Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 2. února 1878

Cítím se, jako by mi něco chybělo.
Shledávám, že umírající výraz maďarské ženy mi jde na nervy.
Ale nejsem znepokojená — bezpochyby jsem špatně spala, to je vše — a pak ta představa, že večer budu muset hovořit se všemi těmi lidmi...
Je velmi nepříjemné, že malý princ je tak chudý. Mohu počítat se 40 000 franky renty ihned a on s 25 000 — vidíte, že to je skrovné.
Být bourbonskou princeznou by mě celkem lákalo — ale peníze. Fayet říká, že má 40 000 franků — s tím by to bylo lepší — a jeho darebná matka by mu jistě ještě něco přidala, a po
její smrti prý zdědí 200 000 franků renty. A pak bychom jeli do Itálie a požádali tu hanebnou Markétu a toho výtečného Humberta, aby dali průchod záměru vyslovenému krátce před smrtí Viktora Emanuela — vrátit část majetku neapolským Bourbonům.
Malý princ má dvaatřicet let, čelist, jež vypadá vykloubená, a kníry, které zřejmě zametají, nevím co. Ale to nevadí. Poslyšte — nejhorší věcí na světě je manželství bez lásky... Musí to být hrozné... ponižující, strašné. Přesto, kdyby ho doprovázely 2 nebo 300 000 franků renty, srovnala bych se s tím — neboť tehdy by byl přepych, který... vždy trochu oddálí, a všelijaké světské útěchy. Co se týče milence — o tom se s mým charakterem nemá ani přemýšlet. Byla bych tak ponižena, tak trápena — tolik bych trpěla. Ta první já by možná nic neříkala, ale ta druhá — ta, jež se stará o první, jež si přeje veškeré věci pro první, jež si pamatuje Epiktéta a pro sebe nic nepociťuje, ale vložila veškeré své štěstí do první — ta by to nedovolila. A před ní by se ta první styděla jednat špatně. A pak — místo abych ho milovala, nenáviděla bych muže, jenž by takto souhlasil jíst z jednoho talíře s jiným.
A Edmondovo proroctví — co s ním?
Poslyšte, drazí moji — vzpomínáte si na dámu, jejíž jméno začíná na B a jež mě podle Edmonda měla uvést do světa? Myslela jsem, že to je máma se svými dopisy do Petrohradu... Nebyla by to spíše madame Boyd?
Nenávidím všechny ty hlupáky, kteří přicházejí narušovat mé záměry a Edmondova proroctví. Ať mě nechají v klidu studovat!
Robert-Fleury je se mnou vždy spokojen — i dnes ráno. Přijde i dnes večer a já tam nebudu. Proč?
Protože tam bude půl tuctu hlupáků, kteří mi nikdy k ničemu nebudou! Klidně bych je tam nechala stát, ale to by na moje rodiče vrhalo podivné světlo a obvinili by mě.
Budou tam Blanc a de Daillens — možná se budeme moci posmívat. Fuj! Jaká jsem sprostá.
Madame Yorke a Berthe na večeři. Očekávaly, že potkají Paula de Cassagnac — jsou hloupé a mohou mi uškodit. Jen pomyslete — vymyslely si, že Cassagnac je do mě zamilován; že jsem první dívka, jíž se dostalo této cti, a jediná — Popaul nemohl být definitivně získán
jedině ženou s duchem. Co je nejhorší — tvrdí, že to slyšely přímo od něj. To je zlomyslná lež — velmi zlomyslná.
Večer: madames de Daillens, Fayet, princ, hrabě de Beaurepaire, hrabě d'Abzac, bratranec markýze d'Abzac z Elysée.
Jaká to práce, můj císaři! Jenomže věřím, že malý princ není do mě zamilován a na nic nemyslí. Ten ubohý kanárek je zaujat tou velkou ženou s unaveným pohledem, červenými víčky a sprostou postavou, jež byla s panem Blancem.
Před příchodem té smečky... nudných lidí jsem se smála, jako by byl důvod, s Boydy.

Poznámky

Pozn. překl.: Markéta Savojská (1851–1926), italská královna, manželka Humberta I. Victor Emanuel II. zemřel 9. ledna 1878. Neapolští Bourbonové přišli o svůj majetek při sjednocení Itálie roku 1861. ↩
Pozn. překl.: Epiktétos (asi 50–135 n. l.), řecký stoický filosof a otrok, jehož Rozpravy a Příručka jsou klasickými texty o sebeovládání a vnitřní svobodě. Marie odkazuje na svou „druhou já“ jako na stoického pozorovatele vlastního jednání. ↩