Neděle 5. května 1878

Jsem v ateliéru sedm měsíců. Vrátila jsem se na Výstavu s Annou Nordgrenovou. Prošly jsme rychle a povrchně vše kromě obrazů, které nás jediné zajímaly.
Velmi mě překvapil Bonnatův portrét don Carlose. Špatně nakreslený, tónově nepravdivý a máloco z podobizny.
Co se týká slavného portrétu pana Thierese — na salonu jsem ho neviděla, dnes jsem ho spatřila poprvé, ale jsem si jistá, že potemněl. Ze živosti malby mám nejraději Caroluse-Durana a ze znalosti řemesla Bonnata.
Bonnatovy ruce jsou nádherné. Zde je můj soud:
Opravdu dobrá malba musí být trompe-l'œil — něco, co může ocenit každá inteligentní bytost. Vyjdeme-li však za hranice dokonalé malby, je třeba být znalcem, aby člověk rozeznal přednosti a nedostatky. Předměty nebo osoby zobrazené menší než přirozená velikost mě vždy rmoutí. Když je to špatné, nestojí mi to za povšimnutí, ale když je to dobré, je to škoda. [Slova začerněna: zbytek neřeknu nic] — muselo by se vstoupit do bludiště vší té smetí a všech těch pitomostí, které se vyrábějí, a to nestojí za námahu.
Yorke se prochází s Dinou.
Pan d'Alt, pak pan Franceschi.
Jsem s Cassagnacem dost nespokojena — příliš jsem se namáhala a on mi to neoplácel.
Všichni tito cizí princové propůjčují Paříži zvláštní lesk a veškerý ten hluk a veškerý ten třpyt přece jen proniká
do mého pokoje a září na moje krabičky s barvami, na moje knihy, na mou kostru, na moje fotografie — s drzostí a dráždivostí, jež mě uvrhují do zoufalství. Čas plyne!!!
Nemohu napsat dvě slova, aniž se zastavím — a pak se vše stává chaosem, zuřivostí, slzami!!! Vztekem.

Poznámky

Pozn. překl.: Světová výstava 1878 v Paříži (Exposition Universelle), jedna z největších světových výstav té doby.
Pozn. překl.: Trompe-l'œil (fr.) — malířská technika optického klamu, která působí tak skutečně, že diváka „oklame oko“.