Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý, 6. srpna 1878

Jdeme vyprovodit Antonské, kteří odjíždějí… A jsem bez paní Rembelinské, jež předstírala zájem o Ganse, zatímco já jsem, bohužel, předstírala zájem o Schwarze.
Nasadila jsem klobouk a procházela se se všemi, kteří zůstali… Není jich dost a je jich příliš…
Můj klobouk mě baví a baví Soden… Od prodavačky sklenic pramenité vody jsem koupila modrou vlněnou punčochu, kterou právě začala – a zároveň mi ukazuje, jak se to dělá, ihned se chopím teorie i punčochy a usadím se s paní Outinovou naproti oknům Gansů – i naproti svým – při pletení punčochy, zatímco teta a ostatní odcházejí nevím kam se unavovat v tomto horku. Sestry již není, ale je tu otec – otec Gans byl velmi zaujat mou punčochou… ostatně museli mu vyprávět naše bláznovství u stolu… bláznovství dost nevinná – a nebyla by to ani bláznovství, kdyby ti bídáci nerozuměli rusky.
Poslyšte – tihle lidé nejsou žádní tuctoví patroni a jsem nucena přiznat, že ve mně vzbudili ohromný obdiv. Neochvějnější už být nelze. Říká se jim, že jsou idioti, husy, obchodní cestující, že jsou krásní, oškliví, že mají krásné ruce, že… vše na světě! Chápou vše a tváří se, jako by nic – jen občas nevhodný smích.
Je zřejmé, že z toho či onoho důvodu nemají chuť se seznámit – ale je také zřejmé, že se o nás zajímají a baví se námi, jako se my bavíme jimi.
Vedla jsem dlouhý rozhovor s knížetem Ouroussoffem, jakmile paní Outinová odešla; náhle kníže říká: Zde jsou Gansové.
Chápete, že nelze zůstat klidná, když se vám ten vážný muž, ten státník, přeruší uprostřed výkladu o vnitřních příčinách války a oznámí jako věc zcela přirozenou, že… zde jsou Gansové. Slovo Gans se mi líbí – vyslovené německy (Gantz) je štíhlé, mladé, elegantní, hrdé – odráží se.
Namalovala jsem skicu těch imbecilů (jako v Nice) tak podobnou, že číšník, jenž přinesl tác, se zastavil přímo před plátnem a dal se do smíchu a posunků s tak hloupým výrazem, že moje umělecká ješitnost je opravdu polichocena.
Pak přišla paní Abazová a stály jsme u okna, z nějž je vidět dovnitř Gansova balkónu – Gans přicházel každou chvíli se na nás podívat; paní Abazová koketovala a smála se nevhodně. Je to nepochybně můj klobouk – ale dnes vypadáme, jako bychom je zajímaly; dokonce Schwarz se vzrušil a vylovil svou kostru z houpací sítě zavěšené na jeho balkóně, v níž odpočívají jeho kosti. Nemluvím o době, kdy tu byla paní Abazová – ale ráno. Mají světle šedé obleky a špičaté slaměné klobouky se svěšenou krempou. A vypadají velmi čistě – ale nejsou to opravdoví muži: jeden je nemocný a druhý dítě – a já myslím na třetího – možná proto je to tak nesmírně zábavné! Nesmírně – to je správné slovo, protože je to div smát se tak mnoho a tak málo.
Paní Gaviniová mi odpovídá – půvabná a užitečná žena!
Jak je to hloupé, že se s vámi nemohu podělit o své veselí ohledně Gansů – vy tomu nerozumíte, ani já tomu příliš nerozumím, kromě toho, že nemám chuť odjet ze Sodenu, kde jsem si zvykla, kde nemám žádné mrzutosti a kde denně vidím Ganse. Měním chování – stávám se klidnou, velmi tichounkou, mírnou; chci je okouzlit a oni budou myslet, že jsem tolik dováděla jen s ostatními. Odešli a já se stávám Němkou – pletu punčochy – punčochu, jež nikdy neskončí, protože nevím, jak udělat patu; nikdy ji nedodělám a punčocha bude dlouhá, dlouhá, dlouhá – ani nebude dlouhá…
Svatá veselost pokračuje. Představuji si, že ten klobouk mě činí plachou, miminkem, dítětem.
Je ve stylu direktoria a trochu empíru – cítím se chráněna jeho štítkem morálně i fyzicky – a jsem šťastna…
Silně prší. Mám nekonečně duchaplnosti. Sladké Německo!
Jaká… vlastně ne – mé procházky jsou užitečné, čtu a neztrácím čas. Mudrci! Oslavujte mě.
— Ó, ano, říká kníže Ouroussoff – slavný Paul de Cassagnac!
A já nenápadně říkám věci, jež ho povznášejí, jako kdybych na tom měla zájem! Je to absurdní.
To zvíře vyznamenají – a možná nebude vědět, že za to vděčí mně. To by teprve bylo milé.

Poznámky

Pozn. překl.: V orig. „intrigué" — zaujat, zvědav; NIKOLI intrikující. ↩