❦
Pondělí, 8. července 1878
Lundi, 8 juillet 1878
Včera v neděli přišel Multedo znovu, zároveň s popem. Jestli si Korsičan myslí, že díky mně naváže styky s tou osobností, mýlí se. Přišel od Gaviniových – a my jsme tam zrovna šli. Sotva jsme tam byli čtvrt hodiny, přiběhla markýza Multedová – udýchaná, nevalně oblečená a zjevně poslaná tam svým drahým synem. Markýze je sedmdesát let – je to vzor dobré a výborné ženy: ne příliš bohaté, nenamyšlené, ne vychrtlé, ne zlé, jež si vášnivě přeje dobro svých dětí.
Hier dimanche Multedo est encore venu, en même temps que le Pope. Si le Corse s’imagine qu’il aura des rapports avec ce personnage grâce à moi il se trompe. Il venait de chez les Gavini nous y allions. A peine y étions-nous depuis un quart d’heure que la marquise Multedo s’y précipitait, essoufflée, pas trop en toilette et visiblement envoyée là par son cher fils. La marquise à soixante-dix ans, c’est le type d’une bonne et excellente femme pas trop riche, pas prétentieuse, pas maigre, pas méchante et désirant avec passion le bien de ses enfants.
Mám špatné srdce – ta prostota mě urazila. Hraběnka de Larderel, matka elegantní, vznešená, štíhlá, s nádhernými ekvipážemi, vzbuzovala ve mně jistou úctu; a její laskavost, její něha při pohledu na mě mi připadaly nesmírně příjemné. Paní Multedová je výborná – ale připadá mi úplně obyčejná. Myšlenka vstoupit do této rodiny a podstoupit manželství bez lásky a bez milionů mě děsí!
J’ai mauvais cœur, cette simplicité m’a froissée. La comtesse de Larderel mère élégante, distinguée, mince, avec des équipages superbes, m’imposait une certaine considération; et sa bonté, sa tendresse en me regardant me paraissaient excessivement agréables. Mme Multedo est excellente mais je la trouve tout naturel. L’idée d’entrer dans cette famille et de subir le mariage sans amour et sans millions me fait horreur !
V sedm hodin odjíždíme. Dědeček chtěl, abych zůstala; loučím se s ním – objal mě – a najednou se dal do pláče, se svraštělým nosem, otevřenými ústy, zavřenýma očima – jako dítě! Před jeho nemocí mi na tom nezáleželo, ale teď ho zbožňuji. Kdybyste věděli, jak se zajímá o sebemenší věci, jak nás všechny miluje od té doby, co je v tom hrozném stavu. Ještě chvilku a byla bych zůstala… Jaké bláznovství, být pořád tak citlivá!
A sept heures nous partons. Grand-papa voulait que je reste mais je lui dis adieu alors il m’embrassa et tout à coup il se mit à pleurer, le nez froncé, la bouche ouverte, les yeux fermés, comme un enfant ! Avant sa maladie ce n’était rien mais maintenant je l’adore. Si vous saviez comme il s’intéresse aux moindres choses, comme il nous aime tous depuis qu’il est dans cet affreux état. Encore un instant et je serais restée... Quelle folie d’être si sensible toujours !
napříč stránkou V podstatě jsem nadšena, že mohu dokázat, že mám dobré srdce. Při každém loučení se dojmu a chtěla bych si vzít s sebou i psy, kteří mě zbožňují a kteří tak dobře cítí, že odcházím. Představte si bytost přenesenou z Paříže do Sodenu. Hrobové ticho slabě vystihuje klid, jenž v Sodenu vládne. Jsem z něho omráčena, jako by mě ohlušil velký rámus.
en travers Au fond je suis enchantée de prouver que j’ai bon cœur. A chaque séparation je suis attendrie et je voudrais emporter avec moi jusqu’aux chiens qui m’adorent qui sentent si bien que je m’en vais. Imaginez-vous un être transporté de Paris à Soden. Silence de mort ne rend que faiblement le calme qui règne à Soden. J’en suis étourdie comme on le serait d’un grand tapage.
Nacházíme tam známé. Paní Antonská, která byla v Nice s dcerou; máma ji tenkrát často brávala na plesy – sama tehdy ještě na plesy chodila. Paní Antonská nám představuje svého syna a snachu. Říká se, že je špatným znamením, když někdo upadne; teta na to upozornila, protože upadla cestou do Versailles. „Nu, co se vám tedy přihodilo?“ zeptala jsem se jí. „Cassagnac se oženil? To je mi neštěstí!“ — „To je to nejodpornější, co mě mohlo potkat,“ řekla.
