Středa 5. června 1878

Filippini dostal můj dopis příliš pozdě — píše mi o tom. Běžím k de Daillens, pak tisíc pochůzek — pak přijde Fio, objímám ji, dávám jí fotografie — a na Výstavu s ní [ne]jdu.
Ale jdu na Salon s de Daillens — ta vtipkuje až příliš — jinak je dost zábavná.
Pak k Laferrièrovi — to jest předtím: Fio mi zajistí vstupenky skrze paní de Lesseps na sobotu do Versailles. Doktor Michel je pověřen týmž úkolem. Navíc požádám Multeda a Yorke — ta požádá de Tanlay, Lindemanna — čerta.
V sobotu se projednává Cassagnacova volba — a on se ujímá slova. Hle, malá poznámka z „Figara“:
Pan Paul de Cassagnac se ujímá slova a žádá sněmovnu, aby ráčila [Ibid., s. 329]
stanovit na sobotu projednání zprávy o jeho volbě. Mladý poslanec má sotva tři dny na přípravu obhajoby — neboť ví, že je odsouzen — a nevěří, že by mu sněmovna odepřela onen skromný odklad, jenž se přiznává i prostým odsouzencům na smrt
S opravdovou laskavostí sněmovna tomuto poslednímu přání vyhovuje a stanoví projednání na sobotu.
Chci jít do Versailles — jako jsem chtěla jít na bál ministerstva zahraničních věcí.
Zítra!.. Ale dnes večer jdu na bál — zítra, uvidíme zítra.