Pondělí, 22. července 1878

Hans, ten blonďatý. Stanovily jsme si bojový plán… náš bojový plán – já a paní Rembelinská – spočívá v předstírání, že se jim vyhýbáme, že si jich ani nevšímáme. Začaly jsme – a přesto jsme se setkaly jedenáctkrát, buď náhodou, nebo tím, že sami vycházeli vstříc.
Ale zítra nebo pozítří, jakmile to bude možné zařídit, dostanou serenádu, jež bude hrát stejně dobře pro nás jako pro ně, protože jsou pod námi – doufám však, že díky výběru skladeb pochopí, komu je určena: 1. Smuteční pochod Chopinův. 2. Mein lieber Augustchen (valčík). 3. Smuteční pochod Beethovenův. 4. Smuteční pochod Mendelssohnův. 5. Smuteční pochod x x x 6. Pekelný galop.
Posmíváme se jim a oni se posmívají nám. Ale v Sodenu je třeba něco dělat… Paní Antonská se o záležitost zajímá a všichni také – já jen následuji příklad ostatních; chápete, že se osobně těmito hlupáky nezabývám.
Zpěvačka a dva italští zpěváci dali dnes večer koncert. Šla jsem s nimi mluvit a měli mě za Italku.
[Dopis od Multeda] Slečno, žehnám svému dopisu za to, že neodolatelně vyprovokoval vaše rady. Kéž bych byl tak neodolatelný jako ten dopis. Váš ideál Cassagnac sám přijímá písemné satisfakce. Já, jenž nejsem žádný rváč, nýbrž jen vážný muž, jenž si zjednává úctu chladně a bez povyku, mohu se s tím také spokojit.
I° — Paese che vuoi, essi che trovi. Jelikož chcete žít ve Francii, vězte – třebaže vás velice odpuzuje podobat se francouzským dívkám svými zvyky – spokojte se s tím, že se od nich lišíte tím, že je převyšujete, jak to činíte svým kouzlem, duchaplností a krásou! V Paříži nikdo nedominuje absolutně. Kdo chce dominovat, izoluje se.

Poznámky

Pozn. překl.: Italsky, a zkomoleně; předlohou je přísloví „Paese che vai, usanza che trovi" — „Jiný kraj, jiný mrav", doslova „V zemi, kam jdeš, najdeš tamější zvyk". Multedo jím Marii radí, aby se francouzským způsobům přizpůsobila.