❦
Pondělí 6. května 1878
Pracovala jsem celý den — to jsem celé tři týdny nedělala příliš pravidelně. Víte, koupám se tolikrát denně, kolikrát je to možné, a právě večer jsem se osvěžila a oblékla si cosi dlouhého, bílého, přiléhavého (bez korzetu, což dodává mnoho gracie a jistý dramatický nádech) — když přišel Blanc. Po pár minutách hovoru nám sděluje, že „Paul mu sice nic neřekl, ale on je přesvědčen, že se chystá ženit, protože kdykoli se ho na to někdo ptá, vypadá mrzutě, a že původ rodiny Acardovy není tak čistý, jak by si člověk býval přál...“Lundi 6 mai 1878J’ai travaillé toute la journée ce que je ne faisais plus très régulièrement depuis trois semaines. Vous savez je me baigne autant de fois par jour que possible et ce soir je venais justement de me rafraîchir et de mettre quelque chose de long, de blanc, de collant, (sans corset ce qui donne beaucoup de grâce et un certain côté dramatique), lorsqu’est arrivé Blanc et au bout de quelques minutes de conversation il nous dit que « Paul ne lui a rien dit mais qu’il est convaincu qu’il va se marier parce que chaque fois qu’on lui en parle il a l’air ennuyé et que l’origine de la famille Acard n’est pas aussi nette qu’on l’aurait désiré... »
Ten mizerný fregatní kapitán mi zase ublížil; nebýt úterních bláznovství, nebyla bych tak rozhněvaná... nuže! Gratuluji jeho nastávající! Buď je to prase, nebo ji nemiluje.
Ce misérable capitaine de frégate m’a de nouveau fait de la peine; s’il n’y avait pas eu les folies de mardi je ne serais pas si fâchée... eh bien ! Je félicite sa future ! Ou bien c’est un cochon ou bien il ne l’aime pas.
Dívka, která se chová tak bláznivě — ano, bláznivě — nemůže čekat, že si jí bude někdo příliš cenit. Jsem si jistá, že ta druhá hraje o to víc svatou, čím lépe ví, s jakým starým zhýralcem má co do činění, a ten hlupák je až příliš šťasten, může-li se dotknout špiček jejích prstů nebo jí — hrůza! — políbit ruku.
Une jeune fille qui se conduit aussi follement, oh oui follement, ne doit pas s’attendre à ce qu’on fasse grand cas d’elle. Je suis sûre que l’autre fait d’autant plus la sainte qu’elle sait à quel vieux dévergondé elle a affaire, et l’imbécile est trop heureux de toucher le bout de ses doigts ou de lui... horreur ! baiser la main.
Když se rozsvěcují svíčky, zahaluji se do nevím jakého indického mušelínu nebo čert ví jakého egyptského materiálu, matného a poddajného — je mi skoro nemožné mít tvář a hlavu odkrytou, když mě postihne nějaká mrzutost, kvůli níž se neodvažuji rmoutit, ale která mě celou ochladí a ochromí... Kdyby mě někdo postrčil, padla bych jako závoj, jímž jsem zahalena — bez hluku a bez odporu.
Lorsqu’on allume les bougies, je me voile avec je ne sais quelle mousseline indienne ou diable sait quel tissu égyptien, mat et souple, il m’est presque impossible d’avoir la figure et la tête découvertes quand il m’arrive un ennui pour lequel je n’ose pas me chagriner mais qui me rend toute froide, molle... on me pousserait que je tomberais comme le voile dont je suis couverte, sans bruit et sans résistance.
Není to k vzteku, dívat se, jak Blanc hraje piket s mou paní matkou! Jak já toužím vidět Blanca! Jak já toužím slyšet, že jsem uměním povýšena nad smrtelníky a jejich bídu! Ano, jsem. Zcela jsem se odtrhla od své minulosti, nikdy o ní nebudu mluvit — nepotřebuji ji. Každé slovo, které nyní říkám, musí mít váhu. Ne že bych k vám mluvila jako Bossuet1, ale mé výrazy, kdykoli jsem mluvila vážně, už nemají v sobě nic přehnaného.
Si ce n’est pas enrageant de voir ce Blanc jouer au piquet avec Madame ma mère ! ! Ai-je envie de le voir Blanc ! Ai-je envie d’entendre que je suis, par l’art élevée au-dessus des mortels et de leurs misères ! Oui, je le suis. J’ai absolument rompu avec mon passé, je n’en parlerai plus jamais je n’ai qu’en faire. Chaque mot que je dis à présent doit porter. Ce n’est pas que je vous parle comme Bossuet mais mes expressions quand j’ai parlé sérieusement n’ont plus rien d’exagéré.
Paní Baudouinová — víte, matka Jeannina — přišla večer, zítra odjíždí. Mluvila jsem celý večer o svém sňatku s Gambettou2 a ke konci jsem začala věřit, že je to věc možná — a proč ne? Kdyby chtěl, ihned bych souhlasila. Napsala jsem mu dnes večer anonymní dopis, dost rozumný, aby si ho povšiml. To by bylo skvostné, oslnivé a velkolepé.
