Pondělí, 5. srpna 1878

Auguste se mění před očima – přijel krásný, teď je ošklivý, je zlý. Člověk pozná jeho zvonek a je třeba ho slyšet mluvit na číšníky a na svého ubohého Ganse, jenž je půvabný bratr. Myslím, že ho brzy pohřbí.
Baron Schenk (ten včerejší) je nejvyšší úředník v kraji – gouvernér nebo něco jiného… Ten baron je zamilovaný do jedné slečny, a aby se s ní seznámil, zorganizoval včerejší ples… Slečna – to jsem já, pán – to je… Dourassoff. Dotčen prý mým odmítnutím, můj zamilovaný okamžitě odjel ze Sodenu – naštěstí jeho kočár ještě nebyl odklidněn.
Mergejewski byl blond, Bruschetti blond, Pacha Gorpinčenko (jaké jméno!) blond, Plowden blond, Multedo blond – a konečně baron Schenk také blond… Mám počítat Santasigliho, jenž byl dítě, ale byl blond?
Nejméně tři týdny se nuďím bez svého ateliéru… Uvedení do Velvyslanectví a jsem nejšťastnější ze žen. Složím slib… slibuji zde dát 1 000 franků chudým, dostanu-li toto uvedení… Přísahám to Bohu, jenž mě slyší a jehož prosím, aby mě vyslyšel.
Abych byla přesná, je třeba říct, že moje knížata zahrála ruskou hymnu, „On dit que l'on te marie" a Marseillaisu. Poté jsme jeli do Homburgu, jenž je, jak víte, okouzlující – park je nádherný a mnoho slušných Angličanů.