Pondělí 21. ledna 1878

Tady je Cassagnacova odpověď, v níž vynakládá všechnu výřečnost, aby okouzlil neznámé ženy.
Čtvrtek [17. ledna 1878]
Váš nápad je legrační — ale měly jste pravdu, když jste předpokládaly, že mi bude těžké odpovědět za podmínek, jež jste předepisovaly. Nejsem nepřítelem originálních věcí — ostatně jedině ty jsou pravdivé v našem jinak banálním světě — jenže přiznejte, že podpis, který jste mi uváděly, trochu zaváněl café-concertem. Proč nepodepsat „Kanada“, když jsme tam byli?
Chcete přijít, všech pět?
Přijímám.
Čaj vás bude čekat — ale připravíte si ho samy? Jako jižan se v tom nevyznám.
Žádáte mé čestné slovo šlechtice, že u mne budete jako doma — ze všech hledisek a ve všech formách?
Máte je — a v celém svém životě jsem takové závazky nikdy neporušil.
Zvolte den a hodinu — ale umožněte mi, kdyby to vážná událost vyžadovala, schůzku změnit.
V těchto dobách nikdy nevíte, co se může přihodit.
Kdysi, když jsem byl nikoli na sklonku, ale na vzestupu, váš počet by mě nebyl zneklidnil.
Dnes jsem skromnější.
Ale mějte se na pozoru — jste v maskách, což dokazuje, dokud se neprokáže opak, že jste všechny ošklivé. Je tedy třeba tuto mezeru vyplnit vtipem.
To je vaše věc. Já, doma u sebe, budu mít právo být hloupý.
Je třeba vám říkat, že znám svůj pařížský svět do hloubky a vím, že jste slušné ženy?
Zbytečné, že? Bez toho bych vám neodpovídal — přesvědčen zkušenostmi, že žena, k níž nemá člověk úctu, je nudná a nestojí za to, aby se kvůli ní obtěžoval.
Šel bych dokonce tak daleko, že bych předpokládal, že jednu z těch pěti znám — a že je to snad ta, která dala ten nápad.
Ale navzdory své špatné pověsti, a právě proto, jsem dobře vychovaný člověk — a i kdybych vás poznal, nikdy se to nedovíte.
Požadujete ode mě naprostou poslušnost. Slíbil jsem vám ji — bez výhrad.
Já zase požaduji jednu věc, která musí být ve vašich možnostech: abyste byly dobře obuté.
Jelikož je dojednáno, že musíte skrývat tvář — nabídněte mi hezké nožky, které mě v životě velmi často utěšily nad nedokonalostmi, jež právem skrývá sametová maska.
Domluveno?
Na to čekám — a kladu se k vašim deseti nohám a líbám vašich deset rukou — ledaže by jedné z vás něco chybělo.
P.
Jsem z toho nadšená — Berthe a já v ateliéru při přestávkách jen vymýšlíme hlouposti. Berthe mi sděluje, že rámě, s nímž počítala, nechce nic slyšet, jakmile je ve hře jiný muž. Na to jí s velmi naivní tváří říkám, že je lhostejné, zda budeme spolu na plesu nebo ne — jen abychom se setkaly v lóži.
„Vůbec mě to nenapadlo!“ volá mladá dívka takovým tónem, že dobře vím, co si myslí.
Ale je mi to jedno — každý pro sebe, lžeme za všechny a buďme spokojeni.
Blanc zůstal do jedné hodiny. Je to absurdní.
Dnes ráno jsme zahájily soutěž. Jakási věštkyně s prošedivělými vlasy — velmi zajímavá.