Neděle, 21. července 1878

Jistě na Multeda nemyslím – a přesto se mi o něm v noci zdálo a dnes ráno dostávám tyto verše: růže mi posílá vůni, trubadúr svou píseň, Multedo svou skladbu.
Opsaný dopisVers d’A. Multedo à Marie, [18 juillet 1878]
[Čtvrtek 18. července 1878] Prorazil jsem vaši kytaru, ale nejsa ani trochu lakomý, dal jsem ji omladit. Kdy se vám podaří zazpívat? Prorazil jsem vaši kytaru. Nepřijdete ani o jedinou odrážku. Dřevo se dá vždycky slepit. Jak se daří vašemu hlasu? Prorazil jsem vaši kytaru. Neposílejte mě do Tainaru. Jsem v Mont-de-Marsan. Mé neštěstí je už dost veliké. Prorazil jsem vaši kytaru. Jako by to byl nějaký Bulhar a já bašibozuk, ale jsem mírný jako Kalmyk. Prorazil jsem vaši kytaru. Představte si, že jsem Tyndareos a vy Léda; které znamení – či spíš labuť – by pro vás bylo nejsladší? Prorazil jsem vaši kytaru. Byla-li ferrarská vévodkyně krutá k Multedovi, slitujte se nad Multedem.
Potěšení mi neudělal, ten galantní zpěvák – jeho kandidatura je poskvrněna peněžními ohledy. Obě knížata jsou terčem všech vtipů u stolu a často i jinde. Malý Mitta (Dimitri) přišel vyprávět, že jsou špinaví, protože si strkají prst do úst a pak ho zvedají do vzduchu jako námořníci. Paní Abazová shledává staršího, toho tmavovlasého, velmi krásným; já také, ale vypadá velmi nemocně. Paní Rembelinská a já jsme si ty dva hluchoněmé už rozdělily.
Já si beru Augusta, toho tmavovlasého, ona Hanse, toho blonďatého. Stanovily jsme si bojový plán… Knížata si až dosud nemohla nevšimnout, že nás jejich zdrženlivost trochu dráždí, a ta dotčenost je tak hloupá, tím spíš, že oni jsou nevzrušitelní. Pýcha to není, protože loni se u stolu bavili s jednou židovkou. Jeden z nich zkouší na klavíru On dit que l’on te marie, a protože nemůže najít závěr, rozčiluje mě to. Takže, jak jsem říkala, náš bojový plán – můj a paní Rembelinské – spočívá v tom, že budeme předstírat, že se jim vyhýbáme, že si jich ani nevšímáme. Začaly jsme, a přesto jsme se setkali jedenáctkrát, ať už náhodou, nebo proto, že sami ochotně vyšli vstříc.
Ale zítra nebo pozítří, jakmile to ona bude moci zařídit, dostanou serenádu, jež bude hrát stejně dobře pro nás jako pro ně, protože jsou pod námi – doufám však, že díky výběru skladeb pochopí, komu je určena: 1. Smuteční pochod Chopinův. 2. Mein lieber Augustchen (valčík). 3. Smuteční pochod Beethovenův. 4. Smuteční pochod Mendelssohnův. 5. Smuteční pochod x x x 6. Pekelný galop.
Posmíváme se jim a oni se posmívají nám. Ale v Sodenu je přece třeba něco [dělat]… Paní Antonská se o záležitost zajímá a všichni také – já jen následuji příklad ostatních; chápete, že se osobně těmito hlupáky nezabývám.
Zpěvačka a dva italští zpěváci dali dnes večer koncert. Šla jsem s nimi mluvit a měli mě za Italku.

Poznámky

Pozn. red.: V básni, která následuje (081.0507), ze sebe Multedo dělá trubadúra trýzněného krutou dámou, „la duchesse de Ferrare“. ↩
Pozn. překl.: Německy „můj milý Augustíčku“, jak to Marie píše: oblíbená vídeňská píseň O du lieber Augustin, jejíž refrén „alles ist hin“ („všechno je pryč“) se hodí ke smutečním pochodům okolo. Serenáda míří na prince Augusta. ↩