Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí, 24. června 1878

Den se smrskl na dva dopisy.
[Pondělí 24. června 1878] Váš syn si bere osobu, která již není docela mladá, která je téměř chudá a kterou nemiluje — přitom by mu stačilo jediné slovo, aby si vzal mladou, hezkou, z dobré rodiny a ve všech ohledech slušnou dívku s ročním příjmem 70 000 franků přímo ode dne sňatku a téměř tolik i později. Píšeme vám o tom velmi pozdě, ale dříve to nešlo. Chápete, že si chceme zachovat anonymitu, i za cenu, že se zdáme podezřelé. Věci jsou již velmi pokročilé, ale zapřísahám vás ve jménu toho, co máte nejdražšího — zamyslete se, než dáte souhlas k té politováníhodné pošetilosti, jíž se váš syn dopouští a jež opravdu není s to zajistit mu štěstí ani posloužit jeho ctižádosti. Ještě jednou, Monsieur, odvolávám se na váš rozum, vaše srdce a vaše milosrdenství [Škrtnuto: pro všechny, kteří trpí]. Zeptejte se svého syna, který ví, že tato mladá dívka existuje — pokud pochybujete — ale on sám o tom ví teprve od včerejška. Nic ještě není ztraceno. Přečtěte přiložený dopis a doručte mu jej. Svěřuji jej vaší čestnosti.
[Pondělí 24. června 1878] Když si člověk vezme předsevzetí, které sám neschvaluje, nechce slyšet nic proti — protože se bojí naslouchat věcem, jež jsou tak dokonale v souladu s jeho vlastními city.
Obávajíc se, že jste z předpojatosti první dopis roztrhal, posílám vám variace na stejné téma. A vřele vás vybízím, abyste to celé přečetl znovu. Nemůžete si to vzít dost k srdci.
Došlo by i na to psát té mladé osobě hrůzy, jenže ona vás za nic na světě nepustí. Ani kdyby jí řekli, že ji nenávidíte a že jste si právě vzal novou milenku, do níž jste blázen. Není to vás, koho chce — chce manžela, který ji odškodní za ta dlouhá léta nevýrazné existence staré panny na vdávání, manžela, který ji tak nějak uvede do společnosti, jíž teď tak skvěle pohrdá. Nemusím vám říkat, že žena, která netouží po ničem jiném než vám vše obětovat, a která vás nepovažuje za prostředek k dosažení cílů — protože ho nepotřebuje a má jich padesát jiných — je připravena na jediné vaše slovo přijít a padnout k vašim nohám, oddaná jako pes, poddajná jako žena, jež miluje, ať je vaše situace nebo budoucnost jakákoli. Víte dobře, že opravdu výjimečné stvoření bude vždy šetrné, bude dobrou hospodyní i věrnou přítelkyní — zvláště když má dobré srdce. Ne srdce, jež v salonu slzí nad cizím neštěstím, ale takové, jež bude otevřeno jen vám samému.
Ta mladá osoba si ovšem již objednala šaty u Laferrièra (s takovým věnem!) — bylo by záhodno jít se na ně podívat, mluvím o zkušební švadleně; ale ty šaty poslouží k okouzlení nějakého starého námořního důstojníka nebo notáře, kteří přiběhnou nabídnout své srdce, fregatu nebo kancelář, přitahováni leskem, který jste jí propůjčil. A bude to znamenité. Ale vy! Takové maloměšťáctví není nic pro vás! Ale jděte, styďte se! Nad čím vlastně zoufáte? Díky Bohu máte před sebou budoucnost. Rodiče jsou vždy ustaraní, příliš opatrní a málo důvěřiví vůči svým dětem. Něžná matka, ovinutá pokrytectvím dívky dychtivé najít manžela, chce za každou cenu provdat syna, aby už neměl dobrodružství a duely. Nu dobrá! Otec to chce také — soudí podle vlastní zkušenosti a nechápe, jak moc jste odlišný od ostatních — a pak… není si jist vývojem událostí, bude to možná těžší později, myslí si.
Jaké úzkosti s každou hodinou, jež vás přibližuje k vašemu konci! Vzdáváte se tedy všeho? Nedělejte si iluze! Žena bude chtít šaty a vy budete nucen navštěvovat přátele, přijímat hosty — to vše, bez čeho jste se jako mládenec obešel. A co je hroznějšího než finanční tahanice — zvláště když při tom není ani láska. Nikoho na světě nepřesvědčíte, že jste zamilovaný do toho rozhodného výrazu obyčejné Pařížanky a těch zvadlých tváří. A co se týče ducha — ah, o tom si promluvme. Nejste dost hloupý, abyste si dělal iluze. Ovšem, nepodobá se ostatním dívkám, ne. Příliš pozdě si uvědomuji, že je hanebné shazovat někoho, kdo za to ani nestojí — jenže tak se toho bojíme, tak moc, moc, moc si přejeme, abyste se vzpamatoval!
Jak by se ta maloměšťáctví vytratila — veškerá ta jazyková pošetilost, jež stále ještě patří dítěti a již sám neomlouváte, protože jste pod nadvládou dívky, která nejméně 10 let studovala všechno pokrytectví… quaerens quem devoret. Jestli se chovala šíleně, jste to vy, kdo ji takovou udělal. Prosím vás, je ještě čas! Nebuďte falešně šlechetný — máte-li výčitky svědomí, lze vymyslet, že to ona zrušila zásnuby; to ji povznese na piedestal a vy nic neztratíte. Odjeďte na cestu — och! Je tolik možností, kdybyste jen chtěl! Je ještě čas — nikdy není pozdě jednat správně. Jak budete nešťastný, přijde-li lítost příliš pozdě!
I vaše rodina by byla ráda, kdyby vás viděla dělat něco lepšího. Nu tak — jeden dobrý skutek… Co říci, abych vás přesvědčila! Volám Boha na pomoc. Bůh, který čte v srdcích, odpustí srdci, jež bije tak upřímně pro vás, že vás chce vzít jiné ženě, která vás možná miluje — proč ne? Ale v těchto věcech by byl sobecký i anděl.
Nenechávejte za sebou palčivé výčitky. Řekněte, že jste dopisy četl a že na tom nic nemění — protože milujete… jestli milujete? Ale nedovolte, aby si kdo myslel, že je příliš pozdě a že jste neměl dost energie, abyste vzdoroval tolika věcem.
Copak bychom vám chtěly vnucovat jen tak někoho, kdybychom neměly důkazy, že nemilujete? Není příliš pozdě — ale je třeba rozhodnout se hned… Přivolejte na pomoc všechny své dobré city — je jich mnoho — a řeknou vám, abyste mě poslechl. Mám k vám dost přátelství, abych vás varovala: budete-li ve své ubohé sebevraždě pokračovat, nezpůsobíte tím ani jedinou oběť.
Tím, že podáte takový důkaz hlouposti, otupělosti, špatného vkusu a bezcitnosti, přestanete být sebou. Tušíte-li, od koho dopis pochází, víte, že říkám pravdu. Oznamuji vám tedy s velkým zadostiučiněním, že nepřinesete své maloměšťačce ještě jednu dobytou kořist jako věno — a že v okamžiku, kdy složíte definitivní hold k jejím nohám (mluvme o těch nohou! Kdybyste věděl, co se žárlivá žena dozví!…), lidé se od vás odvrátí zakrývajíce si tvář, jako se odvracejí od znetvořené a příšerné mrtvoly milovaného člověka.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky: „hledajíc, koho by pohltila" — 1. list Petrův 5,8; v biblickém kontextu o ďáblu, Marie aplikuje na Acardovou. ↩