❦
Sobota 12. ledna 1878
Walitský zemřel dnes v noci ve dvě hodiny.Samedi 12 janvier 1878Walitsky est mort cette nuit à deux heures.
Včera večer, když jsem ho přišla navštívit, řekl mi napůl žertovně a napůl smutně „Sbohem, slečno1“ — aby mi připomněl Itálii, Alexandra a vše, čemu jsme se spolu bývali zvyklí smát.
Hier soir comme je venais le voir il me dit moitié plaisantant et moitié triste « Addio Signorina » pour me rappeler l’Italie, Alexandre et tout ce dont nous avions l’habitude de rire ensemble.
Možná to bylo poprvé v životě, co jsem prolila slzy prosté sobectví a hněvu. Je v tom cosi zvláště srdceryvného — ve smrti bytosti zcela neškodné, zcela dobré; je to jako ubohý pes, který nikdy nikomu neublížil...
Peut-être était-ce la première fois de ma vie que j’ai versé des larmes exemptes d’égoïsme et de colère. Il y a quelque chose de particulièrement navrant dans la mort d’un être entièrement inoffensif, entièrement bon; c’est comme un pauvre chien qui n’avait jamais fait de mal à personne...
Kolem jedné hodiny se cítil lépe — dámy odešly do svých pokojů, zůstala jen moje teta — když se začal tak dusit, že mu museli chrstnout vodu do obličeje; trochu přišel k sobě a vstal, protože se chtěl za každou cenu jít rozloučit s dědečkem — ale sotva byl na chodbě, stihl se jen třikrát pokřižovat a vykřiknout rusky: „sbohem“ — hlasem tak strašným a silným, že se máma s Dinou vzbudily a přiběhly — a viděly ho padnout do náruče tety a Triphona. Nedochází mi to. Připadá mi to nemožné — je to tak strašné.
Comme vers une heure il s’était senti soulagé, les dames rentrèrent dans leurs chambres, ma tante seule restait là lorsqu’il manqua d’air au point qu’on dût lui jeter de l’eau au visage, un peu revenu il se leva car il voulait absolument aller dire adieu à grand-papa, mais à peine dans le corridor il n’eut que le temps de se signer trois fois et de crier en russe : adieu, d’une voix si terrible et si forte que maman et Dina se réveillèrent et accoururent pour le voir tomber entre les bras de ma tante et de Triphon. Je ne me rends pas compte. Cela me semble impossible, c’est si terrible.
A hle, Cassagnac posílá lístky.
Voici Cassagnac qui envoie les billets.
Opsaný dopis · Billet de Paul de Cassagnac, samedi 12 janvier 1878Sobota 12. ledna 1878. Zde je pět lístků, slečno despoto!Samedi 12 janvier 1878 Voici cinq billets Mademoiselle despote !Tři fialové jsou dámské lístky. Ostatní jsou pánské — v tom smyslu, že jsou na horších místech.Les trois violets sont des billes de dames. Les autres, les billets d’hommes, en ce sens qu’ils sont moins bien placés.Slouží vám váš otrok dost dobře?Etes-vous assez bien servi par votre esclave,Paul de CassagnacPaul de Cassagnac
Blanc — kapitán fregaty přesto všechno — přivolaný ve dvě hodiny v noci, strávil noc tady a choval se jako ten nejlepší z přátel. V půl desáté jsem ho cestou do ateliéru zavezla domů — ano, do ateliéru jsem šla, a co je ještě horší, jela jsem ve dvou s Paulem do Versailles pod záminkou, že chci, aby viděl Sněmovnu a trochu se rozptýlil, protože ten ubohý hoch, nervózní jako žena, který měl Walitského velmi rád, nevěděl, co dělá.
Blanc, capitaine de frégate malgré tout, qu’on a envoyé chercher à deux heures de la nuit, a passé la nuit ici et s’est conduit comme le meilleur des amis. Je l’ai ramené à neuf heures et demie en allant à l’atelier, car j’y suis allée et ce qui est encore plus mal c’est que je suis allée à Versailles en deux avec Paul sous prétexte de désir qu’il voit la Chambre et soit un peu distrait, car le pauvre garçon qui est nerveux comme une femme et qui aimait beaucoup Walitsky ne savait ce qu’il faisait.
