Neděle, 23. června 1878

Pan Turquan, ten příjemný důstojník s pozvánkou z Versailles, a pan de Jobal u nás. Pak přišla paní Gaviniová, posedíme při zmrzlině, čaji, bonbónech a ovoci, vše podáváno v ruském stříbrném nádobí. Pak jdeme s paní Gaviniovou na procházku do Bois. Zná tu každého — to je ohromující.
Ale řekněte mi — proč se Cassagnac, který tolikrát přísahal přátelství, který se nikomu z nás nikdy nedvořil, chová, jako by byl někoho zradil nebo opustil a styděl se po tom potkat? To je přinejmenším zvláštní. A pak ta sprostota dát čestné slovo, že o manželství nebyla ani řeč. To celé je dost úsměvné.
Poslala jsem dopis a poslala jsem i druhý, a je tu. [Dopis ztracen, M. Bachkircev, Journal intégral, Lucie Le Roy, l'Age d'Homme; s. 366]
Pozoruji, jak hodiny plynou a večer se přibližuje, s opravdovou úzkostí. Poslala jsem ty dopisy, ale ještě si to neuvědomuji… každý den [mě přibližuje] k tomu hroznému sobotnímu dni… Madame de la Valetteová, rozená Rouherová, řekla, že nad tím sňatkem příliš nepláče: „Za dva dny ho zase najdu." Vdaná žena se v tom ohledu nemusí ničeho bát. Bude třeba napsat parte oznamující smrt pana de Cassagnac a vystavit úmrtní list.
Jsem úžasná — napsat mu takové věci a být přitom tak klidná, jako kdybych pozvala madame Yorkeovou na večeři… Ah, ano, večer jsem strávila u nich. Pan a paní de Heidenstamovi (sestra Berthy) jsou přítomni, pan Heidenstam je magnetizér, nechala jsem se magnetizovat, ale neusnula jsem úplně; přesto jsem pocítila něco velmi zvláštního a usnula bych docela, nebýt těch ostatních bláznů, kteří stále povídali a otvírali dveře, aby se podívali.
Z Ruska telegrafují, že soud pravděpodobně skončí ze dne na den; jedna z klíčových záležitostí již byla rozhodnuta v náš prospěch.
Budu bohatá. Blbče Cassagnac.
[str. 2 bis a následující, Mariino jemnější písmo]
Kdyby ten dopis nečetl… Jestli ho četl, bude se trošku vztekat v každém případě. Jestli ji miluje, bude zuřit na mě; jestli ji nemiluje, sám na sebe… jestli není příliš pozdě.
Když si pomyslím, že je zítra pondělí a že za pět dní!…
Pero je tak špatné, že vám nemohu vylíčit svá „bouřlivá citová hnutí". Jsem velká hlupačka, že se všemu směju… bojím se, že potom budu plakat.