# Samedi, 12 octobre 1878 (Soir)

Robert-Fleury začíná hrát svého Carola — přichází, odchází (dostal velkou medaili na Světové výstavě), povídá po opravách, zapaluje cigaretu, vrhá se do křesla. To vše je mi jedno — vím, že mě zbožňuje jako žačku. Julian také. Jindy mi Švédka poradila — Julian mě pak zavolal do své kanceláře a řekl, že musím sledovat svou přirozenost; že malba bude zpočátku slabá — ale bude to já — zatímco budete-li poslouchat ostatní, za nic již neručím.

Robert-Fleury commence à faire son Carolus, il va, il vient, (il a reçu une grande médaille à l'Exposition Universelle), il cause après avoir corrigé, il allume une cigarette, il se jette dans un fauteuil. Ça m'est égal tout cela, je sais qu'il m'adore comme élève. Julian aussi. L'autre jour la Suédoise m'a donné un conseil, alors Julian m'a appelée dans son cabinet, m'a dit que je devais suivre ma nature; que la peinture serait faible au commencement mais que cela serait moi, tandis que si vous écoutez les autres je ne réponds plus de rien.

Rád by, abych zkusila sochařství — a požádá Duboise, aby mi dal rady.

Il veut bien que j'essaye de sculpter et va demander à Dubois de me donner des conseils.

Poprvé v Paříži jsem se promenovala s potěšením. Byla jsem oblečena, učesána pořádně — dala jsem si na čas, nepospíchala jsem. Dina zůstala s mámou — dostala jsem čestné místo. Sedět zády ke koním je muka místo procházky. Každou sobotu budu dělat takto. Je tak hloupé jít do Bois jen tak ledajak. Dnes jsem se našla — měla jsem úspěch, všichni se na mě dívali. Smuteční šaty a plstěný klobouk s peřím. Elegantní, slušivý a cudný celek. Alexandre má nejkrásnější koně a nejkrásnější kočár v Paříži. Je opravdu velmi šik.

Pour la première fois à Paris je me suis promenée avec plaisir. J'étais habillée, coiffée propre, j'avais pris mon temps, je ne m'étais pas pressée. Dina restant avec maman j'ai eu la place d'honneur. Tourner le dos aux chevaux est un supplice au lieu d'une promenade. Tous les samedis je ferai comme ça. C'est si bête d'aller au Bois n'importe comment. Aujourd'hui, je me suis retrouvée, j'ai eu du succès, tout le monde m'a regardée. Une robe de deuil et un chapeau de feutre à plumes. Ensemble élégant, comme il faut et chaste. Alexandre a les plus jolis chevaux et la plus jolie voiture de Paris. Il est vraiment très chic.

Ohavný Blanc byl také tam — musela jsem ho pozdravit. A pak…

L'ignoble Blanc était aussi là, il a fallu le saluer. Puis...

Ošklivě oblečen, roztržitý, skloněný —

Salement mis, distrait, penché

pan Gautier se blíží;

Monsieur Gautier s'avance;

niceňan — ani nedosvátečně oblečen — a přece by rád elegantní.

Niçois, pas même endimanché, Visant à l'élégance.

Ano, to je on — Pépino, z časů tří grácií. Vypadal opravdu šťastně, že nás vidí — pozdravili jsme se několikrát — a přivolal svůj fiacr, aby se zeptal na naši adresu, právě když nás míjel Alexandre jedoucí se svými rozkošnými černými koňmi.

Oui, c'est lui le Pépino, du temps des trois grâces. Il a eu l'air vraiment content de nous voir, nous nous saluâmes plusieurs fois et il fit approcher son fiacre pour demander notre adresse juste comme Alexandre nous passait conduisant ses délicieux chevaux noirs.

Kdybych byla někdo, vzala bych Pépina pod svá křídla a udělala z něj velkého člověka — je mu sotva třiadvacet let a je neobyčejně inteligentní, inteligencí, z níž by bylo možno vytvořit jednoho z nejpozoruhodnějších duchů. Ale ubožák je úředníkem u Crédit de Nice a nemá zřejmě jiné ambice než se s časem oženit se sto tisíci franky věna. To je smutné — neboť je také krásný. Velmi vysoký, štíhlý, ohebný — přirovnávaly jsme ho v Nice k palmě. Protože kreslím akademie, hádám tu jeho — rekonstruuji ho podle krku a rukou. Kulatý krk jako sloup, korunovaný hlavou antické velikosti — totiž malou pro nás, zvyklé vidět ošklivce s nejvýše šesti až sedmi délkami hlavy. Vsadím, že Gautierova akademie má osm hlav jako antické sochy. Obrovské oči, hnědé, mírně překvapené, inteligentní a naivní.