Nous y trouvons des connaissances. Mme Antonsky qui était à Nice avec sa fille que maman menait souvent aux bals; elle y allait à cette époque. Mme Antonsky nous présente son fils et sa belle-fille. On dit que c’est mauvais signe quand on tombe, ma tante l’a fait remarquer parce qu’elle est tombée en allant à Versailles. - Eh bien que vous est-il donc arrivé ? lui ai-je demandé, Cassagnac s’est marié ? Le beau malheur ! - C’est ce qui pouvait m’arriver de plus odieux - dit-elle.
Má pravdu! Myslí na mě. Kdyby nic neřekla… ale takhle mě nutí litovat, a ještě víc než to! Když jsem naposledy přijímala, o něco jsem prosila, a posvěcená hostie mi třikrát vypadla z rukou. Nechtěla jsem si toho všímat, a přece to bylo zjevné odmítnutí, což se ostatně později prokázalo.
Elle a raison ! elle pense à moi. Si elle n’avait rien dit... mais elle me fait regretter et plus encore ! La dernière fois que j’ai communié, j’ai demandé quelque chose et le pain consacré me tomba des mains à trois reprises. Je n’y ai pas voulu prendre garde, pourtant c’était un refus manifeste, ce qui a d’ailleurs été prouvé ensuite.
Mám říct své myšlenky z cesty? Ano – jsou dojemné. [Zaznamenala jsem je ve svém zápisníku, ve vagonu.] Celou cestu jsem si říkala, že v den sňatku toho muže byl můj život zmařen – a že jsem stejně mrtvá, jako je on nebožtíkem. Namlouvala jsem si, že je to jen další nepříjemnost, kterou je třeba přečkat; smiřovala jsem se! Příliš rozumná! Pořád samé krajnosti! Bylo třeba něco podniknout. Ale copak jsem to věděla!!! A teď nezbývá než si zacpat uši a zavřít oči. Nejsem-li schopna milovat, jsem zato šíleně ctižádostivá a umírám tisícerou smrtí, že jsem navždy odloučena od té slávy, kterou jsem mlčky sledovala, kterou jsem povzbuzovala, kterou jsem zbožňovala, o kterou jsem se potajmu dělila.
Dois-je dire mes pensées de voyage ? Oui, elles sont touchantes. [Je les ai notées dans mon carnet, en wagon.] Je me disais tout en roulant que le jour du mariage de cet homme ma vie a été manquée et que je suis aussi bien morte que lui défunt. Je m’imaginais que ce n’était qu’un nouvel ennui à passer, je me résignais ! Trop sage ! Toujours des excès ! Il fallait prendre des mesures. Mais est-ce que je savais !!! Et à présent il n’y a plus qu’à se boucher les oreilles et à fermer les yeux. Si je suis incapable d’aimer, je suis follement ambitieuse et je souffre mille morts d’être à jamais séparée de cette gloire que je suivais en silence, que j’encourageais, que j’adorais, que je partageais en secret.
Před pár dny jsem napsala, že si ho uhlídá. Uhlídá před čím! Byla jsem hloupá! Marie Presseqová… ho chránila před sňatkem – ale jeho žena! Aniž bych si to kdy uvědomila, v skrytu před sebou samou jsem přilnula k té existenci, ztotožnila se s tím krásným životem od prvního dne. Snad proto, abych mu nezáviděla… A co teď budu dělat! Záviděla jsem mu, když nepatřil nikomu, ale aniž bych si to přiznala, utěšovala jsem se tajnými myšlenkami – a teď!… teprve když jsem ho ztratila, cítím, jak jsem si ho přivlastnila.
Il y a quelques jours de cela j’ai écrit qu’elle le garderait. Garder de quoi ! J’étais stupide ! Marie Presseq... le gardait du mariage, mais sa femme ! Sans m’en rendre jamais compte, en cachette de moi-même je m’étais attachée à cette existence, je m’étais identifiée avec cette vie si belle depuis le premier jour. C’était peut-être pour ne pas l’envier... Et maintenant que vais-je faire ! Je l’enviais quand il n’était à personne mais sans me l’avouer je me consolais par de secrètes pensées et maintenant !... ce n’est qu’après l’avoir perdu que je sens combien je me l’avais approprié.
