Neděle 10. února 1878

Paul de Cassagnac měl přijít na večeři, omluvil se, že přijde pozdě — ale kolem osmi hodin dostaneme druhý dopis, v němž píše, že jeho sestra porodila a on doprovází matku, která ihned odjíždí, neboť otec, jenž ji měl doprovázet, je zaneprázdněn, a tak přijde on.
Byla jsem oblečena originálně a půvabně, učesána co nejlépe.
Škoda. Berthe tu již byla a protože jsme se začaly smát ještě před dopisem, pokračovaly jsme po něm — možná i příliš, abychom skryly svůj vztek před Blancem. A hned jsem začala hlasitě křičet přehnanými slovy to, co jsem si v duchu myslela slovy mnohem méně prudkými. Vše dostane Blanc — předem jsem ho ostatně upozornila, že jako tři zklamané ženy budeme prudké, a zároveň jsme se bály, že bude prudký on vůči nám jako s maďarskou ženou. Tato písnička s nekonečnými variacemi se zpívá až do půlnoci.
Kdyby tu byl Popaul, nebyla bych o nic šílenější.
Po jedné hlouposti jsem odmítla mluvit a protože mě to při večeři velice rozrušovalo, šla jsem pro svou mandolínu a hrála jsem až do dezertu —
„Tatíček a mamička Badinguet" „za dvě sous celý balík" a pak —
Ach, jak je krásný, jak je tedy nádherný.
Ach, jak je skvělý, můj nádherný Núbijec."
Plakala jsem nad tím sama.
Výjev byl ostatně dost hezký — Dina, Berthe a já, zejména já, jsme byly takřka v kostýmech, ovoce, mandolína, šílenosti.
Píši dopis do Coulommiers (Seine & Marne):
Rodiny Bashkirtseff, Romanoff, Babanin, Boyd, Blanc atd. atd. jsou nadšeny zprávou, že politické volno Popaulovo mu dovoluje věnovat se povolání možná užitečnějšímu pro Francii než poslanectví.
Aleluja.
[Na příč stránky: Blanc tento dopis neposlal.]
A pak, náhle zachvácena poetickou náladou, dala jsem se do hraní na klavír, zpívání za doprovodu harfy, brinkání na kytaru a škrábání na mandolínu.
Jsem buď nudná, nebo bláznivá. Tato překvapivá veselost mě zachránila před nepříjemnou pachutí, kterou zanechává zklamání tohoto druhu.
Také tak moc nenávidím, když se mé maminky pletou do mých záležitostí a zvou mé přátele. Tak moc, tak moc, tak moc to nenávidím!

Poznámky

Pozn. překl.: Badinguet — posměšná přezdívka Napoleona III., odvozená od jména zedníka, jehož oblečením se přestrojil při útěku z vězení v roce 1846.