Pondělí, 5. srpna 1878

Abych byla přesná, je třeba říct, že moje knížata zahrála ruskou hymnu, On dit que l’on te marie a Marseillaisu. Potom jsme jeli do Homburgu, který je, jak víte, okouzlující; park je nádherný a je tam mnoho Angličanů z lepší společnosti. Člověk si tam připadá jako v Anglii. Mezi příšernými toaletami jsou některé opravdu malebné, ale pokaždé je zkazí nohy!…
Vrátila jsem se s docela rozkošným kloboukem, který jsem našla v Homburgu. Představte si úžasnou kapotu z hrubé slaměné pleteniny špinavě žluté barvy s mašlí z bílého mušelínu. Člověk v tom vypadá jako hrdinka románu. A v Homburgu nosí takové klobouky skoro všechny elegantní dámy, ale v Sodenu budu docela sama… Gansové mají klobouky z téže slámy. Ti Gansové!
Dnes ráno jsem se procházela a vešla jsem do katolického kostela; využila jsem naprosté samoty a vystoupila na kazatelnu, do presbytáře, k oltáři a odříkala modlitby napsané na tabulkách položených na oltáři… Udělala jsem to, abych se pomodlila, protože mám spoustu plánů a potřebuji pomoc nebes… ale myšlenka, že jsem sloužila mši, mě trápí… pomyslete, zvonila jsem, jako to dělají kněží při bohoslužbě… Konec konců jsem neměla zlý úmysl…

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: merveilleuse. Merveilleuses („podivuhodné“) se říkalo módním dámám doby direktoria; Marie tak naráží na dobový střih klobouku (srov. 6. srpna: „Je ve stylu direktoria“). ↩