Středa 15. května 1878

Dnes večer — poslední středa u Mouzayové. Hra, kterou složila de Daillens a v níž se o Rusech mluví neslýchaně dobře. Zkrátka jdu tam s tetou a Dinou. Kdybych nešla, bylo by to zklamání tak velké, jako když Cassagnac nepřijde sem.
Jen mužům, kteří se mi pokusili dělat dvůr, jsem vždy říkala přibližně toto: „Pane, jsem zlá povaha, bavím se jen sama; vše, co mi kdo může říct, mě nudí.“
Goldsmid tam byl pro nás. Když pomyslím, že ta bláznice Mouzayová doufala v salon vedený Popaulem.
Sochař z Opery tam byl. S uspokojením pozoruji, že se dvoří de Daillens. Od té doby se lépe obléká a je upravenější. Ostatně, víte — jde jen o tohle. Vše se děje pro to a kvůli tomu. A ti, kdo říkají opak, nevědí, co říkají. Jenže to samotné nestačí, protože samotné to není úplné — je třeba rám; a i rám samotný — lze ho potáhnout látkou a udělat z něj panel, což je krásné, ale studené; kdežto obraz bez rámu působí smutně a bezútěšně.
Proč si všechny ty věci přejeme? No přece kvůli tomu rámu!