Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 12. června 1878

Paní Gaviniová navštívila mámu — já jsem byla pryč u svých krejčích s tetou, Dinou a Marií.
Jaký mokrý ohňostroj včera!! Nemysleme na to — pro Boha!
Nyní doma věří, že jsem šéfkou bonapartistické strany a že si mě Cassagnac přijde požádat o ruku.
Zítra znovu nastoupím ke své práci — tak zanedbávané od soboty — mám výčitky svědomí — a zítra vše vstoupí do obvyklého pořádku. Večer budu mít dost na své záležitosti.
Pan Rouher mě překvapil v několika věcech. Nejprve svou svěžestí — jeho, koho jsem považovala za vážného, pomalého, sešlého — skákal
z vozu, nabízel paži, platil fiakar, běžel po schodech. Pak jeho myšlenkami. Polovina vzdělání, říká, plodí pocit vlastního práva a absolutní popírání veškeré autority; je nemožné, aby byl každý úplně vzdělaný — ledaže by se tak rodil, což dosud nikdo nevynalezl. Tím hlásá dobrodiní nevědomosti (zároveň říkaje, že je to velmi těžké rozhodnout) — a říká, že noviny jsou jed na veřejné cestě.
Myslíte si, zda jsem ho se zvědavostí zkoumala a poslouchala — vicecísaře. Ale nepotřebuji vám zde dávat svá hodnocení — jednak proto, že jsem ho neviděla dost dlouho — jednak proto, že k tomu dnes večer nejsem nakloněna. Vyprávěl nám několik zvláštních věcí, jež může dokonale vědět — o atentátu roku 67 na našeho Císaře — a pak o věcech z jeho císařské rodiny — a zeptal se mě, zdali Korunního prince známe. Nepochybně ne — ale... dnes právě. Jak je hloupé vše vypovídat dopředu — a ostatně nejde o malého Badingueta. Myslíte si, zda jsem s mistrem bonapartistů byla ortodoxní — jsem dokonce překvapena svými jemnými pochlebami a svým taktem. Gavini a baron Larrey se zdáli mi zcela přisvědčovat — a pan Rouher sám byl spokojen — kdyby nebyl, opustil by nás. Ale — jaký mokrý ohňostroj!!!
Přede mnou se hovořilo o hlasováních, zákonech, brožurách, věrných, zrádcích — poslouchala jsem — ach, věřte tomu. Bylo to jako otevřené dveře do ráje.
Řekla jsem přece, že ženy by se neměly do ničeho míchat — nemohouce dělat než zlo — a nejsouce dost vážnými, aby nebyly příliš přepínající (?).
Lituji, že jsem žena — a pan Rouher, že je muž — ženy, říká, nemají trable a starosti, jež my máme.
– Dovolíte mi říci, pane, že jedny i druzí je mají stejně. Jenže trable mužů jim přinášejí pocty, moudrost, popularitu — zatímco trable žen jim nepřinášejí nic.
– Myslíte tedy, slečno, že to vždy přináší všechny ty věci?
– Myslím, pane, že to záleží na mužích.
Nesmíte si myslet, že jsem ho tak oslovila najednou. Zůstala jsem alespoň deset minut dost zmítána — neboť starý lišák nevypadal nadšeně ze setkání. Chcete vědět jednu věc? Já nadšena jsem.
Nyní mám chuť vám vyprávět všechny hezké
věci, jež jsem řekla... nelze; řeknu vám, že jsem vynaložila veškeré úsilí neříkat věci banální a jevit se plnou zdravého rozumu. Tak si to lépe představíte, než to bylo...
Gavini říkal — ukláněje se přede mnou — že bonapartisté jsou šťastni mít sympatie hezkých žen.
– Pane, odpověděla jsem — obracejíc se k panu Rouherovi — nedávám svou sympatii vaší straně jako žena — dávám vám ji jako čestný člověk.

Poznámky

Pozn. překl.: Vicecísař (vice-Empereur) — Mariin výraz pro Rouhera, nejvlivnějšího ministra Napoleona III.; de facto vykonával císařskou moc. ↩
Pozn. překl.: Korunní princ (Prince Impérial) — Eugène Louis Napoleon (1856–1879), syn Napoleona III.; zahynul v Zulu válce. ↩
Pozn. překl.: Badinguet — hanlivá přezdívka Napoleona III. (dle jména dělníka, jehož šaty císař použil při útěku z vězení). ↩
Pozn. překl.: Bonapartisté (bonaparteux) — Mariin hravě pohrdlivý výraz pro stoupence Bonapartů (s pejorativním sufixem -eux). ↩