Čtvrtek 31. ledna 1878

Blanc! Nebyl jsi násilný na maďarské ženě?! Poslala jsem mu tři telegramy obsahující jedině tato slova.
Berthe stále přichází kreslit se mnou — a já jsem na ni čím dál víc zlobená pro tu její nedělní večerní hloupost.
To jest: jednoduše nás připravila o to, abychom tam mohly chodit každý měsíc — a mě o to, abych šla na Bal de l'Opéra napůl neznámá, dost neznámá na to, abych se náramně bavila.
Teta mu napsala, žádajíc o lístky, a pozvala ho na sobotní večeři. Říkám, že ho nechci ani vidět, ani zvát — a možná říkám pravdu. Brání mi v práci.
Myslíte, že kdybych v týdnu concours spala více než tři hodiny za noc, skončila bych tam, kde jsem skončila?
Pořád jsme měly nosit svá jména a masky — kdyby nebyla tato...
– Dej mi jméno, Paule.
– To, které mám nejradši?
– Ano.
– Suzanne.
– Takže ty jsi ten stařec? zeptala se madame de Daillens.
Nechci, aby si lidé mysleli, že mi můj dobrý bratr dělá dvořana — to by zahnalo všechny ostatní. Bylo by to stejné, jako kdyby pan Robert-Fleury přišel soutěžit s námi. Naštěstí o žádné takové bláznovství nejde.
Blanc! Nebyl jsi násilný na maďarské ženě?
To teta vymyslela, že Blanc má funkci provádět maďarskou ženu na procházce — a po procházce se Cassagnac ptá: Blanc! Nebyl jsi násilný na maďarské ženě?!