Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 1. února 1878

Šla jsem navštívit Mouzayovy a hrát si na Popaula. Maďarská žena se jmenuje paní Boje. Je vdaná za pana Boje, bývalého komořího švédského krále. Žádné známé příjmy, ale dost peněz. Studuje zpěv a platí čtyřicet franků za lekci — pokoušela se přijímat hosty, ale od jisté doby tam ctnostné Švédky nechodí. Příliš mnoho ducha nemá, vtipy jsou vulgární. Pětadvacet let, vypadá na třicet. Pleť bílá přecházející do žluté, pergamenová — ne starý pergamen, ale nový. Víc se dozvím od svých Švédek v ateliéru.
Cassagnac zaměnil tetin dopis za Dinin a podle toho odpovídá — říká, že zítra večeří u španělské královny a přijít tedy nemůže. Jeho slavný komorník roznáší jeho dopisy — pokud má maďarská žena styky v domácnosti toho bídného bonapartisty, musí jí připadat divné, že sem chodíme tak často.
Dobrá! Počítala jsem se sobotou. Jsem zklamaná. [řádek přeškrtán]
[Pátek 1. února 1878] „Poslyšte, mimořádný muži, za čí dopis jste pokládal dopis mé tety? Zdá se, že jste zvyklý psát dívkám! Abyste nám vynahradil své dvojí odmítnutí, přijďte alespoň večer vrhnout paprsek světla na tyto ubohé dívky, které se vám kladou k nohám.
Byl byste nejpůvabnějším mužem na světě, kdybyste ráčil napsat a adresovat k nám v sobotu Blancovi tato prostá slova:
„Blanc! Nebuď na maďarskou ženu hrubý!
Nepřijdete-li v sobotu, přijďte na nedělní večeři — bez Vás dívky nic nesní.“
Přesto jsem minutu nebo dvě pociťovala cosi jako rozladěnost.
Nesmí si člověk takhle zvykat na vídání lidí... protože se zdá, že já si zvykla (?) vídávat Cassagnace.
Jsem trochu zmatená — nevím, jak to říci — od té doby, jak víte, se snažím neříkat víc než je třeba a dávat slovům i věcem jejich pravou hodnotu.
Ta Berthe, co si sundala masku! Jaká zlomyslná bláznice.
Jak chcete hledat plány a modelovat, když člověk myslí na maďarskou ženu.
Ne — poslyšte mě vážně: cokoli chcete, ale!... ať práce není narušena. Již dva týdny mám nečisté svědomí — to je špatné, protože mě to trápí.
Bože, jen ať mě nepotká žádné... rozptýlení. Bylo by to tak hloupé a tak nudné — tak nudné. Toto rozptýlení by mohlo nastat jen tehdy, kdyby na mě můj velký bratr byl hrubý — je to podivné, ale je to tak. A kdyby hrubý nebyl, bude to snad ještě horší: zvyknu si. Ne — nebojte se — nikdy nic jiného než: trochu víc než bratr, trochu méně než... milenec.
A koneckonců — co mám co dělat s tímto polobohem na ústupu, s tímto mužem vdaných žen. Počkejme aspoň na sňatek. Ne — ani to ne.

Poznámky

Pozn. překl.: Isabela II. (1830–1904), španělská královna, od roku 1868 v pařížském exilu po revoluci. Cassagnac byl přesvědčeným bonapartistou, ale stýkal se i s dalšími evropskými exulanty. ↩