Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí, 24. června 1878

Den se smrskl na dva dopisy.
[Pondělí 24. června 1878] Váš syn si bere osobu, která již není docela mladá, která je téměř chudá a kterou nemiluje — přitom by mu stačilo jediné slovo, aby si vzal mladou, hezkou, dobře narozenou a ve všech ohledech slušnou dívku s ročním příjmem 70 000 franků přímo ode dne sňatku a téměř totéž i nadále. Píšeme vám příliš pozdě, ale dříve to nešlo. Chápete, že si chceme zachovat anonymitu, i za cenu, že se zdáme podezřelé. Věci jsou již velmi pokročilé, ale zapřísáhneme vás ve jménu toho, co máte nejdražšího — zamyslete se, než dáte souhlas k té politováníhodné pošetilosti, jíž se váš syn dopouští a jež mu opravdu není způsobilá zajistit ani štěstí, ani ambice. Ještě jednou, Monsieur, odvolávám se na váš rozum, vaše srdce a vaši šlechetnost [Škrtnuto: pro všechny, kteří trpí]. Zeptejte se svého syna, zda ví, že tato mladá dívka existuje — pokud pochybujete — ale on sám o tom ví teprve od včerejška. Nic ještě není ztraceno. Přečtěte přiložený dopis a doručte mu jej. Svěřuji jej vaší čestnosti.
[Pondělí 24. června 1878] Když si člověk vezme předsevzetí, které sám neschvaluje, nechce slyšet nic proti — protože se bojí naslouchat věcem, jež jsou tak dokonale v souladu s jeho vlastními city.
Obávajíc se, že jste z předpojatosti první dopis roztrhal, posílám vám variace na stejné téma. A vřele vás vybízím, abyste to celé přečetl znovu. Nemůžete tím být prosáklý příliš.
Mohlo by se jít až do té míry, že by se té mladé osobě psaly hrůzy, jenže ona vás za nic na světě nepustí. Ani kdyby jí řekli, že ji nenávidíte a že jste si právě vzal novou milenku, do níž jste blázen. Není to vás, koho chce — chce manžela, který ji odškodní za ta dlouhá léta nevýrazné existence staré panny na vdávání, manžela, který ji tak nějak uvede do společnosti, jíž teď tak skvěle pohrdá. Nemusím vám říkat, že žena, která netouží po ničem jiném než vám vše obětovat, a která vás nepovažuje za prostředek k dosažení cílů — protože ho nepotřebuje a má jich padesát jiných — je připravena na jediné vaše slovo přijít a padnout k vašim nohám, oddaná jako pes, poddajná jako žena, jež miluje, ať je vaše situace nebo budoucnost jakákoli. Víte dobře, že opravdu výjimečné stvoření bude vždy šetrné, dobrou hospodyní, věrnou přítelkyní — zvláště když má dobré srdce. Ne srdce, jež v salonu slzí nad cizím neštěstím, ale takové, jež bude otevřeno jen vám samému.
Ta mladá osoba si ovšem již objednala šaty u Laferrièra (s takovým věnem!) — bylo by záhodno jít se na ně podívat, mluvím o zkušební švadleně; ale ty šaty poslouží k okouzlení nějakého starého námořního důstojníka nebo notáře, kteří přiběhnou nabídnout své srdce, fregatu nebo kancelář, přitahováni leskem, který jste jí propůjčil. A bude to perfektní. Ale vy! Pro vás taková maloměšťáctví nepřipadají v úvahu! Nu tak tedy, styďte se! Z čeho jste zoufalý? Díky Bohu máte před sebou budoucnost. Rodiče jsou vždy ustaraní, příliš opatrní a málo důvěřiví vůči svým dětem. Něžná matka, ovinutá pokrytectvím dívky dychtivé najít manžela, chce za každou cenu provdat syna, aby už neměl dobrodružství a duely. Nu dobrá! Otec to chce také — soudí podle vlastní zkušenosti a nechápe, jak moc jste odlišný od ostatních — a pak… není si jist vývojem událostí, bude to možná těžší později, myslí si.
