Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 19. června 1878

V poledne — Stále kreslím, ale hlava u toho není. Jak ta hlava pracuje — je to úžasné — tím spíše, že dosud nevymyslela žádný prostředek. Prostředek? Ano — aby se Cassagnac neoženil. Chápete, že takovou věc nelze nechat projít bez výkřiku. Kdyby to ostatně byl jen rozumový sňatek — nikdy bych si neodpustila svou nečinnost. Minulou sobotu — před pěti dny — oznamoval jednomu svému příteli, že se něco chystá, ale že ještě není rozhodnuto. Za pět dní!... už čtyři nebo pět dní mám v hlavě myšlenku, kterou mi dá největší práci vyslovit. Myslím, že teď je to hotovo... a kdyby bylo příliš pozdě...
V osm večer. Modlete se za mě — chystám se zkusit prostředek nebezpečný, strašný — ale aspoň budu vědět, že jsem udělala vše.
Modlete se za mě!
O půlnoci. Zde je výsledek. Byly jsme u Laferrièra — a dozvěděla jsem se jen toto: Svatba se měla konat tuto sobotu — ale v důsledku úmrtí v rodině Acardových je odložena — a čeká se na nový pokyn, aby se zhotovily Bílé šaty, které jsou již nastřiženy.
Právě v tu chvíli vstoupila žena šestadvaceti až osmadvaceti let — brunetka, štíhlá — s výrazem prodavačky nebo tanečnice, jež se večer maluje a ve dne vypadá bledě a unaveně. Krásné oči — ale krátkozraká. To byla ona. Pohled na tuto bytost mě naplnil rozhořčením a ihned jsem přijala vážné rozhodnutí — usoudila jsem, že velká zla vyžadují velké léky. Jak jsem vřela, chřadla, trpěla, než na mě přišla řada se zkoušením.
Je to příbuzná Antonelliho... prokletý rod...
Při pohledu na tuto ženu mě přepadla šílená chuť se smát všem těm našim krásným frázím o kráse, plavých vlasech, plastičnosti, vznešenosti, nohách. Jaká hrůza!
Pan Gavini byl u nás a mluvil o tom všem — říkal, že Cassagnacové mají velké štěstí, že našli věno čtyři sta tisíc franků. Cassagnace hodnotí velmi nízko — což mě povzbuzuje. Ostatně je to hotové šílenství jako s plesem Waddingtonových nebo sobotním zasedáním. Jdu k de Daillensové — ta mi odmítá pomoci pod mravními záminkami.
Pomýšlím tedy, že to udělám sama — ale při večeři Dina se smíchem navrhuje, abych mu ji nabídla za ženu — se sedmdesáti pěti tisíci franků ročního důchodu a dvojnásobkem po smrti rodičů. Aby se vidělo. Andělská bytost mě zachraňuje z hrozného postavení. Vydáváme se tedy — Dina nesmí vstoupit — a já zahalená. Šla bych mu říci věci v duchu přiložených útržků a nakonec mu nabídnout svou sestřenici atd. atd.
^5^ Je-li pravda, že uzavíráte pouhý vulgární buržoazní obchod, nehodný vás.
Je-li pravda, že se snižujete k vulgárnímu buržoaznímu obchodu nehodnému vás — proč ta, a ne jiná, bohatší a přinejmenším stejně vhodná ve všech ohledech, jež nechce nic jiného než vám obětovat veškerou svou hrdost a přijít ulehnout k vašim nohám pokorná a oddaná jako pes. Jste tak zapletený, že se domníváte, že milujete průměrnou ženu, jež vás bude vést se sklopenýma očima. Ale milujete-li — zapomeňte poctivě na tuto poctivou a prostou nabídku.
Nechte toho vulgárního a buržoazního obchodu, jenž ponižuje váš charakter — a protože souhlasíte s rozumovým ujednáním — proč ta, a ne jiná, bohatší, důstojnější vás, jež nechce nic jiného než vám obětovat veškerou svou hrdost a přijít ulehnout k vašim nohám pokorná a oddaná jako pes.
Jste tak zapletený, že se domníváte, že milujete. Nebudete šťasten s průměrnou ženou — ne mladou, byť inteligentní — dohodnuté záležitosti nejsou vaší přirozeností. Je to šílenství vám to říkat — ale takovou věc nelze nechat projít bez výkřiku! Ještě je čas — tím se člověk utěší navzdory krásným frázím — ale tady se neutěší nikdy. A pak... každý sám za sebe!
Plaidoirie badine et touchante
Je-li pravda, že uzavíráte pouhý rozumový sňatek — vězte, že existuje žena bohatší a snad důstojnější vás — jež nechce nic jiného než vám obětovat veškerou svou hrdost a přijít ulehnout k vašim nohám pokorná a oddaná jako pes. Vězte také, že pro dobrého manžela i dobrou matku rodiny je třeba jen jednoho
Ibid. s. 357–358
skutečně vynikajícího člověka. Hodné dívky se často stávají rozmařilými ženami.
Nebyl doma. Jdeme k Mouzayové pro mámu — a ve třech si lámeme hlavu, jak postupovat. Píšu mu toto. A neodpoví-li — napíšu sama — a půjdu... sama.
[Středa 19. června 1878] Pane,
Mám nejnaléhavější potřebu promluvit s vámi o věcech nejzávažnějších. Nejde o žert ani o udání. Snažně vás prosím, abyste byl ve čtvrtek v devět hodin večer doma nebo mi určil schůzku jinde. Pro odpověď se někdo staví během dne. Velice mě mrzí, že nemohu podepsat — moje mimořádně choulostivé postavení mi ukládá veškerou zdrženlivost.
Již nejde o žertování — nebezpečí je tu na dosah — jednat ihned nebo nikdy.
Zabila bych se, kdybych neudělala nemožné.
Máma se mě ptala, zda bych si ho vzala. Odpověděla jsem: Řekla bych ano, abych rozbila tento sňatek — a sama bych ho pak zrušila. To je hanebnost, o níž nechci ani uvažovat.
Nevěřila jsem, že to bude pravda. Ale ona je stará, unavená. Je absolutně nemožné, aby ji miloval.

Poznámky

Pozn. překl.: Franc. „hravá a dojímavá obhajoba“ — Marie takto označuje svůj improvizovaný milostný plaidoyer určený Cassagnacovi. ↩