Pátek 8. března 1878

Přicházejí Yorke a Berthe — a první mi ukazuje Cassagnacův dopis, jímž se omlouvá na dnešní večer, ale prosí ji, aby se zeptala svých přítelkyň, zda může, aniž by byl nevtíravý, pozvat je na nedělní nebo sobotní večeři.
Dobře. Mezitím Blanc a ty dámy přicházejí na večeři a večer jdeme, jak bylo domluveno, do Folies-Dramatiques. Dvě předjeviště spojená — čtyři ženy, z nichž jedna za závěsem, a tři muži — páni de Lindemann, d'Andigné a de Morgan de Mauricourt (faubourg Saint-Germain a 200 000 franků renty).
Hrabě de Lindemann byl připojen k mé osobě — přinesl nám množství fialek a bonbonů.
Nic jsem ze hry neslyšela a málo z toho, co se říkalo v lóži. Pan Goldsmid a jeden druhý přišli povídat s paní Yorkovou... Dina se zeptala d'Andignéa, je-li pravda, že na posledním plese bylo domino, které ho zaujalo — prý se mu mluvilo o dominé, které ho neopouštělo. Omluvil se tím, že to nebylo pro něho ale pro Monseigneura — ale dáma mu prý za odměnu za jeho dobré služby přislíbila dostaveníčko.
V malém divadle a s paní Yorkovou by si člověk jistě dovolil řeči hodné kostela — ale vzdávám si tu čest: za deset minut jsem se obklíčila vší myslitelnou úctou.
Byla jsem v černém. Paní Yorková tam byla kvůli jakési intrice z posledního plese v Opeře — muži se tomu posmívají a ona nic netuší...
Při návratu nacházím opět Blanca, který velmi zestárl.
Pan de Morgan, který velmi obdivuje Cassagnace jako politika, se mě zeptal, je-li stejně skvělý v salónu. On i Lindemann se zdáli zaujatí, když jim paní Yorková řekla, že toho muže dne známe. Neboť jím se stal docela, ten bídák.
Chtěla jsem mu napsat toto — ale odradili mě a poslala jsem jen tato slova:
Vážený pane,
Máma mě prosí, abych Vám řekla, že bude potěšena, bude-li Vás mít v neděli na večeři.