Neděle, 21. července 1878

Byli jsme všichni v salonku, když se paní Remblinská objeví s mou mandolínou a mou kytarou – bylo třeba zazpívat On dit que l'on te marie a zahrát mé neapolské písně. Všeobecné dojetí. Dr. Tomačevský dokonce tvrdí, že člověk musí mít škrábnutí na srdci, aby zpíval s takovým citem. Je to zábavné – rozplakat lidi, aniž jim ublížíme.
Paní Gaviniová se rozloučila s maminkou a nechala mi vzkázat sto padesát milých a příjemných věcí, dodávajíc, že ona i Denis jsou do mě bláznivě zaujati. Kéž to vydrží! Na tuto lásku si potrpím víc než na Lásku muže jako Multedo, jenž mě ostatně nemiluje.
Rosalie mimochodem sečetla mé nepřátele: Marcuard, Multedo, Paul de Cassagnac. Všichni, říká, všichni kromě vás viděli, proč přicházel – a vy jste mu dělala legraci! Jsem přesvědčena, že by byl rád dohodou za 70 000 franků. Možná by to ani nepopíral – je to koneckonců tak přirozené!
Jistě na Multeda nemyslím – a přesto jsem ho tuto noc snila a dnes ráno dostávám tyto verše: [Čtvrtek 18. července 1878] Prorazil jsem vaši kytaru / Ale neobyčejně štědrý / Dal jsem ji k omladnutí! / Kdy se vám podaří zazpívat? […] Prolomil jsem vaši kytaru. / Je-li ferrárská vévodkyně / krutá na Multeda, / slitujte se nad Multedou.
Potěšení mi neudělal, ten galantní zpěvák – jeho kandidatura je poznamenána peněžními ohledy. Obě knížata jsou terčem všech vtipů u stolu a často i jinde. Malý Mitta (Dimitri) přišel říct, že jsou špinaví, protože si dávají prst do úst a pak ho zvedají do vzduchu jako námořníci.

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzská lidová píseň „Říká se, že tě provdávají" — ironická volba s ohledem na Mariina citová trápení.