❦
Sobota, 20. července 1878
Samedi, 20 juillet 1878
V souvislosti se sbírkou pro Sirotky z Auteuil, s níž přišel „Le Figaro“ a jež vynesla 300 000 franků, vydal Paul de Cassagnac článek, v němž hřmí proti republikánům, kteří jsou zahrnováni dobrodiním od konzervativců, jež proklínají a urážejí.
A propos de la souscription pour les Orphelins d’Auteuil dont « Le Figaro » a pris l’initiative et qui a produit 300.000 francs, Paul de Cassagnac a lancé un article dans lequel il tonne contre les Républicains qui sont comblés de bienfaits par les Conservateurs qu’ils maudissent et outragent.
Mrzí mě, že pořád sedlá stejného koníčka – tato opakování, tyto věčné útoky unavují a nečiní již dojem. V návaznosti na ten článek „Le Figaro“ otiskl jiný, v němž děkuje za chválu, jíž se mu dostalo, ale prosí kolegy, aby do čistě humanitárního díla nevnášeli politiku, a kromě toho poukazuje na to, že je nespravedlivé metat blesky na lid, jenž přispěl stejně jako bohatí – každý přinesl svůj obol, jak je vidět ze seznamů.
Je suis fâchée de le voir monter toujours sur le même dada, ces répétitions, ces éternelles attaques lassent et ne font plus d’impression. A la suite de cet article « Le Figaro » en a publié un dans lequel il remercie pour les louanges dont il est l’objet mais supplie ses confrères de ne pas mêler la politique dans une œuvre purement humanitaire et fait en outre observer qu’il est injuste de foudroyer le peuple qui a contribué comme les riches, chacun a apporté une obole, cela se voit dans les listes.
Byli jsme všichni v salonku, když se paní Rembelinská objeví s mou mandolínou a mou kytarou – bylo třeba zazpívat On dit que l’on te marie a zahrát mé neapolské písně. Všeobecné dojetí. Dr. Tomachewsky dokonce tvrdí, že člověk musí mít škrábnutí na srdci, aby zpíval s takovým citem. Je to zábavné – rozplakat lidi, aniž jim ublížíme.
Nous étions tous dans la salle, lorsque Mme Rembelinsky apparaît avec ma mandoline et ma guitare, il a fallu dire On dit que l’on te marie et jouer mes chansons napolitaines. Attendrissement général. Le Dr Tomachewsky prétend même qu’il faut avoir une égratignure au cœur pour chanter avec tant de sentiment. C’est amusant de faire pleurer les gens sans leur faire de mal.
Paní Gaviniová se rozloučila s mámou a nechala mi vzkázat sto padesát milých a příjemných věcí, dodávajíc, že ona i Denis jsou do mě celí blázni. Kéž to vydrží! Na této lásce mi záleží víc než na Lásce muže jako Multedo, jenž mě ostatně nemiluje.
Madame Gavini a fait ses adieux avec maman et m’a fait dire cent cinquante choses gentilles et aimables en ajoutant que Denis et elle sont entichés de moi. Pourvu que cela dure ! Je tiens à cet amour plus qu’à l’Amour d’un homme comme Multedo qui ne m’aime pas d’ailleurs.
Rosalie mimochodem spočítala mé nepřátele: Marcuard, Multedo, Paul de Cassagnac.
Rosalie tout en passant, a compté mes ennemis : Marcuard, Multedo, Paul de Cassagnac.
„Všichni,“ říká, „všichni kromě vás viděli, proč přicházel, a vy jste mu tropila žerty!“ Neodvažuji se věřit tolika krásným věcem retrospektivním, strašlivě zbytečným a hrozně politováníhodným! Ale opakuji a ještě dlouho budu opakovat, že jsem se zničila vlastní vinou. Kdyby se toho velkého muže někdo zeptal, jistě by to popřel a ani by jinak nemohl, ale jsem přesvědčena, že by rád udělal obchod za 70 000 franků. Možná by to ani nepopíral – je to koneckonců tak přirozené!
Tout le monde, dit-elle, tout le monde excepté vous, voyait pourquoi il venait et vous lui jouiez des farces ! je n’ose pas croire à tant de belles choses rétrospectives, terriblement inutiles et affreusement regrettables ! Mais je le répète et je répéterai longtemps que je me suis perdue par ma faute. Certes si on le demandait au grand homme il nierait et il ne pourrait faire autrement, mais je suis persuadée qu’il serait content de faire une affaire à raison de 70.000 francs. Peut-être même ne le nierait-il pas, c’est si naturel après tout !