Neděle 19. května 1878

Přijde Goldsmid a pak — hádejte kdo... Multedo.
„Jak to, pane, jste již zpátky — neodsloužil jste si svých osmadvacet dní?“
Je ošklivý, jsem velmi posměvačná — a dvoří se Dině.
Mouzayová a její dcera k večeři. Dcera mi vypráví, že je jakási paní Presseqová — nějaká maloměšťačka z Vaubanu, ošklivá, obyčejná, s velkýma nohama, ale náměsíčná — o níž Popaul věří, že je inspirovaná; bez ní nedělá nic, dává jí všechny peníze — obstarává mu milenky, spravuje mu ponožky, vede jeho účty — a dokud ho tato žena bude mít, nikdy se neožení; prý řekl:
„Pro Marii všechny ženy vyp… z okna.“
Kdyby to byla pravda, byla bych velmi ráda.
Byla tu také jakási Claire, která má... děti... Atd.
Večer trávíme společným žertováním — ona mluví o svém sochaři.
Cassagnac si počíná jako já s tou lebkou, za jejíž originalitu všichni blahopřejí Breslau. Píšu mu to, co vidíte připojeno níže.
S de Daillens mu skládáme jiný kousek tohoto znění:
[Neděle 19. května 1878]
Nespokojen s návštěvami v Passy a Chaillot pořádáte u sebe noční slavnosti. Kde lze sehnat volné vstupenky na vaše orgie???
Sotva před deseti dny se tři neznámé plížily do tajemného č. 10. O půlnoci dvě odešly — nuže... ta třetí... ta třetí...
Popaule — dobře mě slyšíte. Víte, vážený, že se mi sbíhají sliny — neboť ačkoli jste byl zneplatněn, neplatný docela nejste. Ba!
Váš den bude mým, vaše hodina mou, vaše zbraně... naše.
Bureau Taitbout XXX.
Tento lístek ještě není odeslán... a nikdy odeslán nebyl.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie hrubé sloveso sama zkrátila: «je f…», tj. je fous (od vulgárního foutre, zde „vyhodit, vypráskat“). ↩