Jaká úzkost při každé hodině, jež vás přibližuje k vašemu konci! Vzdáváte se tedy všeho? Nečiňte si iluze! Žena bude chtít šaty a vy budete nucen navštěvovat přátele, přijímat hosty — to vše, bez čeho jste se jako mládenec obešel. A co je hroznějšího než finanční tahanice — zvláště když při tom není ani láska. Nikoho na světě nepřesvědčíte, že jste zamilovaný do toho rozhodného výrazu obyčejné Pařížanky a těch zvadlých tváří. A co se týče ducha — ah, o tom si promluvme. Nejste dost hloupý, abyste si dělal iluze. Ovšem, nepodobá se ostatním dívkám, ne. Příliš pozdě si uvědomuji, že je hanebné pošpinit někoho, kdo to ani nestojí za tu námahu — jenže tak se toho bojíme, tak moc, moc, moc si přejeme, abyste se vzpamatoval!
Jak by se ta maloměšťáctví vytratila — veškerá ta jazyková pošetilost, jež stále ještě patří dítěti a jíž vám neprominete, protože jste pod nadvládou dívky, která nejméně 10 let studovala všechno pokrytectví… quaerens quem devoret. Jestli se chovala šíleně, jste to vy, kdo ji takovým udělal. Prosím vás, je ještě čas! Nečiňte si falešné šlechetnosti — máte-li výčitky svědomí, lze vymyslet, že to ona přerušila zásnuby; to ji povznese na piedestal a vy nic neztratíte. Odjeďte na cestu — och! Je tolik prostředků, kdybyste jen chtěl! Je ještě čas — nikdy není příliš pozdě k tomu, aby se udělalo správně. Jak budete nešťastný, přijdou-li lítosti příliš pozdě!
I vaše rodina by byla ráda, kdyby vás viděla dělat něco lepšího. Nu tak — jeden dobrý skutek… Co říci, abych vás přesvědčila! Volám Boha na pomoc. Bůh, který čte v srdcích, odpustí tomu, jež bije tak upřímně pro vás, že vás chce vzít jiné ženě, která vás možná miluje — proč ne? Ale v těchto věcech by byl sobecký i anděl.
Nenechávejte za sebou palčivé výčitky. Řekněte, že jste dopisy četl a že nic nemění — protože milujete… jestli milujete? Ale nedovolte, aby si kdo myslel, že je příliš pozdě a že jste neměl dost energie, abyste vzdoroval tolika věcem.
Kdybychom neměli důkazy, že nemilujete, radši bychom vás hodily před hlavu komukoli. Není příliš pozdě — ale je třeba rozhodnout se hned… Přivolejte na pomoc všechny své dobré city — je jich mnoho — a řeknou vám, abyste mě poslechl. Mám k vám dost přátelství, abych vás varovala: vytrváte-li ve svém ubohém sebevraždění, neudělá to ani jediné oběti.
Tím, že podáte takový důkaz hlouposti, otupělosti, špatného vkusu a bezduší, přestanete být sebou. Tušíte-li, od koho dopis pochází, víte, že říkám pravdu. Oznamuji vám tedy s velkým zadostiučiněním, že nepřinesete své maloměšťačce ještě jednu dobytou kořist jako věno — a že v okamžiku, kdy složíte definitivní hold k jejím nohám (mluvme o těch nohou! Kdybyste věděl, co se žárlivá žena dozví!…), lidé se od vás odvrátí zakrývajíc si tvář, jako se odvracejí od znetvořené a příšerné mrtvoly milovaného člověka.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky: „hledajíc, koho by pohltila" — 1. list Petrův 5,8; v biblickém kontextu o ďáblu, Marie aplikuje na Acardovou. ↩