Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 18. května 1878

Klidně bych se stala komunardkou jen proto, abych vyhodila do povětří
všechny domy, rodinné domácnosti!
Člověk by měl milovat svůj domov a není nic sladšího, než si v něm odpočinout, snít o jiných věcech, které udělal, o lidech, které viděl... ale odpočívat věčně! Nevidět nic jiného než ten ubohý seralj — Marii, Dinu, mamu, tetu — uprostřed nichž se procházím, táhnu se, oblíbená sultánka se svými guzlami, trombony, ďábelskými cosi!
Den od osmi do šesti nějak ujde při práci — ale večer!!
Budu večer sochařit... abych nemyslela na to, že jsem mladá, že čas plyne, že se nudím, že se bouřím, že je to příšerné!
Jak je to přece jen zvláštní — lidé, kteří nemají štěstí — ani v lásce ani ve věcech.
V lásce to byla moje chyba — přiváděla jsem se do vytržení kvůli jedněm, opouštěla druhé... Ale ve věcech... Kdybych měla
štěstí, mohly bychom mít s Paulem de Cassagnacem velmi zajímavý salon — s mou nezávislostí, mou originalitou; ženy ho vedou? Mademoiselle Acardová, mademoiselle Acardová ho vede! Francouzská dívka, mademoiselle Acardová, Claire nebo Mathilde... Snad Suzanne!
Kdybych byla někým jiným, vedla bych ho, měly bychom hromadu bonapartistických psů — a kdyby tato jiná měla mého ducha... (kdybyste věděli, jak mě můj duch otupuje a rozčiluje!) — stala by se středem, jakýmsi veličenstvím... Ale jsem to já... Jsem rozkošná, dobře stavěná, duchaplná, vzdělaná — ale... Jsem to já a vše to k ničemu není.
Je pravda, že k uskutečnění tohoto snu by bylo třeba jiného postavení, jiného domácího stylu... pak by ten gaskoňský Cassagnac dělal vše jinak a nebyl by nerad předsedat přiměřenému salonu — hrát pana Thierese u kněžny Trubecké.
Je to to, nebo je to něco jiného — co na tom záleží, když výsledek je žalostný a příšerný.
Teď půjdu plakat a modlit se k Bohu, aby mi to zařídil... Je velmi originální rozmlouvat s Pánembohem — ale to ho vůči mně nezlepšuje. Kdyby Bůh měl dělat vše, o co ho prosí!... Ale ostatní nevědí prosit... Já mám víru — já prosím...
Asi si to nezasloužím.
Myslím, že brzy zemřu.
Paní Yorkeová, pak Franceschi a Goldsmid.
Francheschi, Korsičan jak víte, konvertovaný k republikanismu od té doby, co byl jeho syn jmenován prefektem.
Od jedenácti do dvaceti minut na dvě jsme mluvily o politice s muži. S našimi ženami o tom nelze ani pomyslet. Je to poprvé, co jsem mluvila trochu nahlas — ale s velkými opatřeními, abych se nenamotala, přičemž jsem si sbírala praxi.
Tady je dopis od Jeanny.
Halfweg, 14. května 1878. Má drahá Marie,
Byla jsem velmi ráda, že dostávám od tebe zprávy — a zvlášť že jsi na mě ještě nezapomněla. Jsem vdaná skoro rok a maminka ti jistě vyprávěla, že s radostí čekám pěkné tlusté miminko, které by mělo přijít za pár týdnů.
Opravdu, Marie, bude mi velmi milé, až mi napíšeš zprávu o svém sňatku — to bych ti jedině doporučila, pokud najdeš dobrého a mladého manžela a budete se milovat tak, jako se milujeme můj Louis a já. Je mu teprve 24 let, mně 19 — ale viděl a dělal již hodně; je námořní důstojník a byl ve válce v Atjenu — ale protože jsem nechtěla manžela, který by byl stále na moři místo u mě, opustil námořnictvo a je nyní správce. Bydlíme v malé vesnici mezi Haarlemem a Amsterdamem; vlak zde naštěstí zastavuje, takže mohu za čtvrt hodiny dojít do jednoho z těchto dvou měst, čehož jsem tuto zimu hojně využívala.
Píšeš mi, že se zabýváš malířstvím, a v dřívějším dopise jsi mi říkala, že studium nejrůznějších jazyků ti bere skoro veškerý čas. Ale! Chceš se tedy stát učenkyní? A proč nejdeš do světa?! Vždyť se ještě nepokládáš za příliš starou? Jak se daří tvé mamince a Dině? Chceš jim říct ode mě hodně hezkých věcí? A Paul? Kde je? Má stále vousy? Oh! Zapomínám ti poděkovat za tvůj portrét — vůbec ses nezměnila a jsem velmi ráda, že tady mám tvou tvář. Maminka má ještě mé fotografie, požádám ji o jednu, abych ti ji poslala. Má dobrá Marie, přijmi přátelství mého manžela a nejlepší polibky od tvé přítelkyně.
Jeanne Suermondtová

Poznámky

Pozn. překl.: Komunardka — přívrženkyně Pařížské komuny z roku 1871; Marie výraz používá jako hyperbolické vyjádření revolučního hněvu. ↩
Pozn. překl.: Válka v Atjenu (Aceh) — vojenský konflikt Nizozemska se sultanátem Atjeh na severní Sumatře, probíhající od roku 1873. ↩