Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 19. června 1878

V poledne — Stále kreslím, ale hlava u toho není. Jak ta hlava pracuje — je to úžasné — tím spíše, že dosud nevymyslela žádný prostředek. Prostředek? Ano — aby se Cassagnac neoženil. Chápete, že takovou věc nelze nechat projít bez výkřiku. Kdyby to ostatně byl jen rozumový sňatek — nikdy bych si neodpustila svou nečinnost. Minulou sobotu — před pěti dny — oznamoval jednomu svému příteli, že se něco chystá, ale že ještě není rozhodnuto. Za pět dní!... čtyři nebo pět dní mám v hlavě myšlenku, kterou se mi dává největší práci zformulovat. Myslím, že teď je to hotovo... a kdyby bylo příliš pozdě...
V osm večer. Modlete se za mě — chystám se zkusit prostředek nebezpečný, strašný — ale aspoň budu vědět, že jsem udělala vše.
Modlete se za mě!
O půlnoci. Zde je výsledek. Byli jsme u Laferrièra — a dozvěděla jsem se jen toto: Svatba se měla konat tuto sobotu — ale v důsledku úmrtí v rodině Acardových je odložena — a čeká se na nový pokyn, aby se zhotovily Bílé šaty, které jsou již nastřiženy.
Právě v tu chvíli vstoupila žena šestadvaceti až osmadvaceti let — brunetka, štíhlá — s výrazem prodavačky nebo tanečnice, jež se večer maluje a ve dne vypadá bledě a unaveně. Krásné oči — ale krátkozraká. To byla ona. Pohled na tuto bytost mě naplnil rozhořčením a ihned jsem přijala vážné rozhodnutí — usoudila jsem, že velká zla vyžadují velké léky. Jak jsem vřela, chřadla, trpěla čekajíc na svou příležitost k pokusu.
Je to příbuzná Antonelliho... prokletý rod...
Při pohledu na tuto ženu mě přepadla šílená chuť se smát všem těm našim krásným frázím o kráse, plavých vlasech, plastičnosti, vznešenosti, nohách. Jaká hrůza!
Pan Gavini byl u nás a mluvil o tom všem — říkal, že Cassagnacové mají velké štěstí, že našli věno čtyři sta tisíc franků. Cassagnace hodnotí velmi nízko — což mě povzbuzuje. Ostatně je to zuřivost jako při plesu Waddingtonových nebo sobotním zasedání. Jdu k de Daillensovi — ten odmítá mi pomoci pod mravními záminkami.
Pomýšlela jsem tedy jednat sama — ale při večeři Dina smějíc se navrhla požádat ho o ruku jejím jménem — se sedmdesáti pěti tisíci franků ročního důchodu a dvojnásobkem po smrti rodičů. Aby se vidělo. Andělská bytost mě zachraňuje z hrozného postavení. Vydáváme se tedy — Dina nesmí vstoupit — a já zahalená. Šla bych mu říci věci v duchu přiložených útržků a nakonec mu nabídnout svou sestřenici atd. atd.
^5^ Je-li pravda, že uzavíráte pouhý vulgární buržoazní obchod, nehodný vás.
Je-li pravda, že se snižujete k vulgárnímu buržoaznímu obchodu nehodnému vás — proč ta, a ne jiná, bohatší a přinejmenším stejně vhodná ve všech ohledech, jež nechce nic jiného než vám obětovat veškerou svou hrdost a přijít ulehnout k vašim nohám pokorná a oddaná jako pes. Jste tak zapletený, že se domníváte, že milujete průměrnou ženu, jež vás bude vést se sklopenýma očima. Ale milujete-li — zapomeňte loajálně na tuto loajální a prostou nabídku.
Nechte toho vulgárního a buržoazního obchodu, jenž ponižuje váš charakter — a protože souhlasíte s rozumovým ujednáním — proč ta, a ne jiná, bohatší, důstojnější vás, jež nechce nic jiného než vám obětovat veškerou svou hrdost a přijít ulehnout k vašim nohám pokorná a oddaná jako pes.
Jste tak zapletený, že se domníváte, že milujete. Nebudete šťasten s průměrnou ženou — ne mladou, byť inteligentní — dohodnuté záležitosti nejsou vaší přirozeností. Je to šílenství vám to říkat — ale takovou věc nelze nechat projít bez výkřiku! Ještě je čas — tamhle se z toho vyléčíte navzdory krásným frázím — ale zde se nevyléčíte nikdy. A pak... každý sám za sebe!
Plaidoirie badine et touchante
Je-li pravda, že uzavíráte pouhý rozumový sňatek — vězte, že existuje žena bohatší a snad důstojnější vás — jež nechce nic jiného než vám obětovat veškerou svou hrdost a přijít ulehnout k vašim nohám pokorná a oddaná jako pes. Vězte také, že pro dobrého manžela i dobrou matku rodiny je třeba jen jednoho
Ibid. s. 357–358
skutečně vynikajícího člověka. Hodné dívky se často stávají rozmařilými ženami.
Nebyl doma. Jdeme k Mouzayové pro mámu — a ve třech si lámeme hlavu, jak postupovat. Píšu mu toto. A neodpoví-li — napíšu sama — a půjdu... sama.
[Středa 19. června 1878] Pane,
Mám nejnaléhavější potřebu promluvit s vámi o věcech nejzávažnějších. Nejde o žert ani o udání. Snažně vás prosím, abyste byl ve čtvrtek v devět hodin večer doma nebo mi dal sraz jinde. Odpověď si přijde vyzvednout v průběhu dne. Velice mě mrzí, že nemohu podepsat — moje mimořádně choulostivé postavení mi ukládá veškerou zdrženlivost.
Již nejde o žertování — nebezpečí je tu na dosah — jednat ihned nebo nikdy.
Zabila bych se, kdybych neudělala vše nemožné.
Máma se mě ptala, zda bych si ho vzala. Odpověděla jsem: Řekla bych ano, abych rozbila tento sňatek — a sama bych ho pak zrušila. To je hanebnost, o níž nechci ani uvažovat.
Nevěřila jsem, že to bude pravda. Ale ona je stará, unavená. Je absolutně nemožné, aby ji miloval.

Poznámky

Pozn. překl.: Franc. „hravá a dojímavá obhajoba“ — Marie takto označuje svůj improvizovaný milostný plaidoyer určený Cassagnacovi. ↩