Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 4. června 1878

Zachování titulů; rovnost před zákonem; jakákoli jiná rovnost je nemožná. Úcta ke starým rodům, pocty zahraničním knížatům. Ochrana umění — přepych a elegance.
Tyto dynastie, tito ministři, kteří zapouštějí kořeny a hnijí na místě, infikují zemi — tyto dvorní protekce... Hle neštěstí, hle zkáza. Zatímco hlava neustále obnovovaná, střídaná — ministerstva často vymítána — úředníci provětráváni — hle, co dělá zemi svěží a zdravou a tím pádem schopnou všeho, má-li inteligenci — a té Francouzům nebude scházet.
Republice se vyčítá krev, bláto a tisíce jiných pěkných věcí. Do čerta — pohleďte na počátky všeho, zvláště když polovina kazí, překáží, bojuje. Několik pokusů selhalo — byly napoleonské vzpomínky, byla Svatá Helena. Co je teď... Neplodný pan de Chambord — po něm Orléanové... Orléanové mě nebaví — nehledáme zálibu ve věcech ponížených, bastardních. Co se Napoleona III. týče, navždy ztratil svůj rod. Nynější republika je pravá — dlouho očekávaná, definitivní — nebeské požehnání, jež konečně přišlo. Co záleží na několika volnomyšlenkářích, kteří existují za každého režimu — co záleží na přehánění, jichž se užívá k dosažení pravé míry? Přijímá se kdokoli — ale je snad země salon? Ať si stranníci vybírají hosty — republika není strana, je to celá země — a čím více k ní přijde lidí, tím více otevře náruč — a až přijdou všichni, nebude ani vyhnanců, ani opuštěných, ani vyvolených — stran nebude. Bude Francie — a pak ti, kdo se proviní, budou potrestáni, ale nikoli zapřeni — jak by bylo možné?
Poskvrnuje snad zločinec celou zemi — zkazí snad špatný člověk celé město? Odstraníme se od něho, potrestáme ho — ale [věta nedokončena]
Prozatím má republika příliš práce na to, aby se zabývala jednotlivci — zabývá se sjednocením všech — a pak, je-li někdo zloděj, bude mu uložen trest, ale aniž by mu bylo řečeno, ať jde k čertu nebo se stane bonapartistou.
Jaké to jsou ty stranické myšlenky — stran být nesmí.
Republice se dělá zločin z toho, že má ve svých řadách bídníky — a který národ jich nemá? Republika není salon, není koterie. Kdyby se celá Francie stala
legitimistickou nebo imperialistickou — byli by tedy všichni čistí, všichni bezúhonní?
Dobrou noc — žvaním, protože ďábelsky spěchám.
Hotel za 250 000 franků a vše ostatní — pro mě, která tak miluju svůj interiér, své knihy, zápisníky, kalamář... ano — ale nic z toho není! Jsou lidé, kteří mají vše — já nemám nic.
Šla jsem na Výstavu, pak do Bois. Na Výstavě potkáváme markýze de Pascarola z Neapole — a v Bois celý vesmír.
Marcuard se zřejmě zlobí pro svůj aprílový žert — nevrátí se podruhé.
Večírek pana de Tunis, zástupce ředitele na ministerstvu zahraničních věcí, je v „Le Figaro“ a ve dvou dalších novinách. Jsme citovány.
Chtěla jsem říci... už si nevzpomínám.
Fio chce, abych zítra šla s ní a jejich rodinou na snídani na Výstavu. Odjíždějí pozítří. Já raději půjdu na Salon s de Daillens a tam si dám schůzku s pány.
Rezignovala jsem na to, že se s Angličany budu nudit — neboť měli jít do sněmovny a já bych šla s nimi — ale odjíždějí pozítří, tedy žádný Versailles. Nemusím tedy dělat oběti.
Myslím, že udělám nějakou práci... zabývám se tím už... v Německu budu mít čas psát — možná ještě předtím.

Poznámky

Pozn. překl.: Pan de Chambord — Henri, hrabě de Chambord (1820–1883), legitimistický pretendent na francouzský trůn jako Jindřich V.; zemřel bez potomků. ↩