Středa 29. května 1878

Kdyby to bylo jednou náhodou — ale je to pokaždé totéž.
Je to dost nezdvořilé, dost odporné, dost nechutné!
O šesté hodině přijela malá paní Laconová (Laiconn) a odvlekla mě na večeři do restaurace Ledoyen, pak do cirkusu — a ten mě bavil.
Bylo nás sedm: lady Laconová, její dva synové, dcera, snacha a pan Foster. Hovor byl velmi anglický mezi
pány a dámami — ale mezi ženami jsme si říkaly pikantnosti jako Francouzky. Ostatně jsou to ochočené Angličanky.
Nemyslím, že Fio uzavřela sňatek z lásky — a upřímně řečeno, mám raději takové sňatky ve Francii, kde místo citů panuje jakási elegance, než v Anglii, kde je pouze čestnost.
Při odchodu jsem mluvila s panem de Morganem.
Vy víte lépe než kdokoli, zdali si dělám iluze o vášni, kterou v Cassagnacovi vzbuzuji. Ale to je jedno — podobá se mi, to jest je žárlivý, citlivý — a jako ten pes, co leží na seně, sám ho nejí a nechce ani, aby ho jedly kozy.
Ručím vám za následující scénu:
Scéna se odehrává u Popaula. Popaul a Blanc.
Blanc: Vídáte často ty ruské dámy, Paule?
Paul: Ne, proč?
Blanc: Nic — myslel jsem—
Paul — již zaujat [Slova začerněna: bere] noviny —
Blanc zapaluje doutník.
Blanc: [Slova začerněna: Jsou do vás celé blázny. Řekl jste jim tedy, že se ženíte, Paule.]
Paul — s úsměvem: Ach! Ale no tak.
Blanc: Říkají, že se ženíte.
Paul — dotčeně: Já!
Blanc — klidně: Hleďme, myslel jsem, že jste jim to sám řekl.
Paul — netrpělivě: Jaká nesmyslnost.
Mluví se o jiném.
Blanc se chopí záminky a lhostejným tónem: Ty dámy jsou velmi okouzlující. Vy, který jste milovníkem nožiček, Paule — slečna Marie má takovéto — více vám neřeknu (zde se záludnost skrývá pod kvítím) — obuta i neobouta.
Paul zvedne hlavu, nos a své krásné oči novofundlanďana — oči, jež si zachovaly výraz dětské bezstarostnosti — a vrhne na Blanca pohled naivní, ale gaskoňský: Vy jste je viděl?
Blanc — skrze zuby svírající doutník: Ano—
Paul — s jistým odporem: Ach! Pak jde vzít brožuru ze skříně a cestou posune kytici umělých fialek stojící na pianu.
Blanc kouří a sleduje ho koutkem oka.
Paul — zatímco rozřezává stránky: Takže jste viděl bosou nožku slečny Marie, Blanche?
Blanc — stále skrze doutník: Proboha ano — vícekrát; ostatně mi ji sama ukázala.
To si tedy představte.
[Napříč: To vše jsem vymyslela]
Tvrdila jsem, že blázním se svým bratrem — s ostatními, s Blancem, blázním ještě víc.
Má extravagance se stává volností a bláznivé kousky — způsoby chování. A navíc mu roztrubujeme, že se žení — čímž ho přivádíme k zuřivosti.
To si tedy představte.
Začala jsem malovat a jsem celá rozvrácená; za předpokladu, že se mi podaří malovat velmi dobře — od toho k slávě takové, jaká je třeba, aby nahradila vše, je daleko... chtěla jsem říci: je jen krok.

Poznámky

Pozn. překl.: Novofundlanďan (terre-neuve) — velké, věrné, poněkud nemotorné plemeno; Marie tím Cassagnace ironicky označuje jako laskavého a trochu těžkopádného — je to jej opakovaná přezdívka v tomto období deníku.
Pozn. překl.: Bratr (mon frère) — Mariin ironický intimní výraz pro Cassagnace.