Sobota, 29. června 1878

Poslala jsem tento dopis:
Z novin se dozvídáme o největší a doufáme, že nejšťastnější události vašeho života. Jiní, právem rozhněvaní touto…. nedbalostí, by se pomstili pohrdáním. Já si dávám tu práci, abych vám sdělila, že jste projevil přinejmenším nedostatek inteligence, nevědouce rozlišit svůj svět, jejž posuzujete zajisté dle sebe – jenž jste špatný přítel, falešný bratr, z čehož jsme hluboce sklíčeny, především já, jež jsem vás brala vážně a prokazovala vám čest pokládat se za vaši sestru.
Marie Bachkirtseff
To je přinejmenším drzé.
Můj bratr, jeho sestra! Všichni trochu rozumní lidé, kteří nás vídali – de Daillens například říká, že přestal přicházet od té doby, co jsem se definitivně usadila jako sestra; přicházel jen proto.
Ohavně jsem se zmýlila… pole dohadů je otevřeno. Kdo ví – možná mě miloval? (Jistě víc než Julii Acardovou, mladou a půvabnou Alsasanku atd.) – ale muž jako nebožtík Cassagnac, jenž mi byl hodně podobný; a jakmile mi byl podobný, chápete, že takový muž by raději… udělal něco jiného, než se pustit do boje s protivníkem mé povahy, neboť jsem navenek posměšná a uvnitř vážná, a to vypadá hrozivě, přičemž… zkrátka jsem hrála roli, která mi uškodila.
Smutně jsem se zmýlila… a víte – kdybych si byla jistá, naprosto jistá, že jsem se zmýlila… byla bych velmi nešťastná.
Dopis adresuji redakci „Le Pays", protože si myslím, že na rue de Boulogne by ho Nebožtík nedostal – on a jeho žena se zajisté přestěhovali…
Robert-Fleury byl znovu velmi spokojen.