Mme Baudouin vous savez la mère de Jeanne est venue ce soir, elle part demain. J’ai parlé toute la soirée de mon mariage avec Gambetta, et vers la fin j’ai commencé à croire que c’est une chose possible et pourquoi pas ? S’il voulait je consentirais de suite. Je lui ai écrit ce soir même une lettre anonyme assez raisonnable pour qu’il y fasse attention. Ce serait superbe, éblouissant et splendide.
napříč stránkou
Zapomněla jsem, jaké iniciály jsem uvedla. Nelze zjistit, zda přišla odpověď.
en travers J’ai oublié les initiales que j’ai données. Impossible de savoir s’il y a une réponse.
Jaký rozruch, můj císaři! A pak bych se stala prezidentkou republiky —
Quel retentissement, mon Empereur ! Je deviendrais ensuite présidente de la République
Blanc to pokládá za pitomost. Ale proč?...
Blanc trouve que c’est idiot. Aussi pourquoi ?...
Otec paní Doubeltové zemřel. Tato dáma, po oněch projevech přátelství, které znáte, si půjčila od mámy diamantovou brož — nikdy ji nevrátila, sama se nikdy neukázala; dříve psávala často psaníčka s pozváními a sliby.
Le père de Mme Doubelt est mort. Cette dame après les amitiés que vous savez avait emprunté une broche de diamants à maman qu’elle n’a jamais rendue ne se montrant jamais elle-même; avant écrivant souvent des petits mots d’invitation et de promesse.
napříč stránkou
Šperk přinesla po třech měsících.
en travers Elle a apporté le bijou au bout de trois mois
Nechme toho, není to zajímavé. Tedy, přemýšlím o všech těch krásných věcech napsaných za pozování se Schaeppi. Opravdu, jaká škoda a jaká mrzutost!.. Na okamžik jsem si myslela, že mě to zabolí víc, než si kdo dovede představit — ale po hodině těch nemilosrdných úvah, které jsem získala dlouhým cvičením v protivenstvích svého dřívějšího života, je moje mrzutost, zredukovaná na nejjednodušší výraz, věcí zmatenou, které se mi nechce ani trochu věřit, jež mě hluboce otravuje a připadá mi zcela příšerná.
Passons, ce n’est pas intéressant. Donc voilà, je repense [à] toutes les belles choses écrites pendant la pose avec Schaeppi. En effet, quel dommage et quel ennui !.. Un instant j’ai cru que cela me ferait plus de peine que l’on ne peut penser mais au bout d’une heure de ces raisonnements impitoyables que j’ai gagné à force de pratiquer les contrariétés dans mon existence antérieure, mon ennui réduit à sa plus simple expression est une chose confuse à laquelle je n’ai pas la moindre envie de croire qui m’embête profondément et que je trouve tout à fait atroce.
Paní Doubeltová právě odešla, je jedna hodina. S pomocí všech těch žertů jsem se zachránila před zbytečným smutkem, který by trval hodiny a který je pro tuto noc i pro příští dny značně zmírněn. Ostatně, statečně se s tím smířím, třebaže je to těžké, velice těžké... ale nic jiného nezbývá... podřídit se událostem... Víte, že to vůbec není příjemné! Dost roztomilůstek. Tak, smiřuji se s tím... a co kdyby to nebyla pravda? Kdyby to nebyla pravda, byla bych nadšená! Ale žel, smutné věci jsou vždy pravdivé...
Madame Doubelt sort d’ici, il est une heure. Avec toutes ces blagues je me suis sauvée d’une tristesse inutile qui aurait duré des heures et qui est bien atténuée pour ce soir et pour les jours suivants. D’ailleurs tenez, je vais en prendre bravement mon parti, quoique ce soit bien, bien dur... mais il n’y a rien à y faire... se soumettre aux évènements... Savez-vous que ce n’est guère agréable ! Assez de mignonneries. Voilà, j’en prends mon parti... et si ce n’était pas vrai ? Si ce n’était pas vrai je serais enchantée ! Mais hélas les choses tristes sont toujours vraies...
A přece jsem o to onehdy prosila — je pravda, že mi nic neslíbil; jak chcete, aby Pánbůh sliboval.
Pourtant je l’ai bien demandé l’autre jour, il est vrai qu’il ne m’a rien promis, comment voulez-vous que le Bon Dieu promette.
Kdybych byla žena inteligentní, jemná, intrikánská, užitečná, zaměstnali by mě — ale já jsem jen zábavná!!
Si j’étais une femme intelligente, fine, intriguante, utile, on m’emploierait, mais je ne suis qu’amusante ! !
Nuže, tyhle krásné záchvaty vzteku přejdou.
Allons, ces belles rages passeront.
Poznámky
Pozn. překl.: Jacques-Bénigne Bossuet (1627–1704) — francouzský duchovní a spisovatel, proslulý velkolepými pohřebními řečmi a vznešenou, slavnostní výmluvností. ↩
Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882) — přední francouzský republikánský politik, jeden z nejvlivnějších mužů Třetí republiky. Marie o sňatku s ním zjevně fantazíruje jako o cestě k politické moci. ↩