❦
Neděle 12. května 1878
Namalovala jsem své první zátiší. Váza z modrého porcelánu s kytičkou fialek a vedle malá červená opotřebovaná knížka, na plátně č. 3. Tak nepřestanu kreslit a zvyknu si na barvy — dvě nebo tři hodiny v neděli, každou neděli něco jiného.Dimanche 12 mai 1878J’ai peint ma première nature morte. Un vase en porcelaine bleue avec un bouquet de violettes et un petit livre rouge et usé à côté, sur une toile de 3. Comme cela je ne cesserai pas de dessiner et je m’habituerai aux couleurs en y consacrant deux ou trois heures le dimanche, chaque dimanche je ferai quelque chose d’autre.
Při malování jsem přijímala Goldsmida, paní de Mouzay a její dceru.
J’ai reçu en peignant, Goldsmid, Mme de Mouzay et sa fille.
Je velmi horko a jsem unavena. Nuže — loni bylo také horko a byla jsem unavena ve stejném období, a myslela jsem si, že se mi stýská po Larderelovi; rok předtím Antonelli, a rok ještě předtím zase nějaký tvor, na nějž jsem svalovala přebytek horka a otupělost způsobenou samotou.
Il fait très chaud et je suis fatiguée. Eh bien l’année passée il faisait chaud et j’étais fatiguée aussi, à la même époque et je croyais que je m’ennuyais après Larderel; l’année d’avant Antonelli et l’année encore avant, encore quelque créature sur laquelle je faisais retomber les excès de température et l’abrutissement causé par la solitude.
Včera v noci přišlo to monstrum zaklepat na dveře pro peníze. Máma se vrhla ke mně, jako by mi chtěla zabránit někoho zavraždit, a já jsem jí řekla pár hrubostí. Pak jsem se vrátila do svého malého salonu, kde byla tma, a padnuvši na kolena, přísahala jsem před Bohem, že té ženě již nikdy nic neodpovím, že jí nic nevytknu, a když bude dělat některou z těch příšerných laskavostí nebo mě přivede k šílenství — že budu mlčet nebo odejdu! Domluvy, prosby, nadávky — nejsou k ničemu, jen snášejí na mou hlavu hněv nebes.
Hier la nuit le monstre est venu frapper à la porte pour qu’on lui donne de l’argent. Ma mère s’est précipitée vers moi comme pour m’empêcher d’assassiner quelqu’un et je lui ai dit des sottises. Puis je suis rentrée dans mon petit salon où il faisait noir et, tombant à genoux j’ai juré devant Dieu de ne jamais plus rien répondre à cette femme, de ne rien lui reprocher et lorsqu’elle fera quelque bonté affreuse ou me mettra hors de moi, de me taire ou de m’en aller ! Les remontrances, les prières, les injures ne servent à rien qu’à amasser sur ma tête la colère du ciel.
A pak — je vážně nemocná; neštěstí nechodí po horách a nikdy bych si neodpustila křivdy, kterých jsem se vůči ní mohla dopustit.
Et puis elle est bien malade, un malheur est vite arrivé et je ne me consolerais jamais des torts que j’ai pu avoir envers elle.
Máma, Dina a Marie šly do Bois1 a u Grand Hôtelu, kde chodí vždy kupovat ruské noviny pro dědečka, potkaly pana Marxe — víte, toho z minulého léta ve Wiesbadenu — a Audiffreta, Záhadného. Ten posledně zmíněný záhadný, ale hloupý Emile přijíždí z Nice a jede do Londýna. Prý hodně zestárl a zohyzděl. Ať je to jak chce — přesto zůstává grizettou2 naší latinské čtvrti v Nice, na kterou si vždy vzpomeneme s úsměvem — byť i s jistým odporem.
Maman, Dina et Marie sont allées au Bois, et près du Grand Hôtel où elles vont toujours acheter les journaux russes pour grand-papa, elles se sont vus avec M. Marx vous vous souvenez celui de l’été passé à Wiesbaden, et avec Audiffret, le Surprenant. Ce dernier surprenant mais stupide Emile, vient de Nice et va à Londres. On le dit bien vieilli et enlaidi. C’est égal il n’en est pas moins la grisette de notre quartier latin de Nice dont on se rappellera toujours en souriant quoiqu’avec un certain dégoût.
Poznámky
Pozn. překl.: Bois de Boulogne — velký park na západním okraji Paříže, oblíbené místo procházek pařížské společnosti. ↩
Pozn. překl.: Grizetka (fr. grisette) — mladá dělnice z pařížské Latinské čtvrti, podle pověsti družka studentů. Marie to slovo vztahuje na Audiffreta. ↩