❦
Úterý, 29. října 1878
Mardi, 29 octobre 1878
Na výstavě s Gaviniovými.
A l’Exposition avec les Gavini.
Sněmovny se včera otevřely a stejně tak večerní kurz u Juliana.
Les chambres se sont ouvertes hier ainsi que le cours du soir chez Julian.
Jako bychom byli v roce 1877. O Cassagnacově zvolení se bude jednat v pondělí.
On se croirait en 1 877. L’élection Cassagnac sera discutée lundi.
Cestou domů z Champ-de-Mars mě únava spojená s vyhlídkou na ty volby přiměla pomyslet, že smrt toho muže ve mně něco zlomila a že život bez toho něčeho, bez toho cíle, bez toho světla není životem, ať člověk dělá, co dělá. Chtěla bych najít nějaké rozptýlení, abych přišla na jiné myšlenky a viděla, zda je to pravda. Na okamžik se mi zjevila ta vášeň popisovaná v knihách, vášeň, o níž se píší pojednání, která nám vše zhnusí… Co kdybych se jí stala obětí! pomyslela jsem si; bylo by to ohavné, odpověděla jsem si; ráda o ní mluvím pro pobavení, ale nechci, aby mi bránila myslet na život. Pro šťastnou vášeň lze bez lítosti zapomenout na všechno, ale velký rozmar, z něhož nemáte ani potěšení, ani užitek, na mou věru ne, ten nechci. Bylo by to příliš vážné, příliš zahlcující, příliš výlučné, než aby to bylo zábavné. Ostatně si ani nemyslím, že bych toho byla schopná. Ráda budu pokračovat v kreolských zbožňováních, ale klidně, zatím; jen ať to nezasahuje do ostatního. Nemějte obavy, mluvím o tom jen pro pořádek a protože mi to dnes ráno proběhlo hlavou.
En rentrant du Champs de Mars la fatigue jointe à cette élection en perspective m’a fait penser que la mort de cet homme a brisé quelque chose en moi et qu’une vie sans ce quelque chose, sans ce but, sans cette lumière n’est pas une vie, quoiqu’on fasse. Je voudrais trouver une distraction pour me changer et pour voir si c’est vrai. Un instant, la passion décrite dans les livres m’est apparue, la passion dont on disserte, qui nous fait prendre tout en horreur.. Si j’allais en être victime ! ai-je pensé, ce serait détestable, me suis-je répondu, je veux bien en parler pour m’amuser mais je ne veux pas que cela m’empêche de penser à vivre. On peut tout oublier sans regret pour la passion heureuse, mais une grande fantaisie dont vous n’avez ni plaisir ni profits, ma foi non, je n’en veux pas. ce serait trop sérieux, trop envahissant, trop unique pour être amusant. Je ne m’en crois même pas capable d’ailleurs. Je veux bien continuer les adorations créoles mais tranquillement, en attendant; que cela n’empiète pas sur le reste. N’ayez pas d’inquiétude, je n’en parle que pour mémoire et parce que cela m’a traversé l’esprit ce matin.