Pátek 14. června 1878

Pozvala jsem paní Gaviniovou přijet s námi na Grand Prix — a šla jsem vyprávět Mouzayové o svých cestách do Versailles; ta mi na oplátku řekla, že Cassagnac je až po uši v dluzích — že se žení — a že paní Presseqová se vrátila do Alžírska ke svému manželu.
Klepy z nižších vrstev. Je to jedno... pokaždé, když se mi o tomto sňatku mluví — je to nová bolest.
Nacházím toto v jedné knize — a protože se to vztahuje k jistým věcem, které se mi přihodily, opisuji to celé. Kolikrát se mi přihodilo stydět se takto... ale čtěte:
„Pro ženu bojácnou a něžnou nesmí nic být nad mučení spočívající v tom, že si v přítomnosti muže dovolila něco, zač by se podle svého mínění měla červenat; jsem přesvědčen, že hrdá žena by raději tisíckrát zemřela. (Ani k tomu není třeba být bojácná a něžná.) Lehká volnost vzatá z něžné stránky mužem, jejž milujeme, dává okamžik živé rozkoše — tváří-li se, jako by ji káral nebo jen jako by si ji nevychutnal s nadšením — musí to zanechat v duši strašnou pochybnost.
Pro ženu povznesenou nad obecný dav lze tedy jen získat, má-li velmi zdrženlivé způsoby.
Hra není rovná: riskuje se — proti malé rozkoši nebo proti výhodě jevit se trochu milejší — nebezpečí palčivé výčitky a pocitu studu, jenž musí učinit i milence méně drahým. Večer strávený vesele, lehkovážně a bez přemýšlení na nic je draze zaplacen za tuto cenu. Pohled na milence, s nímž se bojíme, že jsme se takto provinily, se musí stát odporným na několik dní. Lze se divit síle zvyku, jemuž jsou nejlehčí přestupky povoleny nejstrašnějším studem?“
Té noci se mi zdál zcela příjemný sen. Zdálo se mi, že
Cassagnac a já jsme se [vzájemně] drželi trochu více než jen pod paží... nic neslušného — ach ne — ale mluvili jsme si zcela nablízku... tulila jsem se k němu jako ten poslední večer v ulici de Boulogne 10 bis — bratrsky — ale tak... příjemně.
A pak byl tu pes, jenž mě sledoval. Pes je dobré znamení. Ale zbytek špatný... vidíte, co mi řekla Mouzayová.
Je až po uši v dluzích — žení se s tou slečnou, aby se z toho vymotal, nepochybně... kdybych mu šla říci: „Nežeňte se s ní — jsem ochotna si vás vzít!“ A co kdyby mi odpověděl ne?
To mi dala tu myšlenku Mouzayová — je přesvědčena, že by řekl ano — nevidí ho jako já ho vidím — já ho vidím větším než ve skutečnosti, jak se zdá.
Jaká špína — ten život!