Sobota 4. května 1878

Já ho také pokládám za schopného špatností.
Jsou chvíle, kdy by člověk poslal k čertu celou tu intelektuální výheň, slávu i malířství a šel žít do Itálie, živit se sluncem, hudbou a láskou.
Proklatá Paříž.
[Několik slov přeškrtnuto]
V novinách popsali naše Velikonoce, večeři na ambasádě, a jsme tam zmíněny. Vím, že je to zásluhou malého Karageorgeviče, který tráví život s novináři.
Gloriae Cupididas
Kniha 80.
zahájeno v sobotu 4. května 1878, ukončeno v sobotu 22. června 1878, Paříž, avenue de l'Alma 67
Poznámka:
Nahá žena, hlava ve stínu, to ve světle — pro Florencii, daleko od chlapecké školy, pohled z moře, most.
Robert-Fleury mi dával lekci pětatřicet minut. Překvapující je, že Cassagnac nic neodpovídá — to se ještě nikdy nestalo.
Po úterním večírku jsem si myslela, že opravdu přijde — tím spíš, že chtěl přijít ve čtvrtek, já jsem to nechtěla a on se nakonec pozval spíš sám, což mám docela ráda. Zklamané očekávání — ať už člověk čeká na cokoli — je jednou z věcí, které mě rozrušují nejvíc, zvlášť když jde o návštěvu bratra, k němuž chováme přátelství stejně věčné jako nezištné. Večer, kdy jsme ho zastihli v modré, vzbudil ve mně tentýž pocit, jaký mám při příjezdu do velkého města. Jakási žízeň po ovládnutí [sic], v níž není nic výlučného ani láskyplného.
Dopustila jsem se hlouposti, že jsem chtěla upravovat drapérii šatů od pěti do sedmi. To mě rozčílilo do té míry, že jsem nebyla schopná učesat vlasy, které jsem si dvacetkrát rozpustila. Po téhle otupující dřině nejsem k ničemu a jsem skoro celá podrážděná, zatímco paní Yorkeová večeří — a večer přichází de Daillens, pan d'Andigné a Goldsmid.
Je to, jako bych se něčeho bála.
Zbožňuji vše, co je jednoduché — malířství, city atd. — vše! Nikdy jsem neměla jednoduché city a nikdy je mít nebudu, protože jsou nemožná tam, kde jsou pochybnosti a obavy, jež pramení z dřívějších zkušeností. Jednoduché city mohou existovat jen ve štěstí nebo na venkově v neznalosti všech těch věcí, které...
V jádru jsem vrtáček — ze samého přebytku jemnosti, ze sebelásky, touhy po analýze, hledání pravdy, ze strachu sejít na scestí a neuspět.
Když je tedy srdce nebo duch zmítán všemi těmi věcmi, dosahuje jen výsledků unavených — které mohou být bezpochyby prudké, ale i podléhají podivným zpětným výkyvům, vytržením, pádům — zkrátka absolutní a trýznivé nestálosti, jež je koneckonců lepší než naprostá rovnoměrnost, která — jak se říká — unavuje a vylučuje ony nesmírně jemné odstíny, jež musí lidem citlivým, [Slovo začerněno: vrtáčkům], kteří chtějí rafinovanost i ve velkolepém, dokonce i v sublimním — přinášet nejvyšší rozkoše — a bez oněch odstínů se nikdy nedosáhne tak mocných a barvitých účinků.
Zdálo by se, že o tom něco vím. Vím jen, že zapisuji své fantazie a nikomu nic nekradu.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky: Gloriae Cupiditas (Marie píše „Cupididas“) — Touha po slávě. Mariino osobní motto.