Pondělí, 22. července 1878

Slečno, žehnám svému dopisu za to, že neodolatelně vyvolal vaše rady. Kéž bych byl tak neodolatelný jako můj dopis. Mezi vašimi radami jsou takové, které přijímám. Jiné považuji za žerty. Předně nemohu připustit, že by vaše kytara dorazila ve špatném stavu. Odcházela ze svého zranění úplně vyléčená. Jak je možné, že se cestou porouchala? Dále nemohu brát vážně vaše pravidlo; máte příliš zdravého rozumu, než abyste si myslela, že se člověk má bít dřív, než byl uražen, nebo i tehdy, když je urážka bezvýznamná a plně odčiněná. Váš ideál Cassagnac sám přijímá písemná zadostiučinění. Já, jenž nejsem žádný rváč, nýbrž jen vážný muž, který si zjednává úctu chladně a bez povyku, se s tím mohu spokojit také. Máte-li ráda zabijáky a hledače rozepří, nikdy pro vás nebudu ten pravý, neboť mám ve zvyku jednat vždy čestně za všech okolností svého života. Pokusím se vám psát bez naděje na odpověď. Avšak verše, které jsem vám poslal předevčírem, jsou tak špatné, že nemohu uvěřit, že odoláte chuti se jim vysmát a poslat mi zdrcující dopis… Rada si říká o radu. A protože vždycky platím štědře, dám vám jich několik, které na rozdíl od vašich budou všechny dobré. Důrazně vás vyzývám, abyste si je nesmazatelně zapsala a uvedla je do praxe:
I° — Jiný kraj, jiný mrav. Jelikož chcete žít ve Francii, vězte, jakkoli vás odpuzuje podobat se svými zvyky francouzským dívkám… Spokojte se s tím, že se od nich lišíte tím, že je převyšujete, jak to činíte, kouzlem, duchem a krásou! Dokud jste byla ve Florencii, v Nice, ve městech menších než Paříž, mohla jste beztrestně dávat najevo, že jednáte po svém. Udávala jste tam módu. V Paříži nikdo nevládne bezvýhradně. Kdo chce vládnout, odděluje se od ostatních. Ostatně se mladé dívce nesluší, aby nad všemi vyčnívala: mladá dívka bez skromnosti je zrůda. Spokojte se s tím, že jste krásnější a duchaplnější než kdokoli jiný. To je dost velká výhoda. Jste krásná, nemáte zapotřebí oblékat se pořád do bílého, což se v Paříži zdá příliš křiklavé, to jest málo slušné. Abyste byla duchaplná, stačí nechat zpívat ptáčka svého ducha, aniž byste pořád pronášela paradoxy, tvrdosti a posměšky. Dávejte přednost zlatu věcí přirozených a pravdivých před pozlátkem věcí strojených a přehnaných. Chcete-li žít v Paříži, máte na vybranou: buď své stále bílé toalety, své projížďky v kočáře docela sama, svůj ateliér, svou lebku, s níž si neustále hrajete, ačkoli ten mrtvý zasluhuje úctu, několik starších žen doprovázených svými psy, jako dvě nebo tři mladíky, které jsem u vás viděl a které vypadaly jako tak podivné figury, několik mladých lidí, které svými posměšky zaháníte na útěk, kandované plátky citronu, své nekonečné paměti, ples v Opeře – anebo méně nápadné toalety, méně originální zvyky, například nevycházet sama, trochu víc pobytu doma a méně času v ateliéru, a dobrou francouzskou společnost, do níž je pro vás tak snadné vstoupit a zaujmout v ní první místo. Snažte se nabýt víc skromnosti navenek, víc laskavosti k přátelům tak oddaným, jako jsem já, víc něhy k těm, kdo vás obklopují, například k paní vaší matce. Bojím se vašeho hněvu. Přestávám. Pro dnešek dost; ukažte mi, že máte srdce a ducha, řekněte mi, že vidíte, jak hluboce jsem vám oddán a že všechno, co jsem řekl, je správné. Ještě jeden dodatek. Proč si říkáte slečna de Bashkirtzsff? Předložka De v Rusku neexistuje. Ostatně ani ve