❦
Sobota, 6. července 1878
Samedi, 6 juillet 1878
Jaká hrůza! Jak ohavné to musí být! Raději cokoliv… než nohy! Co mě na Multedovi i na všech ostatních odpuzuje, jsou nohy! Jsou-li nohy čisté, jsou-li bez mozolů – na světě není nic krásnějšího než nohy. Jinak ale!… nic nepomůže – ani krása, ani duch, ani bohatství! Nemocná noha je vrchol hrůzy! Raději bych se dotkla hada… Ale jak vědět, jsou-li nohy hrozné nebo ne? Nemožné – proto chovám odpor ke všem.
Quelle horreur ! Que cela doit être dégoûtant ! J’aimerais mieux n’importe quoi... que des pieds ! Ce qui me répugne chez Multedo et chez tous les autres ce sont les pieds ! Quand les pieds sont nets, quand les pieds n’ont pas de cors il n’y a rien de plus beau au monde que des pieds. Mais en revanche !... rien n’y fait, ni beauté, ni esprit, ni richesse ! Un pied... malade est le comble de l’horreur ! J’aimerais mieux toucher un serpent... mais comment savoir si les pieds sont ou ne sont pas affreux ? Impossible, c’est pour cela que j’ai de l’aversion pour tout le monde.
A pak ten Multedův nos… ten nos vypadal tak široký, když mi líbal ruku. Ty smyslné nozdry… Ach, to jste měli vidět, jak se ten pán začervenal, když se malíček Cikánky Pichy opřel o jeho ve chvíli, kdy jí připaloval od své cigarety. Ty Cikánky jsou podivné – praví malí arabští koníci; ale ubohé se nudí, mluví jen rusky. Jsou zvyklé, že je někdo hostí; procházejí se po kavárně a čekají, kdo nabídne zmrzlinu nebo šampaňské – ale mladé nepijí. Zavolají je – přijdou vážně, přijmou a poděkují jako dívky z lepší společnosti, ale bez úsměvu a bez jediného zvolání.
Et puis le nez de Multedo... ce nez paraissait si large quand il me baisait la main. Ces narines sensuelles... Ah ! par exemple il fallait voir comment ce monsieur a rougi lorsque le petit doigt de la bohémienne Picha s’appuyait sur le sien au moment où il lui donnait du feu de sa cigarette. Ces Bohémiennes sont-elles étranges, de vrais petits chevaux arabes, mais les pauvres petites s’ennuient, elles ne parlent que le russe. Elles sont habituées à ce qu’on les régale et se promènent dans le café attendant qu’on offre des glaces ou du champagne, mais les jeunes ne boivent pas. On les appelle, elles viennent gravement, acceptent et remercient comme des jeunes filles du monde mais sans sourire ni faire aucune exclamation.
Multedo přišel pro mou kytaru – byla jsem tam jen já; protože šlo o sdělení, přijala jsem ho. Nevím, jak to dělám, ale zdá se, že ho připravuji o rozum. Stěžuje si – on, jenž mě chce vzít pro mě samu, jenž nechce jednat jako Francouzi.
Multedo est venu pour ma guitare, il n’y avait que moi; comme c’était pour une communication je l’ai reçu. Je ne sais comment je fais, mais il paraît que je le rends idiot. Il se plaint, lui qui veut m’épouser pour moi, qui ne veut pas faire comme les Français.
Celou hodinu jsem se náramně bavila tím, že jsem ho trápila; řekla jsem mu to, řekla jsem mu se smíchem celou pravdu – ale takovým věcem nelze věřit, když se vysloví; je-li to řečeno duchaplně, baví to; je-li to hloupé, je to nesnesitelné.
Je me suis beaucoup amusée à le tourmenter pendant une heure, je le lui ai dit, je lui ai dit toute la vérité en riant mais on ne peut pas croire à de pareilles choses quand on les dit, si c’est dit avec esprit, ça amuse; si c’est bête, c’est insupportable.
Pak se ostatní vrátili a povídali jsme si ještě do šesti. Na odjezd bylo příliš pozdě, jdeme na „Psyché“ do Opéra-Comique, bez Multeda. Mám mu za zlé, že jsem mu dala políbit ruku; onoho večera bylo krásně a on mě tolik miloval… Tu přízeň bych mu neodpustila, a přece jsem mu zavázána vděčností: díky němu je dokázáno, že jsem nebyla zamilována do Antonelliho ani do ostatních.
Puis les autres sont rentrés et nous avons encore bavardé jusqu’à six heures. Il était trop tard pour partir, on va voir « Psyché » à l’Opéra-Comique sans Multedo. Je lui en veux de lui avoir donné ma main à baiser; il faisait beau l’autre soir et il m’aimait tant... Je ne lui pardonnerais pas cette faveur, pourtant je lui dois de la reconnaissance; grâce à lui il est démontré que je n’ai pas été amoureuse d’Antonelli et des autres.