Oblékám černé šaty, velký sklopený límec a manžety z gipurové krajky a rozkošný šedý plstěný klobouk. Než přišel Cassagnac, byla jsem dost ospalá; zdravíme se a čas od času se podívá mým směrem — bezpochyby, aby mě udržel vzhůru.
Je mets une robe noire, un grand col rabatu et des manchettes en guipure et un ravissant feutre gris. J’étais assez endormie avant l’arrivée de Cassagnac, nous nous saluons et de temps en temps il regarde de mon côté, sans doute pour me tenir éveillée.
Ubohý Walitský...
Pauvre Walitsky...
V poslaneckém vlaku není ani jedno místo — a cestou potkáváme Cassagnaca, který se ptá, jestli jsme našli kupé; a když odpovím, že ne, ten skvělý novofundlanďan sestupuje ze svého kupé, popřeje svým poslancům dobrý večer a zůstává s námi čekat na příští vlak. Není to okouzlující?! Už ví o smrti našeho ubohého milého Walitského — ale řekneme si o tom jen pár slov a protože Cassagnac je pohan a já dívka bez srdce, převádíme řeč jinam. Sama se dvěma Pauly jsem cítila jistou autoritu a právo říkat hlouposti, aniž bych musela předstírat, že se bojím mámy — naopak: předstírala jsem, že jsem uprchlice z penzionátu.
Pas une place dans le train des députés, tout en passant nous rencontrons Cassagnac qui me demande si nous avons trouvé un compartiment et sur ma réponse négative ce magnifique terre-neuve descend de son coupé, dit bonsoir à ses députés et reste avec nous attendre le train suivant. N’est-ce pas charmant ! Il sait déjà la mort de notre pauvre et cher Walitsky mais nous n’en disons que quelques mots et comme Cassagnac est un païen et moi une fille sans cœur nous changeons de conversation. Seule avec les deux Paul je me sentais une certaine autorité et le droit de dire des bêtises sans avoir besoin de faire semblant de craindre maman, au contraire, je faisais semblant d’être une évadée de pension.
Je to hřích — ale bavila jsem se. Paul Cassagnaca přímo zbožňuje; ten výjimečně příliš nezakláněl hlavu dozadu, a v té přirozené poloze — zatímco jsem zvyklá vídat ho vždycky v perspektivní zkratce — vypadal mnohem milejší, a dokonce mladší.
C’est un péché mais je me suis amusée. Paul est fou de Cassagnac qui par extraordinaire n’a pas trop renversé la tête en arrière, cette attitude naturelle, lorsque j’ai l’habitude de le voir toujours en raccourci, le faisait paraître bien plus aimable et même plus jeune.
Ptala jsem se ho, jestli stále dostává hodně anonymních dopisů, a on mi řekl, že právě dostal jeden dost legrační — ale že neodpoví. Na to jsem se smějíc prohlásila, že mu vyvedu ten kousek a odpovím za něj, protože mi říkal, že se má podepsat Popaul; a když mi odpověděl, že je zapotřebí ještě jiného jména, prosila jsem ho pět minut, aby mi ho prozradil — ale marně.
Je lui demandais s’il recevait toujours beaucoup de lettres anonymes et il me dit que justement il venait d’en recevoir une assez drôle mais qu’il ne répondrait pas. Là dessus je dis en riant que je lui jouerais le tour de répondre pour lui puisqu’il me disait qu’il fallait signer Popaul, et comme il me répondit qu’il fallait encore un autre nom je l’ai prié pendant cinq minutes de me le dire, mais en vain.
A pomyslet, že píšu všechny tyhle věci, že je vyprávím, že se jim směji — zatímco Walitský leží tamhle v pokoji, kde skonal.
Et dire que j’écris toutes ces choses, que je les raconte, que j’en ris quand Walitsky est là-bas dans sa chambre de mort.
Na pondělí máme zase lístky.
Pour lundi nous avons de nouveau des billets.