Si j'étais quelqu'un je prendrais Pépino sous mon aile et j'en ferais un grand homme, il a vingt-trois ans à peine et il est extrêmement intelligent et d'une intelligence dont on pourrait faire un esprit des plus remarquable. Mais le malheureux est employé au Crédit de Nice et n'a sans doute d'autre ambition que d'épouser 100.000 francs de dot avec le temps. C'est triste car il est beau aussi. Très grand, svelte, souple, nous le comparions à un palmier à Nice. Comme je dessine des académies je devine la sienne, je le reconstitue d'après son cou et ses mains. Un cou rond, comme une colonne, surmontée d'une tête de grandeur antique, c'est-à-dire petite pour nous qui sommes habitués de voir des laiderons n'ayant pas plus de six à sept têtes de hauteur. Je parie que l'académie de Gautier a huit têtes comme les antiques. Des yeux énormes, marrons, légèrement surpris, intelligents et naïfs.

Ústa právě dost velká, aby nebyla příliš malá — korunovaná třiadvacetiletým knírkem.

Une bouche juste assez grande, pour ne pas être trop petite, surmontée d'une moustache de vingt-trois ans.

Matná kreolská pleť — a v celkovém výrazu tváře vzduch téměř dětské nevinnosti — a přitom, co je udivující, výraz jemnosti a dokonce neobvyklé síly.

Un teint mat, créole et dans tout l'ensemble du visage un air de candeur presque enfantine et avec cela, chose étonnante, une expression de finesse et même de force peu commune.

A pak v celé této bytosti je cosi veselého, nonšalantního, dobromyslného, jižanského.

Et puis dans tout cet être il y a quelque chose de rieur, de nonchalant, de bon enfant, de méridional.

A pohleďte, dobří lidé — tento chlapec, z nějž by bylo možno udělat zázrak — není ničím: malý niceňan, příliš vysoký — a to je vše. Má tolik předpokladů stát se slavným mužem, jako já stát se velkým malířem.

Et voyez bonnes gens ce garçon dont on pourrait faire une merveille ! n'est rien, un petit Niçois, trop long et voilà tout. Il a autant de dispositions pour devenir un homme célèbre que moi pour devenir un grand peintre.

Jaká škoda, že jsem začala tak pozdě! Jaká škoda, že on nikdy nezačne.

Quel dommage que j'aie commencé si tard ! quel dommage qu'il ne commencera jamais.

Ve třiceti by toto dítě mohlo být obdivuhodně krásné, kdyby začalo vést spořádaný — ani neříkám elegantní — život a kráčelo vstříc ambici. Je ještě příliš vysoký, příliš neurčitý — a později se stane niceňanskou hrůzou. Jaká škoda.

A trente ans cet enfant aurait pu être admirablement beau s'il se mettait à mener une vie propre, je ne dis même pas élégante, et à marcher vers l'ambition. Il est trop long encore, trop indécis et plus tard il deviendra une horreur niçoise. Quelle pitié?

Zesnulého považuji za tak obdivuhodného, že jako kompliment Albertu Gautierovi řeknu, že fyzicky vstupuje do Cassagnacova žánru. Ale Zesnulý je třicet pět let, tlustý, ženatý… Přesto přijde, že se někde tuto zimu setkáme tváří v tvář. Nebude to zábavné.

Je trouve le Défunt si admirable que pour faire compliment à Albert Gautier je dirai qu'il entre dans le genre Cassagnac au physique. Mais le Défunt a trente-cinq ans, il est gros, marié... Il arrivera pourtant que nous nous trouverons face à face quelque part cet hiver. Ce ne sera pas amusant.

Byl by Pépino výmluvný? Nebyl vychován s ohledem na to — a zřejmě nečetl ani Démosthena a Mirabeaua, ten malý ubožák. Nuže — to mě zachvacuje jako před rokem. Tehdy jsem zuřila, abych unesla a povznesla malou Alexandrinu. Dnes mám chuť zregenerovat Alberta Gautiera a udělat z něj vše, čím já nemohu být sama. Když si stěžuji, že jsem žena, říkají mi, že ženy mohou mít obrovský vliv a vládnout inteligentním mužům. Ano — ale k tomu by bylo třeba vidět někoho, mluvit s někým — a nebýt odsouzena k matce, tetě, sestřenici, Mlle Oelsnitzové a procházce do Bois.

Est-ce qu'il serait éloquent, Pépino ? Il n'a pas été élevé en vue de cela et n'a sans doute pas même lu Démosthènes et Mirabeau, le petit misérable. Et bien voilà cela me prend comme il y a un an. Alors j'étais enragée pour enlever et élever la petite Alexandrine. Aujourd'hui j'ai envie de régénérer Albert Gautier et d'en faire tout ce que je ne puis être moi-même. Quand je me plains d'être femme on me dit que les femmes peuvent prendre des influences énormes et gouverner les hommes intelligents. Oui, mais pour cela il faudrait voir quelqu'un, parler à quelqu'un et n'être pas condamnée à une mère, une tante, une cousine, Mlle Oelsnitz, et une promenade au Bois.