„Ztratila jsem své iluze o vás,“ řekla jsem mu naposledy ve fiakru. — „Měla jste jich tedy hodně?“ — „Ano – teprve když jsem je ztratila, uvědomila jsem si, kolik jsem jich měla… Buďte šťasten – máte na svědomí jednu oběť; jedu do Německa léčit se z lásky, jíž k vám chovám.“ — „Jaké jsou to vody, jež léčí tuto nemoc?“ zeptal se. — „Ó, jen se nevytahujte!“ vykřikla jsem. „Chcete, aby si lidé mysleli, že tam máte koho posílat!“
- J’ai perdu mes illusions sur vous, lui ai-je dit la dernière fois en fiacre. - Vous en aviez donc beaucoup ? - Oui, ce ne fut qu’en les perdant que je me suis aperçue combien j’en avais... Enfin, soyez heureux, vous avez fait une victime; je vais en Allemagne pour me guérir de l’amour que j’ai pour vous. - Quelles sont les eaux qui guérissent cette maladie ? demanda-t-il. - Oh ! ne faites pas d’embarras ! m’écriai-je, vous voulez qu’on pense que vous avez beaucoup de malades à y envoyer !
Chtěla jsem se smířit, chlubila jsem se tím. Byla jsem bláznivá. Abych oklamala nevím koho, žertovala jsem tam, kde bylo třeba přemýšlet, a filozofovala jsem tam, kde bylo třeba jednat! Ta hrozná záležitost se přihodila tak tiše a tak rychle. Zvykla jsem si na ni, takže to zprvu nebylo znát. A pak – není to prudký otřes, je to hrozná věc, která se bude ozývat pořád, protože Paul de Cassagnac tu bude vždycky, vždy kráčeje k proslulosti, ke slávě, k velikosti. Teď, když se na mě už nedívá, uvidíte, jak daleko to ten člověk dotáhne. Císařství se vrátí a „bude se vznášet nad Francií“, jak říká Multedo; se slečnou Acardovou!!! Raději si to řeknu předem… vyjde to ostatně nastejno. Nikdy si na to nezvyknu!
Je voulais me résigner, je m’en vantais. J’étais folle. Pour donner le change à je ne sais qui j’ai plaisanté où il fallait réfléchir, j’ai fait de la phylosophie où il fallait agir ! Cette terrible affaire est arrivée si doucement et si vite. Je m’y étais habituée de sorte que cela n’a pas paru tout d’abord. Et puis ce n’est pas une secousse violente, c’est une horrible chose qui se fera toujours sentir car Paul de Cassagnac sera toujours là marchant toujours vers la célébrité, vers la gloire, vers la grandeur. Du moment qu’il ne me regarde plus vous verrez comme il arrivera, cet homme. L’Empire reviendra et « il planera sur la France »., comme dit Multedo; avec Mlle Acard!!! J’aime autant me le dire d’avance... ça revient au même au fait. Je ne m’habituerai jamais à cela !
Jsem v Sodenu – je čas k přemýšlení a psaní! Jaký dráždivý klid! To se načtete pojednání o Nebožtíkovi a slečně Acardové! Čím jiným chcete, abych se zabývala?
Je suis à Soden; il y a du temps pour méditer et pour écrire ! Quel calme énervant ! En allez-vous lire assez de dissertations sur le Défunt et sur Mlle Acard ! De quoi voulez-vous que je m’occupe ?
Právě odešel doktor Thilenius; položil nezbytné otázky o mé nemoci a neřekl jako Francouzi: „Dobrá, to nic nebude, za týden vás vyléčíme, slečno.“ Zítra začínám kúru.
Le Dr. Thilenius sort d’ici, il a fait les questions nécessaires sur ma maladie et n’a pas dit comme les Français: « Bon, ce ne sera rien, dans huit jours nous vous guérirons Mademoiselle ». Demain je commence la cure.
Stromy jsou tu krásné, vzduch čistý. Venkov mé tváři sluší. V Paříži jsem jen hezká, jsem-li vůbec, kdežto tady vypadám líbezně, poeticky; oči mám větší a tváře pohublejší.
Les arbres sont beaux ici, l’air est pur. La campagne va à ma figure. A Paris je ne suis que jolie si je le suis, ici je parais suave, poétique; mes yeux sont plus grands, et mes joues plus maigres.
Snad bych byla do Mrtvého zamilovanější, kdyby se mi láska zdála stejně neodvolatelně ztracená jako ctižádost. Jeho srdce lze ženě vzít vždycky, ale nelze jí vzít čest nosit jeho jméno a veřejně sdílet jeho život. Proto jsem spíš rozzlobená než zarmoucená.