Zasloužila bych si výprask za to, že jsem věci takhle překroutila, když jsem překrucovala slova… Milovat! Milovat Antonelliho – ani za nic na světě… fuj, jaká hrůza! A Antonelliho nos, a Multedův nos… ale baví mě; ráda bych mu na hodinu dovolila, aby mě miloval, a přihlížela tomu jako divačka, neboť v každém případě, i kdyby mu šlo o mé peníze, miluje mě šíleně, smysly… udělal by cokoli, aby mě získal. Vidíte, moji milí, kdybych byla ženou a toho muže potřebovala, mohla bych z něho udělat cokoli, jen kvůli… Začínám chápat jisté historické události, a také ty v románech…
Je mériterais d’être battue pour avoir ainsi faussé les choses, en faussant les expressions.. Aimer ! Aimer Antonelli, jamais de la vie... fi l’horreur ! Et le nez d’Antonelli, et le nez de Multedo... mais il m’amuse je voudrais pouvoir pendant une heure lui permettre de m’aimer, y assister en spectatrice., car dans tous les cas même s’il en veut à mes sous il m’aime follement avec les sens... il ferait tout pour m’avoir. Voyez-vous mes chers, si j’étais femme et si j’avais besoin de cet homme, je pourrais en faire n’importe quoi rien que pour... Je commence à comprendre certains faits historiques et dans les romans aussi...
„Nikdy si neporozumíme,“ řekla jsem mu, „mé city jsou tam nahoře, kdežto vaše jsou na zemi. Proč se tedy divíte, že se po nich šlape?“
- Nous ne nous comprendrons jamais, lui ai-je dit, mes sentiments sont là-haut; tandis que les vôtres sont par terre. Pourquoi donc vous étonner si on marche dessus ?
Zeptala jsem se ho, jak se ve Francii uzavírá sňatek – to v odpověď na jeho nabídky k sňatku –, a vysmívala jsem se mu kvůli jeho budoucí svatbě, „protože já si vás nikdy nevezmu“; a pak, jsem nezletilá, můj podpis na svatební smlouvě by nic neplatil, že?
Je lui ai demandé comment on se mariait en France, en réponse à ses propositions de mariage, le raillant sur son futur mariage « car moi je ne vous épouserai jamais » et puis je suis mineure, ma signature au contrat ne vaudrait rien n’est-ce pas ?
Je zábavné žertovat o tak vážných věcech, když s vámi o nich někdo mluví vážně. Nechci ho rovnou odmítnout po všech těch posměšcích, které tak dobře snáší; udělala bych si z něho nepřítele, a na to je v Paříži ještě příliš brzy kvůli Gaviniovým, kteří ho mají rádi.
C’est amusant de plaisanter de choses si sérieuses quand on vous en parle sérieusement. Je ne veux pas refuser net après toutes ces moqueries qu’il subit si bien, ce serait m’en faire un ennemi et c’est encore trop tôt à Paris à cause des Gavini qui l’aiment.
Ten nebožtík Cassagnac – samé radosti najednou; přečtěte si zprávu ve „Figaru“.
Toutes les joies à la fois ce feu-Cassagnac; lisez la note du « Figaro ».
Když jsem poslouchala hudbu, přepadlo mě cosi jako strach, jako mráz v duši. Přišlo to náhle – ostatně jsem to věděla, ale nikdy mě to vážně nevyděsilo. V Nebožtíkovi mám velkého nepřítele. Ať je sebevíc mrtev, ublíží mi. Když mi Edmond ohlašoval nepřítele a nazval ho rváčem, chvastounem, byla jsem daleka toho, abych tomu věřila, a přece se mi přitom sevřelo srdce – ne že bych měla předtuchy, to ne, ale strach a žal. V jediném okamžiku jsem se viděla v Opeře s paní Gaviniovou, zářící a hovořící se všemi, a a tu najednou rozhovor ustane, úsměv zmizí a já ztuhnu pod černým, klidným pohledem Nebožtíka, který na mně spočívá, úmyslně mě magnetizuje a kochá se strachem, jejž mi nahání.
Tout en écoutant la musique j’ai eu comme une peur, un froid moral. Cela m’est venu tout d’un coup, je le savais d’ailleurs mais jamais cela ne m’avait effrayée sérieusement. J’ai un grand ennemi dans le Défunt. Tout trépassé qu’il soit il me fera du mal. Quand Edmond m’annonçait un ennemi en le qualifiant de casseur d’assiettes, de matamore j’étais bien loin d’y croire, et pourtant cela m’avait serré le cœur, non que j’eusse des pressentiments, non, mais de la crainte et de la peine. En un instant je me suis figurée à l’Opéra avec Mme Gavini, radieuse et causant avec tout le monde et et voilà que tout à coup la conversation s’arrête, le sourire disparait et je suis glacée par le regard noir et calme du Défunt qui pèse sur moi, qui me magnétise à dessein et qui jouit de la peur qu’il me fait.