❦
Pondělí 13. května 1878
Na odpolední místa se losuje — los mi určil první místo, ale protože jsem ještě nebyla přítomna, zaujala je ta, která šla po mně. Nato přijdu a Breslau mi oznamuje, že si musím sednout za všemi ostatními, protože jsem přišla o své místo.Lundi 13 mai 1878Pour les places de l’après-midi on tire au sort qui m’avait désignée première et comme je n’étais pas encore là, celle qui venait après moi prit place. Là-dessus j’arrive et Breslau me signifie que j’ai à me placer après tout le monde ayant perdu ma place.
Tak se nikdy, nikdy nedělalo — nechalo se dotyčné její místo a sedalo se za ni, ale nikdy se nikoho nevykázalo na konec, třebaže je to pravidlo. Poslala jsem se zeptat pana Juliana — pan Julian odpověděl, že pravidlo existuje, ale že nebylo nikdy uplatněno a že pokládá za příšerné udělat mi takový kousek. Odešla jsem zuřivá — ale vrátila jsem se, abych řekla, že moje nepřítomnost by „dělala příliš velkou radost houfu lotrů, hlupáků, závistivců atd.“
Cela ne s’est jamais, jamais fait, on laissait la personne placée et on se plaçait après elle, mais on n’était jamais reléguée à la queue quoique ce soit la règle. J’ai fait demander à M. Julian, M. Julian a répondu que la règle existait mais qu’on ne l’avait jamais appliquée et qu’il trouvait qu’il était affreux de me faire un pareil tour. J’étais partie furieuse mais je revins pour dire que mon absence ferait « trop de plaisir à un tas de canailles, d’imbéciles, de jaloux etc ».
Amélie přichází mě uklidnit, protože hrozím opustit ateliér — přichází děvečka s útěchami — a já jim odpovídám, že se nemusejí znepokojovat, že samozřejmě budu pracovat, že se tu nic neděje, co by nebylo ve zvycích domu, jelikož se tu dělají nechutnosti — a byla bych hloupá, kdybych ztrácela čas, protože by z toho měly jen radost. Do hodiny chybělo pětadvacet minut.
Amélie vient me calmer parce que je menace de quitter l’atelier, la bonne arrive avec des consolations et je leur réponds qu’elles n’ont pas à s’inquiéter, que certainement je travaillerais, qu’on ne faisait rien qui ne fut dans les habitudes de la maison puisqu’on faisait des saletés et je serais bien bête de perdre mon temps puisqu’on en serait enchanté. Il manquait vingt-cinq minutes jusqu’à l’heure.
„Podařilo se jim,“ říkám, „připravit mě o hodinu od jedné do dvou — ale těchto pětadvacet minut věnuji uklidnění, abych dobře kreslila a přiváděla k zuřivosti ty ubožáky, kteří ze žárlivosti sahají k takovým... ubohostem.“
- On est parvenu, dis-je à me faire perdre de une à deux heures mais ces vingt-cinq minutes je les employerais à me calmer pour bien dessiner et pour enrager les misérables qui par jalousie ont recours à de telles... misères.
Těch pětadvacet minut využívám k tomu, abych je proháněla jako otroky1 — jít a křičet s tou havětí by bylo pod mou důstojnost, proto si beru křeslo v malém salonu a pod záminkou, že mluvím se Švédkou a s děvečkou, říkám dost nahlas spoustu rozkošných věcí a zakončuji prohlášením, že všechna vina je na mé straně, že jsem se zahodila, když jsem se spolčila s Bůhvíkým a zastávala se prašivého psa, jemuž chtěli zcela po právu dávat kopance — a že to ani nejsou psi, ale hmyz, který bych ráda přimáčkla podpatkem, kdybych se nebála zašpinit svá hezká střevíčka.
Ces vingt-cinq minutes je les emploie à les mener comme des nègres, aller et crier avec ces canailles ne serait pas digne de moi, donc je prends un fauteuil dans le petit salon et sous prétexte de parler à une Suédoise et à la bonne je dis assez haut un tas de choses charmantes et termine en déclarant que tous les torts sont de mon côté qui me suis encanaillée en me liant avec Dieu sait qui, et en prenant le parti d’un chien galeux auquel on voulait avec raison donner des coups de pieds et que ce ne sont même pas des chiens mais des insectes que j’écraserais bien avec mon talon si je ne craignais de salir mes jolis souliers.
A po tom mi možná řeknete, že není hanbou, že si Paul de Cassagnac bere mademoiselle Acardovou místo mě!
Et après cela vous direz peut-être que ce n’est pas une infamie que Paul de Cassagnac épouse Mlle Acard au lieu de moi !
Dnes večer přijela teta — musela jsem čtvrt hodiny prosit, abych dostala 150 franků. Je to opravdu ostudné. Kdyby je neměly nebo kdybych je žádala z rozmaru — ale když žádám, je to vždy na zaplacení ateliéru, učitelů anatomie nebo něčeho jiného.
Ma tante est arrivée ce soir, il m’a fallu supplier pendant un quart d’heure pour obtenir 150 francs. C’est vraiment honteux. Si on ne les avait pas où si je les demandais par caprice, mais quand je demande c’est toujours pour payer l’atelier, ou les professeurs d’anatomie ou d’autre chose.
Schaeppiny portréty se vyráběly za 20 franků. I při štědrém odhadu mají ty příšerné nohy, které namalovala, cenu 50 franků. 50 a 20 je 70. Ale protože jsem jednou řekla, že bych dala 100 franků za pěkně namalované nohy — a ona je pak malovat musela — bylo mlčky předpokládáno, že dostane 100 franků vzhledem k mým velkorysým způsobům.
Les portraits de Schaeppi se fabriquaient à 20 francs. En estimant cher les affreux pieds qu’elle a fait ils valent 50 francs. 50 et 20 font 70. Mais comme j’avais dit un jour que je donnerais 100 francs pour des pieds bien faits, et comme elle a eu à les faire ensuite il a été sous-entendu qu’elle aurait 100 francs vu mes façons larges.
Tyhle špinavé ženy mají moc mě ovládat, protože jsem jim prokázala tisíc laskavostí.
Ces sales femmes ont un pouvoir de me mener parce que j’ai eu mille bontés pour elles.
Plivu na ně a hodím jim 150 franků, aby se jimi utřely.
Je leur crache dessus et leur jette 150 francs pour qu’elles s’essuyent avec.
Potřebuji znovu vidět Popaula — v jisté záležitosti.
J’ai besoin de revoir Popaul, pour affaire.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „comme des nègres“; viz poznámku k 065/1876-08-21. ↩