Je serais peut-être plus amoureuse du Mort si l’amour me paraissait aussi irrévocablement perdu que l’ambition. On peut toujours prendre son cœur à sa femme mais on ne peut lui ôter l’honneur de porter son nom et de partager sa vie publiquement. Voilà pourquoi je suis plus colère que chagrinée.
Zdá se mi, snad z lenosti, že je po všem, že už nikdy nikoho nebudu milovat. Nic bych si nepřála víc – kdybych jen věděla jistě, že miluji tohoto… Ale myslím, že nejsem schopna milovat…
Il me semble, par paresse peut-être, que tout est fini, que je n’aimerai jamais personne. Je ne demande pas mieux si j’étais sûre d’aimer celui-ci.... Mais je crois que je suis incapable d’aimer...
Mohla jsem ho milovat… ale nemyslím, že ho miluji; jsem na to příliš klidná… u všech čertů, když člověk miluje… nemusí si zrovna rvát vlasy… Jsou zapotřebí výbuchy, a ve mně je jen trpělivost. Říká se, že lidé, kteří umějí čekat, jsou silní.
J’aurais pu l’aimer... mais je ne crois pas que je l’aime; je suis trop calme pour cela... que diable quand on aime... on n’est pas obligée de se tirer par les cheveux... Il faut des éclats et chez moi il n’y a que de la patience. On dit que les gens qui savent attendre sont forts.
Nu, uvidíme… ostatně jiný by si to nezasloužil; milovala bych ho jen pro pěkný zevnějšek, a to by nebylo ani trvalé, ani čestné; jiný Paul de Cassagnac v Evropě není, zbytečné hledat. Zůstávám tedy u něho a hledat nechci.
Enfin nous verrons cela... d’ailleurs un autre ne le mériterait pas, je l’aimerais pour sa peau, ce ne serait ni durable ni honorable; il n’y a pas un autre Paul de Cassagnac en Europe, inutile de chercher. Je m’arrête donc à lui et ne veux pas chercher.
Ale právě proto musím něčeho dosáhnout. Kdybych se mohla vdát za Gambettu… to by mi udělalo radost. Jakže, má drahá, copak milujeme Paula de Cassagnaca? N…ne, vždyť pro mou lásku je mrtev; ale upřímně si myslím, že by bylo pod mou důstojnost milovat jiného. Hledejme v Evropě muže, který by se mu vyrovnal… Ó, je jich mnoho. Jsou ministři, diplomaté, učenci, kteří jsou silnější než on, ale ti lidé nehýbou masami, nejsou tím vznešeným komediantem, jenž si vytvořil roli, kterou lidé odsuzují, ale nad níž se s jakýmsi obdivem usmívají i ti nejvážnější, kteří mu spěchají předhazovat jeho mládí a pošetilosti, jež z něho přirozeně plynuly. Nenávidím lidi, jimž nelze nic vytknout – ti mají vždycky nějakou hroznou skrytou neřest.
Mais pour cela même il faut que je parvienne. Si je pouvais me marier avec Gambetta... cela me ferait plaisir. Comment ! ma chère est-ce que nous aimons Paul de Cassagnac ? N...non, puisqu’il est mort pour mon amour, mais je crois sincèrement qu’il serait indigne de moi d’en aimer un autre. Cherchons en Europe un homme qui le vaille... Oh ! il y en a beaucoup. Il y a des ministres, des diplomates, des savants qui sont plus forts que lui, mais ces gens-là ne sont pas des remueurs de masses, ne sont pas ce sublime saltimbanque qui s’est créé un rôle qu’on blâme mais qui fait sourire avec une espèce d’admiration même les gens les plus sérieux qui s’empressent de lui jeter à la tête sa jeunesse et les folies qui en étaient les conséquences naturelles. Je déteste les gens auxquels il n’y a rien à reprocher, ceux-là ont toujours quelque vice horrible caché.
Takže tedy: Nebožtík je nejzajímavější a nejzábavnější bytost, jaká existuje. Kdyby pro mě byl ještě někdo jiný, slyšeli byste o něm… Jeden by tu byl, Gambetta – ale je příliš ošklivý a příliš tlustý a vypadá špinavě. To není totéž…
Donc voici, le Défunt est l’être le plus intéressant et le plus amusant qui existe. S’il y avait quelqu’un d’autre pour moi on en entendrait parler... Il y en a un, c’est Gambetta mais il est trop laid et trop gras et il a l’air sale. Ce n’est pas la même chose...
Inu, nic bych si nepřála víc… ale když jiný není.
Voyons, je ne demande pas mieux... mais puisqu’il n’y en a pas d’autre.