❦
Sobota 25. května 1878
Víte, že Cassagnac ani neodpověděl. Dřív jsem se rozhodla nechávat ho na pokoji jako Cassagnaca — tentokrát ho nechám docela a zcela na pokoji jako muže, který se ke mně zachoval nezdvořile. Amen.Samedi 25 mai 1878Vous savez que Cassagnac n’a même pas répondu. Avant j’avais résolu de le laisser tranquille comme Cassagnac, cette fois je le laisserai bien tout à fait tranquille comme un homme qui a été impoli envers moi. Amen.
„Na vás to není dost dobré,“ řekl mi Robert-Fleury.
- Cela ne va pas assez bien pour vous me dit Robert-Fleury.
Sama jsem to cítila — a kdyby mě za zátiší nepovzbudil, spadla bych z výše svých nadějí, což by bylo vážné.
Je le sentais moi-même et s’il ne m’avait encouragée pour mes natures mortes je serais tombée du haut de mes espérances, ce qui serait grave.
Měla jsem klobouk... ale to mě už nezajímá... jde mi o to, abych vypadala vznešeně... v poslední době jsem na to trochu zapomněla.
J’avais un chapeau... mais cela ne m’intéresse plus... ce que je cherche, c’est d’avoir l’air distingué... je l’avais un peu oublié ce dernier temps.
Rozhodně budu velkou umělkyní... pokaždé, když vybočím ze svých studií, jsem přivlečena zpátky ranami biče všeho druhu.
Décidément je serai une grande artiste... chaque fois que je sors de mes études j’y suis réintégrée par des coups de fouets de toutes sortes.
Což jsem nesnila o politických salonech, pak o světě, pak o bohatém sňatku (Multedo jím není), pak znovu o politice. To vše v okamžicích, kdy jsem snila, kdy jsem doufala v možnost nějakého ženského, lidského, přirozeného uspořádání. Ale ne — nic. Tato stálá, neotřesitelná, úžasná smůla3 mě dokonce rozesmívá. Získala jsem tím velkou chladnokrevnost, obrovské pohrdání všemi, soudnost, moudrost — hromadu věcí, jež mi skládají chladný, přezíravý, necitelný charakter — a zároveň neklidný, prudký, energický.
N’ai-je pas rêvé à des salons politiques, puis au monde, puis à un mariage riche (Multedo ne l’est pas) puis encore à la politique. Tout cela dans les moments où je rêvais, où j’espérais la possibilité de quelque arrangement féminin, humain, naturel. Mais non, rien. Cela me fait même rire cette déveine constante, imperturbable, étonnante. J’en ai gagné un grand sang-froid, un mépris énorme pour tous, du raisonnement, de la sagesse, un tas de choses enfin qui me composent un caractère froid, dédaigneux, insensible, et en même temps remuant, brusque, énergique.
Co se týče posvátného ohně — ten je skryt a obyčejní diváci, nezasvěcení, ani ho netuší. Pro ně na všechno „kašlu“, nemám srdce, kritizuji, pohrdám, vysmívám se.
Quant au feu sacré il est caché et les vulgaires spectateurs, les profanes ne le soupçonnent même pas. Pour eux je me « fiche » de tout, je n’ai pas de cœur, je critique, je méprise, je me moque.
A co říkají všechny potlačené něhy z hlubin mého nitra o tomto pyšném vystupování? Neříkají nic... šeptají a skrývají se ještě hlouběji, uraženy a zarmouceny.
Et toutes les tendresses refoulées du plus profond de moi-même, que disent-elles de cet affichage hautain. Elles ne disent rien... elles murmurent en se cachant davantage, offensées et chagrines.
Trávím život tím, že říkám divoké věci, které se mi líbí a druhé překvapují... Bylo by to dobré — kdyby to nenabývalo hořkého tónu, kdyby to nebylo plodem té nepředstavitelné smůly ve všem.
Je passe ma vie à dire des choses sauvages qui me plaisent et qui étonnent les autres... Ce serait bien, si cela ne prenait un accent amer, si ce n’était le fruit de cette inimaginable déveine dans toutes les choses.
Tak třeba — když jsem učinila tu slavnou prosbu k Pánu Bohu, kněz mi podal víno a chléb, které jsem přijala, pak kousek chleba bez vína, jak je zvykem. A ten chléb mi dvakrát vypadl z rukou. Rmoutilo mě to, ale neřekla jsem nic — doufala jsem, že to není odmítnutí... Zřejmě bylo.
Ainsi lorsque je fis la fameuse demande au Bon Dieu le prêtre me donna le vin et le pain que je pris puis le morceau de pain sans vin comme c’est l’usage. Et ce pain me tomba des mains à deux reprises. J’en fus peinée mais n’en dis rien espérant que ce n’était pas un refus... C’en était un à ce qu’il paraît.
To vše dokazuje, že je tu mé umění, jemuž se musím zasvětit... Nárazově z něho bezpochyby ještě vybočím — ale jen na hodiny, načež se vrátím potrestaná, zkrotlá.
Tout cela prouve qu’il y a mon art auquel je dois me vouer... Par saccades j’en sortirai encore sans doute mais pendant des heures seulement, après quoi j’y retournerai châtiée, sage.
Poznámky
Pozn. překl.: Francouzské divadlo (Théâtre-Français, tj. Comédie-Française) — nejprestižnější státní divadlo Francie, sídlí v Paříži od roku 1680. ↩
Pozn. překl.: Les Fourchambault — hra Émila Augiera z roku 1878 o maloburžoazní rodině; v době Mariina záznamu čerstvá premiéra. ↩
Pozn. překl.: Smůla (déveine) — hovorový výraz pro sérii neúspěchů; příbuzný s dříve zmíněnou „guigne“. ↩