Doma nacházíme kytici od prince de Bourbon, ty dva koláče od Marcuarda, vizitku od Caracciola, který přijel z Neapole — tu vizitku.
En rentrant nous trouvons un bouquet du prince de Bourbon, les deux gâteaux de Marcuard, une carte de Caracciolo qui vient de Naples, la carte.
Zítra je ruský Nový rok.
C’est demain le jour de l’an russe.
Hromada telegramů — od Bihovetze, od konzula, od Lefèbvra atd. atd. — jimž všem oznámili smrt toho ubohého chlapce, nad nímž jsem plakala celé ráno.
Un tas de dépêches, de Bihovetz, du consul, de Lefèbvre, etc. etc. auxquels on avait annoncé la mort de ce pauvre garçon que j’ai pleuré toute la matinée.
Bylo přirozeně nutné odmítnout paní de Fayet, Bourbona, hraběte de Beaurepaire, barona d’Alt — kteří přišli mezi devátou a desátou.
On a été obligé naturellement de mettre à la porte, Mme de Fayet, le Bourbon, le comte de Beaurepaire, le baron d’Alt, qui se sont présentés de neuf à dix heures.
Boydovi, kterým to dal vědět Paul, napsali výborný dopis o smrti toho ubohého člověka, který nikoho nic nestál, nikomu nevadil a všem prospíval.
Les Boyd prévenus par Paul ont écrit une excellente lettre sur la mort de ce pauvre homme qui ne coûtait rien à personne, ne gênait personne et faisait du bien à tout le monde.
Paní Doubelt a baronka de Linsingenová starší byly přijaty — plakaly jsme společně.
Madame Doubelt et la baronne de Linsingen mère ont été reçues, on a pleuré ensemble.
Ale plakal dědeček! A to sám tolik trpí. Jen pomyslete — zachoval si rozum zcela nedotčený, stejně jako zrak — ale nemůže ani mluvit, ani psát, takže je třeba říkat padesát jmen, než člověk uhodne, a on křičí a sténá, že se nedokáže domluvit. Umí říci jen ano a ne. Dojemné je, že místo aby se stal zlým, stal se andělsky laskavým — takže k němu často chodím vyprávět, co se děje, a obsluhovat ho.
Mais c’est grand-papa qui a pleuré ! Lui qui souffre tant lui-même. Songez donc, il a conservé toute son intelligence intacte, ainsi que la vue, mais il ne peut ni parler ni écrire de sorte qu’il faut dire cinquante noms avant de deviner et il crie et il gémit de de ne pouvoir se faire comprendre. Il ne peut dire que oui et non. Ce qui est touchant c’est qu’au lieu de devenir méchant il est devenu angélique de sorte que je vais souvent chez lui raconter ce qui se passe et le servir.
Walitský zemřel. Je to nenahraditelná ztráta — nikdy si nezvykneme na myšlenku, že ve skutečném životě může existovat takový charakter. Oddaný jako pes celé naší rodině — a platonicky, ach Bože, ano — desetkrát ano.
Walitsky est mort. C’est une perte irréparable, on ne se fera jamais à l’idée qu’il puisse exister dans la vie réelle un pareil caractère. Attaché comme un chien à toute notre famille, et platoniquement, oh ! mon Dieu oui, plutôt dix fois qu’une.
Takové lidi vidíme jen v knihách.
On voit des gens comme ça dans les livres.
Nechť tedy slyší mé myšlenky — doufám, že mu Bůh prokáže milost a dá mu cítit, co si o něm myslíme a říkáme. Nechť mě tedy slyší odtamtud, kde je — a jestliže si kdy na mě měl co stěžovat, odpustí mi pro mou hlubokou úctu, mé upřímné přátelství a mou lítost z hloubi duše.
Eh bien qu’il entende ma pensée, j’espère que Dieu lui fait la grâce de sentir ce qu’on pense et dit de lui. Qu’il m’entende donc de l’endroit où il se trouve et si jamais il a eu à se plaindre de moi, il me pardonnera pour ma profonde estime, mon amitié sincère et mes regrets du fond de l’âme.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Addio Signorina“. ↩