Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 10. června 1878

Vyšla jsem v pět minut před osmou a šla pěšky do ateliéru, kde jsem zaujala místo, jež jsem opustila v jedenáct, abych jela do Versailles s tetou. Tam žádáme Gaviniho — ten nás uvede dovnitř a přijde zkontrolovat, zdali jsme dobře usazeny. Přiložím následně zprávu ze zasedání — [chybí]
— při němž jsem se bavila. Cassagnac se zdál dost překvapen, když nás uviděl — šel si půjčit kukátko, projel nás pohledem a pozdravil dost klidně. Kreslila jsem skici hlav a předstírala, že se dívám na něco jiného než na tenora — ale co platno — ten chlapec je tenor a ostatní jsou sboristé. Byla jsem v režně bílé — minule jsem byla v černém. A víte — byla jsem ráda, že jsem díky Popaulovi v lóži místopředsedů — nuže, kdybych toho netvora nebyla potkala, nedal by mi ty vstupenky — a byly bychom usazeny v lóži Předsedy — Gavini se již byl domluvil s panem Grévym.
Říká se, že Cassagnac zítra neprojde a bude odložen na říjen. Gavini se k nám připojí na nádraží a vracíme se spolu. Ve vagonu nám představuje vévodu de Padoue — strýce jemného Multeda — a ještě dva.
Hovoří se o politice a umění — a koneckonců o světě Nice za Císařství, z nějž se dosud zachovaly útržky — takže podávám několik zpráv a zdám se být o všem zpravena.
Myslím, že jsem byla milá a způsobná — neboť se zdálo, že mě poslouchají s velkým potěšením — zvláště pan de Padoue. Je to hezké, ne — jet do Versailles a zpátky obklopena bonapartistickými poslanci? A tak nejsem nespokojená. Jenže přece jen by bylo třeba, aby snoubenec slečny Acardové byl se mnou — jinak...
Jaká proklatá smůla! Kdybych se mu mohla líbit... běda — kdyby to tak mělo být, bylo by to již!
Do konce svých dní budu litovat tohoto neštěstí... Je tu však velká útěcha — to, že jsem ho zcela pustila.
Jsem nadšena svým rozhovorem s panem Rouherem — být okouzlivější s větším taktem nelze. To se mi nestává často.
Pak vezmu malou krabičku kulatých růžových bonbonů a pošlu ji Cassagnacovi — po zřízenci — přímo v síni — vyrušujíc toho velkého muže při výkonu jeho funkce — krabička byla uložena do slušné obálky s tímto lístkem:
„Aby se zmírnila hořkost situace, posílám vám tyto růžové perly — navzdory přísloví...
Vaše přítelkyně, stejně nezišná jako věčná.“
Co mi bylo nesmírně nepříjemné — můj přítel šel navštívit kohosi na tribunu — mluvil s jakýmsi pánem — ale to je jedno — po deset minut jsem byla na vrcholu
zoufalství.
Pak... vše přejde s časem.
Gavini nám přijde říci, že je to za pět minut konec a že je třeba odejít. Dosáhli svého cíle — a díky žvanění pana Baudry d'Asson Cassagnac neprošel a zůstává suspendován do října.
Sestupujeme — a tu začíná smůla — pan Rouher nás čekal dole — ve třech si najmeme fiakar a jedeme. Co lepšího? Myslila jsem již na svou slávu po boku Vůdce bandy — hovořící s těmi deseti nebo dvanácti poslanci, které znám?
Ach — jakpak by ne! Zatímco hovoříme o různých věcech — fiakar nás zaveze na špatné nádraží — vracíme se cvalem — příliš pozdě — a před mýma očima vlak, jenž odveze všechny na nádraží Saint-Lazare — ten blažený vlak odjíždí!
Vezmeme jiný — vrátíme se přes nádraží Montparnasse — tam nelze sehnat vůz — pan Rouher se chystal doprovodit nás domů — ale najdeme jen dvousedadlový vozík — a loučíme se s vůdcem, dojednávajíce schůzku na 28. října. Vstupenky mám již.
Co říkáte tomuto fiasku? Fiasko dost respektabilní — ano — ale pochopte — čím krásnější to bylo — tím odpornější je tento konec!
Jaký triumf jsem promarnila! Co divu — je to obvyklé. Začalo to příliš dobře — a najednou... tyto cesty, tito poslanci — bylo to příliš zábavné, aby to pokračovalo — ano — ale ten konec! Ach! Bídný Cassagnace — jakou příležitost jsem promarnila ukázat ti, že nejsi již ani Vstupenka ani Ochrana. Jsi můj přítel redukovaný na svůj nejjednodušší výraz — a budu-li tě zbožňovat, bude to pro tvé krásné oči.

Poznámky

Pozn. překl.: Fiasko (four) — divadelní slang pro propadák; Marie ho používá pro životní neúspěchy. ↩