Neděle 19. května 1878

Přijde Goldsmid a pak — hádejte kdo... Multedo.
Jak to, pane, jste již zpátky — neodseděl jste svých osmadvacet dní?
Je ošklivý, jsem velmi posmívačná — a dvořil se Dině.
Mouzay a jeho dcera k večeři. Dcera mi vypráví, že je jakási paní Presseqová — malá maloměšťačka z Vaubanu, ošklivá, obecná, s velkýma nohama, ale námesíčná — o níž Popaul věří, že je inspirovaná; bez ní nedělá nic, dává jí všechny peníze —
obstarává mu milenky, spravuje mu ponožky, vede jeho účty — a dokud ho tato žena bude mít, nikdy se neožení; prý řekl:
– Pro Marii hodím všechny ženy z okna.
Kdyby to byla pravda, byla bych velmi ráda.
Byla tu také jakási Claire, která má... děti... Atd.
Večer trávíme společným žertováním — ona mluví o svém sochaři.
Cassagnac jednal jako já s tou lebkou, za jejíž originalitu všichni blahopřejí Breslau. Píšu mu to, co vidíte připojeno níže.
S de Daillensovou mu skládáme jiný výtvor, takto pojatý:
[Neděle 19. května 1878]
Nejsa spokojen s návštěvami v Passy a Chaillot, pořádáte u sebe noční slavnosti. Kde lze sehnat volné vstupenky na vaše orgie???
Sotva před deseti dny se tři neznámé plížily do tajemného č. 10. O půlnoci dvě odešly — nuže... ta třetí... ta třetí...
Popaule — dobře mě slyšíte. Víte, vážený, že se mi sbíhají sliny — ačkoli jste v invalidním důchodu, nejste invalidní úplně. Ba!
Váš den bude mým, vaše hodina mou, vaše zbraně... naše.
Bureau Taitbout XXX.
Tento lístek ještě není odeslán... a nikdy odeslán nebyl.