Francii neznamená, že je člověk šlechtic. Jsou lidé, kteří tu předložku mají, a jsou neurození, a jiní, kteří ji nemají, a šlechtici jsou. Předchází-li vaše jméno v Rusku nějaká částice, která znamená De, proč ji nepřijmete bez překladu? Říká se kníže Gorčakov, kníže Šuvalov. Pokud vím, neříká se knížata de Gorčakov a de Šuvalov. To by byla originalita dobrého vkusu – takto přijmout mé kázání a mít užitek z tak dobrých rad! Mám o vás tak vysoké mínění, že s tím téměř počítám. Ostatně nemůžete pochybovat o citech, které ve mně vzbuzujete. Kladu je k vašim nohám jako uctivou poklonu. A. Multedo
Nesnáším staré ženy doprovázené malými psy – se svými kvůli všem takovým věcem válčím, ale jakmile si někdo cizí dovolí to pokládat za špatné, rodinné hádky mizejí – jakmile jsou moji napadeni, jsem tu, abych je hájila… stejně jako tu vždycky budu, abych hájila slabšího a vzdorovala silným. Jestliže jsem opsala dopis toho pána in extenso, místo abych originál připíchla přímo na jednu z těchto stránek, je to proto, že originál už byl vrácen do Mont-de-Marsanu bez jediného tahu pera ode mě.
Nejsem snoubenkou pana Multeda – a i kdybych jí byla, pokládala bych za krajně nevhodné vše, co si dovoluje mi říkat, odhaluje tak svůj malý charakter, svou malichernou povahu, jež se mstí hloupými nevhodnostmi za duchaplný žert.
Víte, co si máte myslet o všech věcech, které mi odvažuje vyčítat, kromě jedné: mých projížděk v kočáře docela samotné. To je lež. Jen jednou jsem vyjela sama v našem kočáře s naší livrejí, z domu až k Yorke, sotva přes tucet domů; bylo to proto, abych vyzvedla Yorke a projela se s ní. Měla jsem tu smůlu, že jsem potkala toho pána, který není žádný rváč, a mluvila s ním dole u schodů, načež jsem nasedla do kočáru a jela až k paní Yorke.
Třásla jsem se hněvem při opisování toho dopisu – doufám, že se bude třást ponížením, až jej dostane. Kdyby mi Paul de Cassagnac říkal všechny tyto věci, nikdy bych mu neodpustila – ani jemu.
Pokud jde o psaní de Bashkirtseff, to nedělám nikdy, a to z týchž důvodů, které uvádí Multedo.
Bere mě přece jen velmi vážně; když jsem chrlila své hlouposti a psala žerty, nikdy by mě nenapadlo, že se ho tolik dotknu.
Říkat tvrdosti a posměšky – ale ubohý člověče, ty říkám jen tobě. S ostatními jsem hrdá, ale zdvořilá.
Seznamujeme se s paní Outinovou, ženou již třiceti dvou až třiceti čtyř let, ale krásnou k pomilování a distingovanou, i když ne elegantní. Pan Multedo popírá Umění! Zůstal u hlav Romulových pro mladé dívky a u Chaplinových portrétů pro výstavy. Ale zabývala jsem se jím víc, než si zaslouží. Příliš ostrá kritika je svého druhu pocta. A on nemá nárok na nic. Vysmívala jsem se mu; ani to už dělat nebudu.
Pokud jde o společnost, kterou přijímáme… letos v zimě si vezmu odvetu, ne zvlášť kvůli Multedovi, ale kvůli všem ostatním.
Tomuhle Multedovi přes všechno dobré vychování přinejmenším naprosto chyběl takt.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „Paese che vuoi, essi che trovi.“ (zkomoleně); předlohou je přísloví „Paese che vai, usanza che trovi“ — „Jiný kraj, jiný mrav“, doslova „V zemi, kam jdeš, najdeš tamější zvyk“. Multedo jím Marii radí, aby se francouzským způsobům přizpůsobila. ↩
Pozn. překl.: Charles Chaplin (1825–1891) byl módní francouzský portrétista, oblíbený pro lahodné vyobrazení půvabných žen — od Marie zřejmě zamýšleno jako kritika povrchního vkusu. ↩