Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý, 6. srpna 1878

Jdeme vyprovodit Antonské, kteří odjíždějí… A jsem bez paní Remblinské, jež předstírala zájem o Ganse, zatímco já jsem předstírala zájem, bohužel, o Schwarze.
Nasadila jsem klobouk a procházela se se všemi, kteří zůstali… Není jich dost a je jich příliš…
Můj klobouk mě baví a baví Soden… Od prodavačky sklenic pramenité vody jsem koupila modrý vlněný punčoch, jejž právě začala – a zároveň mi ukazuje, jak se to dělá, ihned přijmu teorii i punčoch a usadím se s paní Outinovou naproti oknům Gansů – i naproti svým – při pletení punčochu, zatímco teta a ostatní odcházejí nevím kam se unavovat v tomto horku. Sestry již není, ale je tu otec – otec Gans byl velmi zaujat mým punčochem… ostatně museli mu vyprávět naše bláznovství u stolu… bláznovství dost nevinná, jimiž by ani nebyla, kdyby ti bídáci nerozuměli rusky.
Poslyšte – tihle lidé nejsou vulgární peciválové a jsem nucena přiznat, že mě inspirovali k ohromné admíraci. Není nic nepřekvapenějšího. Říkáte jim, že jsou idioti, husy, obchodní cestující, že jsou krásní, oškliví, že mají krásné ruce, že… vše na světě! Chápou vše a tváří se, jako by nic – jen občas nevhodný smích.
Je zřejmé, že z toho či onoho důvodu nemají chuť se seznámit – ale je také zřejmé, že se o nás zajímají a baví se námi, jako se my bavíme jimi.
Vedla jsem dlouhý rozhovor s knížetem Ouroussoffem, jakmile paní Outinová odešla; náhle kníže říká: Zde jsou Gansové.
Chápete, že nelze zůstat klidná, když vám ten vážný muž, ten státník, přerušuje uprostřed výkladu o vnitřních příčinách války jako věc zcela přirozenou… zde jsou Gansové. Slovo Gans se mi líbí – vyslovené německy (Gantz) je štíhlé, mladé, elegantní, hrdé – odráží se.
Namalovala jsem skizzu těch imbecilů (jako v Nice) tak podobnou, že číšník, jenž přinesl tác, se zastavil přímo před plátnem a dal se do smíchu a posunků s tak hloupým výrazem, že moje umělecká ješitnost je opravdu pochlebena.
Pak přišla paní Abazová a stály jsme u okna, z nějž je vidět dovnitř Gansova balkónu – Gans přicházel každou chvíli se na nás podívat; paní Abazová koketovala a smála se nevhodně. Je to nepochybně můj klobouk – ale dnes vypadáme, jako bychom je zajímaly; dokonce Schwarz se vzrušil a vylovil svou kostru z houpací sítě zavěšené na jeho balkóně, v níž odpočívají jeho kosti. Nemluvím o době, kdy tu byla paní Abazová – ale ráno. Mají světle šedé obleky a slaměné klobouky s ostrými šerpami. A vypadají velmi čistě – ale nejsou to opravdoví muži: jeden je nemocný a druhý dítě – a já myslím na třetího – možná proto je to tak nesmírně zábavné! Nesmírně – to je správné slovo, protože je to div smát se tak mnoho a tak málo.
Paní Gaviniová mi odpovídá – půvabná a užitečná žena!
Jak je to hloupé, že vám nemohu dát sdílet mou radost ohledně Gansů – vy tomu nerozumíte, já tomu příliš nerozumím ani já, kromě toho, že nemám chuť odjet ze Sodenu, kde jsem si zvykla, kde nemám žádné mrzutosti a kde denně vidím Ganse. Měním chování – stávám se klidnou, velmi tichounkou, mírnou; chci je okouzlit a oni budou myslet, že jsem si tak bláznila jen s ostatními. Odešli a já se stávám Němkou – pletu punčochy – punčoch, jenž nikdy neskončí, protože nevím, jak udělat patu; nikdy ho nedodělám a punčoch bude dlouhý, dlouhý, dlouhý – ani nebude dlouhý…
Svatá veselost pokračuje. Představuji si, že ten klobouk mě činí plachou, dítětem, miminkem.
Je ve stylu direktorátu a trochu Empíru – cítím se chráněna jeho kšiltem morálně i fyzicky – a jsem šťastna…
Silně prší. Mám nekonečně duchaplnosti. Sladké Německo!
Jaká… vlastně ne – mé procházky jsou užitečné, čtu a neztrácím čas. Mudrci! Oslavujte mě.
— Ó, ano, říká kníže Ouroussoff – slavný Paul de Cassagnac!
A já nenápadně říkám věci, jež ho povznášejí, jako kdybych na tom měla zájem! Je to absurdní.
To zvíře vyznamenají – a možná nebude vědět, že mi to dluží. To by teprve bylo milé.

Poznámky

Pozn. překl.: V orig. „intrigué" — zaujat, zvědav; NIKOLI intrikující. ↩