hloupá a začne se do toho plést. Ach, vidíte, ty ctnostné, prosebné, tragické výrazy, to je odporné! Ty ženy jsou doslova otupělé svou osamělostí, letošními zimními úmrtími, nemocemi; ale myslíte, že to zdravý člověk může snést!! Když vidím ty krásné věci, říkám si: jestli neuděláš něco rázného, sežerou ti život těmi nevinnými a dobře míněnými drobnými šťouchanci. A tak jsem šla u tety rozbít umyvadlo; rozzuřila se; nato křik, velké hádky, kletby, vzájemná prohlášení nenávisti a opovržení.
Et maman qui se mit à hurler à mes premières paroles bien modérées en somme et qui ne s’adressaient pas à elle, et Dina, qui est aussi stupide à force de faire la garde-malade, qui se met à intervenir. Oh ! voyez-vous, ces airs vertueux, suppliants, tragiques, c’est dégoûtant ! Ces femmes sont littéralement abruties par leur isolement, les morts de cet hiver, les maladies; mais vous croyez qu’une personne bien portante peut supporter ça !! Voyant ces belles choses je me dis: si tu ne frappes pas un grand coup, elles te mangeront l’existence avec ces petites agaceries innocentes et bien intentionnées. Alors je suis allée casser une cuvette chez ma tante, elle s’exaspéra; là-dessus cris, grosses explications, malédictions, déclarations de haines et de mépris, réciproques.
Konečně odchod. V noci se tomu stavím na odpor. Přichází máma a smířlivá Dina, křik, slzy, dělají, že se bojí, že je zbiju nebo zabiju.
Départ enfin. Je m’y oppose la nuit. Arrive maman et la conciliante Dina, cris, larmes, elles font semblant d’avoir peur de croire que je vais les battre ou les tuer.
Jsou čtyři hodiny, a když si člověk pomyslí, kvůli čemu byl všechen ten povyk, myslí si, že se mu to zdá.
Il est quatre heures et quand on pense à propos de quoi tout ce vacarme on croit rêver.
Jsem tak nešťastná, že bych bez těch domácích pletich ještě mohla žít, aniž bych si příliš stěžovala. Smířila jsem se s tou ubohou existencí, a když to Bůh vidí, sesílá mi trápení, která mi ji činí nenávistnou, neboť Bůh chce, abych se trápila, a jestli se z únavy s těmi nepříjemnostmi smířím, jistě mi sešle jiné!
Je suis si malheureuse que sans ces tripotages domestiques je pourrais encore vivre sans trop me plaindre. J’acceptais cette misérable existence et voyant cela Dieu m’envoie des tourments qui me la rendent odieuse car Dieu veut que je me tourmente et si de guerre lasse je me résigne à ces ennuis Il m’en enverra d’autres sans doute !
Prázdnota a Pustina.
Le Vide et la Désolation.