Pátek 25. ledna 1878

Prý jsem Cassagnacovi, když jsem si před ním a ostatními umyla tvář, řekla, aby si ji umyl taky. Ujišťuje mě o tom Dina. Víte, že jí pouhými několika pohyby ruky odstranil migrénu.
Berthe říká, že ji její anglický kavalír nechce vzít do Opery. Nu, teď vím, že tam s ním jde. Znám já svoje Boydy.
Cassagnac má ložnici z červeného raženého sametu, osvětlenou čtyřmi lampami přišroubovanými ke stěnám, a u čela postele Krista, kterého jsem chvíli pokládala za portrét.
Strop představuje jakousi... alegorii. Amor, jenž opouští několik půvabných žen a míří k Orlovi. Když si vzpomenu na různé věci, jsem si jistá, že jsme velkému muži pokazily hned několik efektů. A to co... to jediné, co mě mrzí, je, že jsme v něm zanechaly špatný dojem.
Ten způsob, jímž hledí na ženy jako na malé věci určené k pobavení, mě pohoršuje — a hněvá mě, že to vůbec říkám; kdyby si takových lidí nikdo nevšímal, Cassagnac by pózoval nadarmo — člověk by se měl tvářit, že si jeho balsamovských póz nevšímá! Pokud je tedy má, jistě mu je něco dalo?...
Nechci, aby se Cassagnac stal mým zaujetím ve špatném slova smyslu — a nestane se jím, protože pokud hledí na ženy jako stařec na hrající si děti... čas od času se k jejich hrám přidá a děti omdlévají blahem. Já pohlížím — či spíše nepohlížím — na muže a ženy jinak než jako na dav, jenž je nutný proto, jak je svět uspořádán; nutný... aby bylo před kým být někým. Nejsem nic.
Jak skvěle je to u Cassagnaca! Ale nenávidím ho, protože mu závidím jeho dobrodružství, úspěchy, hlouposti. Chtěla bych být někým — mužem — mít Cassagnacovy způsoby... jedním slovem: vše, co na muži okouzluje, na ženě odpuzuje.
Pomyslete jen, co by se stalo, kdyby žena otevřela zásuvku, vytáhla z ní želvovinovou podrážku střevíce a přiložila ji k noze pána, který ji navštívil! Muž může mít plnou skříň rukavic, kapesníků, ženských kadeří — to je v pořádku. Ale kdyby vám žena ukázala památky na muže, které milovala — to by bylo skoro odporné, jakmile si o té nymfě děláte sebemenší iluze.
Cassagnac přiložil podrážku k mé noze. Spěchám ale dodat, že ani náznakem nedal tušit, že by nějaké kapesníky, kadeře, rukavice a tak dále existovaly — uvedla jsem je jen jako první příklad, který mě napadl.
Dotklo se mě, že políbil ruku Dině a Berthe — té poslední spíše paži než ruku, ale vždy s tím důstojným, otcovským výrazem, jako by vám říkal: „Ach, madam, buďte bez starosti.“

Poznámky

Pozn. překl.: Orel byl symbolem napoleonského císařství. Malba na Cassagnacově stropě tak zobrazovala lásku ustupující před politickým přesvědčením — vhodná alegorie pro horlivého bonapartistu. ↩
Pozn. překl.: Narážka na Josepha Balsama, záhadného svůdce z románu Alexandra Dumase, ztotožňovaného s hrabětem Cagliostrem. Viz pozn. k 23. lednu. ↩