Čtvrtek 6. června 1878

Víte, co jsou takové ty bály. Nepopsatelná tlačenice. Naše toalety vzbudily senzaci
Přicházely jsme, právě když odcházel maršál, jeho žena a všichni královští princové a arcivévodové. Starý Moreno — pak jiný Španěl, který žádal, aby nám představili tanečníky — ale my jsme již odcházely.
Před bálem jsem předvolala Multeda — a v mé přítomnosti napsal tři naléhavé a prosebné dopisy o vstupenky panu de Vallon, panu Haussmannovi a paní Rouherové. Dopisy jsem odeslala sama.
Ten ubohý Multedo říká, že jsem omamná. Včera jsem taková byla — dnes jsem velmi unavená, přinejmenším co do tváře.
Rosalie je vyslána do Versailles sehnat vstupenky přes sluhy sněmovny. Navíc jdu k Yorke, která píše dopis panu de Tanlay. Nesu dopis do Kruhu v ulici Royale — a on je tak laskavý, že sestoupí — a se svou vytříbenou zdvořilostí slibuje udělat vše možné.
Marcuard v Bois.
Schinina se ptá, kde bydlíme. Pak monseigneur Philippe — s nímž schůzka zítra na kermesse.
Edith Boydová napíše paní Waddingtonové — manželce ministra zahraničí — o vstupenky.
Nebudu-li je mít — nebude to mou vinou.
Chtěla bych požádat pana Janvier de la Motte — ale ten by ukázal můj dopis Cassagnacovi. Pan Spuller, jenž dospěl k závěru o platnosti jeho volby, požádal, aby byl místo něj jmenován jiný zpravodaj — neboť ho většina požádala, aby změnil zprávu. Byl by ten Spuller čestný člověk? Zdá se. Ale zde jsou výstřižky z novin — [chybějí]
Záleží mi na tom, abyste sledoval všechny tyto debaty, všechny tyto zprávy [Slova začerněna: za nimiž slídím] — stejně trápena jako neklidna. Trápena a neklidna kvůli vstupenkám. Musím je mít. Kdybych o ně požádala pana Gambettu?
Jak je to legrační — žiji s uhly a štětci — a od nich se odtrhnu jen, abych žila s králi, prezidenty a ministry.
Při mých slovech by si člověk myslel, že od všech těch lidí nevycházím. Zbytek smrtelníků mě zajímá jen jako koberec, na který bych si stoupla — nebo tehdy, když si myslím, že si myslí, že za ně nestojím a nemohu jít do světa atd. Pak zuřím.
Hledám, koho bych ještě mohla požádat o vstupenky.
Víte, která žena mi je sympatická jako matka ve Florencii?
Mýlíte se ve všem. Je to paní Rouherová. Nikdy jsem ji neviděla. Multedo jí včera psal — přečetla jsem její jméno na obálce — a hned jsem si představila její přívětivý a úctyhodný interiér, úctu, jíž jí prokazují všichni věrní — pohodlný salon, [Slova začerněna: den] jemný a diskrétní, stará paní, jejíž tvář si vůbec nepředstavuji... A hle — jsem plná úcty a velebení... Hleďte mé neštěstí! Tak moc bych chtěla jít k té ženě! Bydlí v ulici de l'Élysée 4. Ulice se jí podobá — to jest ona se musí podobat ulici a krásným zahradám Elysée — těm velkým zeleným a úctyhodným stromům, dlouhým pohostinným větvím.
Neví, že existuji — a zdá se mi, že mě miluje.
Ach — kdybych od ní dostala vstupenky...
Julian se musí smát do vousů — nikdy neuvěří, že tento týden prázdnin a ověřování mandátů je pouhá náhoda.
Ach — jen abych ty vstupenky měla.
Co se Cassagnace týče — všechny jeho vlasy zešediví, než ho o něco požádám. [Slova začerněna: Nebudu-li mít tyto] vstupenky — lehnu si na šest týdnů. Nedostanu-li je od Multeda — nikdy mu v životě nepromluvím.
Ale pochopte přece, ubožáci — chci tam jít!
Ten druhý bál jsem chtěla, aby mě viděli — ale sem, sem jdu, abych sama viděla a slyšela věci tak zábavné, že by se člověk oblékl jakkoli a stoupl si kamkoli — jen aby byl přítomen.
Je to pozítří. Jsem tak rozrušena od té doby, co sháním vstupenky, že nemohu ani jíst, ani číst, ani se oblékat. Celá Paříž tam chce jít — a míst není příliš.
Cassagnac mi říkával, že by ho nikdy neodvážili prohlásit nezvoleným — ani vypracovat zprávu docházející k prohlášení nezvolenosti. Ještě před dvěma dny se v novinách psalo, že přes nejlepší vůli na světě nenalezli při Cassagnacově volbě nic — a výbor dospěl k závěru o platnosti.
Za dva dny se vše změnilo. Věc dosti mimořádná — která dokazuje, že Cassagnac není své straně tak škodlivý, jak se tvrdí. Levice ho prý potřebuje, aby ztratila bonapartisty; potřebuje-li ho tolik — proč ho čerta tak zarytě a vytrvale ze sněmovny vyhání?